Suzume

Anime road movie o cestě Japonskem "od jihu na sever". O setkávání s lidmi a o pubertálním sebepoznávání holky, která tak úplně neví, co si sama se sebou, emocemi a blízkými počít. A jen tak mimochodem v druhém mytologickém plánu je to o boji s megachapadly způsobujícími zemětřesení. Což je největší problém snímku. V jedné rovině je melancholicky intimní a stavící na postavách a emocích. V druhé je přepáleně uřvaný; speciálně během monumentálního finále, které však stylem a podáním vůbec neštymuje se zbytkem filmu. A tak než boj nad ohnivými pláněmi, je ve finále mnohem působivější závěrečné emociální "předávání dřevěné stoličky". (28.07.2023)

Sedmnáctiletá Suzume si to pádí na kole do školy a narazí na týpka se jménem Souta. Ten u sebe nosí klíč s jehož pomocí zavírá portály, které můžou způsobit katastrofy v našem Světě. Vize portálů a jejich armagedonu však vidí pouze dva hlavní hrdinové, nikdo jiný, ostatní lidé jsou pouze upozorněni aplikací, která v Japonsku hlásí blížící se zemětřesení (všem do smartphonů), klasický Šinkaiův motiv transparentních světů. Daijin, mluvící kočka, třetí ústřední postava příběhu, Soutu změní v třínohou židli a tak S+S zamykají portály a snaží se chytit Daijin, která je celou dobu provokuje a bere to vše jako hru, ovšem zdánlivě, vše má svůj důvod, jak se dozvíte později. Už v polovině filmu se to zamotá a začne stáčet nečekaným směrem, odhalovat a zaobírá se nejen (přírodními) katastrofami, ale i osobní tragédií ztráty, a v mnoha ohledech tak pokračuje v tradici, kterou nastolil třeba Miyazaki. Kdo už někdy viděl něco od Šinkaie, jeho filmy jsou spíš variace, než že by přínášely něco nového a pokud je nevidíte příliš rychle po sobě, po čase se vám to vykouří z hlavy a tak to nepůsobí až tak repetitivně. Ale pořád bych řekl, že když jsem si prvně pustil, už jen klip k jeho 'The Garden of Words' (song: I spoke to the devil in miami, he said everything would be fine), v době, kdy byl XXXTentacion ještě naživu, tak něco obyčejnějšího, jako tohle, i jen jako klip (natož pak samotný film!), mělo větší emocionální klimax, než poslední tři Šinkaiovy celovečeráky. Ale řekl bych, že tohle je slušnější a lepší, než jeho poslední 'Weathering with You'. Vizuál je, jako vždy, v momentech dechberoucí a ty nechutně pozitivní konce vám tak trochu zalezou pod kůži, protože nejsou až tak patetické. Šinkai zkrátka ví, jak na tu strunu hrát, speciálně v tom, jak svoje příběhy zakončuje, jakoby vždy velmi zkratkovitě, silně a "v momentu". Jakoby otevřeně. A to se mi líbí, připomíná mi to skutečné "konce" ze života. (11.07.2023)

"JÁ JSEM TVŮJ ZÍTŘEK." Kdybych to chtěl hodně zobecnit, řeknu klasický zástupce animé v naší distribuci :) Hodně emocí, krapet divné, v mnoha aspektech originální. Ale samozřejmě, nikdy to není tak jednoduché - zrovna tady, na jedné straně intimní zpověď mladé slečny, její první milostné vzplanutí... a na druhou stranu totální ujetá chapadlácká fantasy :) A teď se to bije! V dobrém slova smyslu... Provedení je jednoznačně perfektní, dějově je to zajímavé, jsem rád, že se to dostala i do tuzemských kinosálů. 80% (21.01.2024)

Klasický Šinkai. Bude z vás ždímat emoce a když si myslíte, že to už stačilo, tak do toho začnou hrát ještě Radwimps, aby vás to odrovnalo. Krásná roadmovie napříč Japonskem napěchovaná nádhernou animací plnou kýčovitých, ale krásných, západů slunce, vlaků, měst a interiérů, s kterými si Šinkai hodně vyhrál. Příběh odkazující se na velmi nedávnou Japonskou historii taky potěší, kor když je to takhle pěkně zakomponované. Určitě to nesedne každému, protože Suzume je typický japonský doják, ale kdo má rád Makotovo tvorbu, bude rozhodně nadmíru spokojen. Za mě nejsilnější kino zážitek posledních let a jsem hrozně rád, že se Suzume dostalo u nás do kin na velké plátno. (18.07.2023)

Děkuji české distribuci, že se v poslední době nebojí nasazovat do kin i filmy, které ještě před pár lety člověk jinde než na internetu vidět nemohl. Tentokrát sice trochu mrzutě se značným zpožděním kvůli potřebám KVFF (takže v mezičase film už stihl v digitální podobě na internetu vyjít), ale zase dokonce i v jednosálových kinech v menších městech, což s povděkem kvituji a nebudu si tedy stěžovat. Každopádně po určitém rozčarování u posledního Šinkaiova projektu "Tenki no ko", který se se mnou až na pár momentů trochu emočně i příběhově minul, mohu s radostí říct, že se Šinkai znovu vrátil na absolutní vrchol a nebýt trochu příliš pohádkového závěru jedné z hlavních linek, kvůli čemuž u mě žel nedošlo k takovému tornádu emocí jak bych si přál, musel bych chvilku uvažovat nad tím, zda Suzume se svými silnými, v skutečných problémech a tragédiích ukotvenými motivy, velmi realisticky a živě působícími postavami a se svou přímo dech vyrážející úrovní převodu Japonska do animované podoby, což je tady zvlášť důležité neboť Japonsko hraje v tomto filmu doslovně jednu z hlavních postav, v mých očích nedorovnala i obrovskou srdcovku a právem jeden z nejlepších filmů minulé dekády "Kimi no na wa". Nu, možná mi tady taky kromě již zmíněné absence silnější katarze někde v tom finále chyběl hlavně jeden nezapomenutelný moment s celou verzí zdejších RADWIMPS, na který jsem celou stopáž čekal a myslel jsem si, že se k němu buduje cesta pomocí rozesetých střípků... a nakonec z toho nic nebylo. A taktéž symbolika a mytologie možná mohly být rozvinuty trochu hlouběji, i když asi rozumím, proč tomu tak nebylo. Suma sumárum, sledovat cestu dospívání a smiřování Suzume bylo znovu něco jedinečně krásného. Tak jak to umí jen Šinkai. 9/10 (18.07.2023)