poster

Krkonošské pohádky (TV seriál)

  • anglický

    Fairy-tale at Krkonose Mountains

Pohádka

Československo, 1974 - 1984, 3 h 20 min (Minutáž: 20x10 min)

Předloha:

Marie Kubátová (kniha)

Scénář:

Božena Šimková

Hudba:

Vadim Petrov

Zvuk:

Jiří Hora

Scénografie:

Oldřich Okáč

Masky:

Jiří Šimon
(další profese)
  • zette
    ****

    Jako maly jsem tento vecernicek mel moc rad, jelikoz byl hrany, byla to vzdy prijemna zmena. Dnes me ale jeste vice stve ( vzdy jsem fandil Trautenberkovi ) ta bonzacka sojka, zzenstely hajny, nouma Kuba a Krakonos, ktery byl snad jeste vetsi lakomec nez Trautenberk. Postavy tedy nic moc, nebyt Trautenberka a hezke Ance. Jako celek, velice prijemne.(4.2.2009)

  • consuela1
    *****

    Pěkné poměry vládly v Podkrkonoší- takhle dokonalý sociální program pro zaměstnance neprosadil ani welfare state. Proč například činí Anče a Kuba Trautenberga soustavně zodpovědným za organizaci a úhradu jejich svatby a zřízení obydlí? Za deset let by se naskytl následující obrázek: každoročně se scházející tripartita ve složení Krakonoš- manželská dvojice- zaměstnavatel by prosadila, že lineárně narůstající počet členů Kubovy rodiny znamená vystěhování Trautenberka do potemnělého, skrovného přístěnku, kde se denně může o hladu modlit za přežití. Na dvoře vřískajících deset potomků, míhajících se mezi ostatní havětí. Ančiny korálky granátky, dar od Krakonoše, by jedno z dětí mělo v uších, druhé v nose, třetí by pastelkou kreslilo Trautenberkovu karikaturu na nádherná kachlová kamna, čtvrté by trhalo sojce pírka a zbylých šest Krakonošovi vousy. Anče s Kubou, v kožiších z muštelky, by prohlíželi kalendář a vybírali jméno pro jedenáctého potomka, kterého by posléze obdržel hajný i s kočárem aby denně urazil vycházkou trasu Vrchlabí- Jilemnice a zpět. A tak by se zde hezky žilo v duchu odborářského sociálního programu do doby, než by jednou zapomněli odebrat hajnému střelnou zbraň.(7.4.2013)

  • boshke
    *

    Tak jsem se na Krkonošské pohádky těšil. Z dětství jsem je měl uložené jako jeden z nejlepších večerníčků. Nevím, co se se mnou po letech stalo, ale v mých třiadvaceti letech mne krutě nebavily. Jediný sympaťák je Trautenberk, ale ten je chudák tak blbej, že si myslí, že může s Krakonošem vyj*bat, i když s ním Krakonoš vyj*bal už stokrát. Ten fousatej páprda se s*re prostě do všeho, i když mu do toho h*vno je. A když proti němu Trautenberk dlouhou dobu žádné pikle nekuje, tak ho s*re jen tak z dlouhé chvíle, protože nemá do čeho píchnout. Ančeti, Kubovi a hajnému už nastrkal tolik prachů, že by si mohli koupit celé Krakonošovo, ale oni pořád jak blbci dřou u Trautenberka. Loajalita od nich nulová. Když se sojka práskačka někde fláká a výjimečně nepráská, vždycky alespoň jeden z nich hned utíká do Krakonošova a práská Krakonošovi na svého zaměstnavatele a chlebodárce. Fakt ne... 20%(17.10.2013)

  • sportovec
    *****

    Jeden z nejlepších českých pohádkových seriálů vůbec je založen na svérázném, obtížně napodobitelném folklóru osobité severočeské národopisné oblasti, jak ho pojednala významná regionálně zaměřená spisovatelka Marie Kubátová; přivdanou Krkonošankou je podle mých informací i režisérka Věra Jordánová. Krkonošský v tomto ohledu znamená zároveň i tolik co jizerskohorský (geologicky tvoří obě pohoří jeden celek). Trautenberkově postavě jsem vždycky rozuměl jako symbolu normalizačních nomenklatur; jeho hamižná průzračná hloupost ho k tomu přímo předurčovala. Postavy jeho služebných jsou, jaké jsou; jejich útisk jednak odpovídá realitě doby, k níž se vztahují, jednak naivně monarchistickému cítění lidových vrstev. Krakonoš byl považován a je mocná přírodní síla, jakýsi místní všebůh s evidentně předkřesťanskými (patrně keltskými) kořeny. Humor, se kterým toto vlastně ponurá téma bylo autorsky uchopeno, tradiční plebejské švejkovství, které je oživuje, kytice skvostných hereckých výkonů, jež je dotváří (Peterkova kreace je patrně nejlepší příležitostí jeho početné filmografie), to všechno zakládá onu magickou sílu, která k této neklidovější severočeské lidovosti přitahuje neustále další a další generace dětských diváků všech generací. Mj. proto, že Marie Kubátovou je Boženou Němcovou folklóru a bájesloví někdejšího českého Podkrkonoší a Pojizeří.(5.11.2007)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    Krkonošské pohádky jsou pohádkovou klasikou, ale také jednou velkou jednobrdovkou. Tupý Trautenberk totiž v každém díle nacpe svůj tučný břich či některého ze svých poddaných do Krakonošova, bdělá sojka to vyštěbetá pánovi hor, ten rafinovaně udělá z feudála pitomce a ještě přihodí poučení do života. Nic proti tomu, ale po pár dílech to již zdaleka není tak zábavné, jako když Krakonoš poprvé vytahá Trautenberka za uši.(17.5.2013)

  • - Prvních 7 desetiminutových epizod bylo natočeno v roce 1974, dalších šest v roce 1980 a posledních sedm v roce 1984. (Olík)

  • - 20 let byla jako autorka scénáře uváděna Zdena Podhrádská, ta ale jen kryla skutečné jméno autorky Boženy Šimkové, která měla v té době měla absolutní zákaz jakékoliv tvorby za neschvalování vstupu "spřátelených vojsk" v roce 1968. (sator)

  • - V díle Jak si Trautenberk pochutnal na čerstvých pstruzích Anče (Hana Maciuchová) prohlásí, že se pstruzi vrací z moří přivést na svět své potomky. Pstruzi ale tráví svůj život v potocích a řekách, kde se narodí. Do potoků se vrací na svět přivést další generaci lososi. (VMa)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace