Stvořitel

Nejspíš první Blockbuster, u které si snad scénář napsalo AI. Vůbec bych se tomu, v dnešní době nedivil. Film vlastně nenabízí nic moc originálního. Je to takový mix, což už jsme viděli někde jinde, třeba ve filmech District 9, Chappie, Elysium, Avatar a vlastně i Rogue One: Star Wars Story. Co se týče obsazení, tak John David Washington hrál sice docela dobře, ale prostě nemá charisma jeho táty. Musím, ale pochválit dětskou herečku Madeleine Yunu Voyles. Dále Kena Watanabeho a hlavně "záporačku" herečku Allison Janney, která, už mě bavila v seriálu Máma. Triky jsou ve filmu podařené a lokace mě bavila také . Celkově bych hodnotil, tak 3,5 hvězdy. Mám, ale tenhle styl filmů rád a proto přimouřím obě oči a příkloním se k vyššímu hodnocení. Už jen z důvodu, že jsem to viděl v kině. Pokud bych to viděl poprvé v TV, tak dám, ale jen 3. (27.09.2023)

„Robomíru zdar, Americe zmar! Jednoruký láskou taje, divák hledá jinotaje.“ Sadistickými scenáristy o pár končetin ořezaný černoch, trpící navíc i ejaculatio praecox, viz „Dal bych cokoli za jednu minutu s Mayou,“ dostal od imperialistického strýčka Sama rozkaz proniknout do doupěte neamerické inteligence, mezi žluté roborebely, kující ajťácké pikle v rákosí. Úkolu se zhostil zodpovědně a tak dlouho infiltroval, až hlavní partyzánku obtěžkal. SPOILEROIDNÍ OKÉNKO: [][] Přečteno mezi řádky (kukuřice na orbitu).  ̊Ϫ̊ Amerika je zlá, skrznaskrz prohnilá a bojechtivá (ale moc jí to válčení nejde).  ̊Ϫ̊ Nejhorší urážka amerického generála je: „Ty humanisto!“ Druhá nejhorší: „Ty inteligente.“  ̊Ϫ̊ Heslo dne zní: „Rozvíjej AI, posílíš mír!“ Heslo budoucnosti: „Robo-táři všech zemí, spojte se!“ [][] Zajímavý vizuál typu mišmaš osciluje mezi Četou, Apokalypsou (ale bez Wagnera), Blade Runnerem, Nevědomím a Zkázou vzducholodi Hindenburg, šmrncnuto i VALL-I a Districtem 9, kde kreveťáky nahradili robolámové. Scénář je prudce mírotvorný, se záměrem rozbrečet válečné štváče a propagovat AI v cílové divácké skupině, tedy v mateřských školkách. Dvě hvězdy a OFF. (07.12.2023)

Vizuálně pohledná záležitost, po čase zase nějaké velkofilmově velkolepé scífko. Bohužel ale s tak urážlivě debilním dějem, že dokoukat ho bylo pro mě utrpením. Patetický a melodramatický výpotek o spravedlivém boji pronásledovaných robotů, robolidí i dobrých lidí (zde východních Asiatů a jednoho černocha), proti zlým a agresivním lidem ze Západu, kteří chtějí stále někoho ničit, zabíjet, ovládat, zotročovat (zde Američanům). A všichni zlí lidé jsou bez jediné výjimky bílí (stejně jako třeba v Avatarovi), na důslednou multirasovost se najednou překvapivě kašle. Nemusím snad zdůrazňovat, že tvůrci filmu, ti "užiteční idioti", jsou samozřejmě taky bílí. Ani jsem vůbec nepochopil, proč vlastně v té "Nové Asii" lidé tak "dojemně" tíhli k robotům, proč za ně tak obětavě bojovali, proč tam žili lidé i roboti naprosto iracionálním způsobem namixovaní ve městech i vesnicích", proč byli roboti třeba i buddhistickými mnichy. Že se v tom příliš pitvám, že se jedná jen o hloupý film pro děti? Tím hůř, jestli podobné tendenční mozkovýplachy formují budoucí generaci. (21.11.2023)

Hodně mi to, což míním jako pochvalu, připomínalo Snow Crash (u nás jako Sníh) nebo Neuromancera. Tempem, množstvím frenetické akce, zvláštní melancholií, která tím vane, včetně, mimo jiné, hrdé škvárovosti. Pravda, možná by to pár minut navíc sneslo, aby některé motivy mohly trochu víc roztáhnout křídla, ale jinak je to velkolepá jízda, která mě stejnou měrou dojímala i držela v napětí na kraji sedačky. A vůbec to není tak hloupé, jak tu mnozí píší. // Stvořitele jsem před pár dny viděl znovu na UHDčku a měl jsem z toho ještě pozitivnější dojmy než z kinoprojekce. Jak mi to – míněno v dobrém – připomíná Snowcrash nebo Neuromancera, dvě velké kyberpunkové bible, už jsem psal (podobné tempo, hrdá škvárovitost se spoustou dramatických skoků, melancholická zastřenost), tentokrát mě ale trklo něco trochu jiného. Těžko se to podchycuje, ale tam, kde jiné hollywoodské velkoprodukce působí příliš staženě, uhlazeně a vykalkulovaně (vysoustruženě je možná to nejlepší slovo: cokoliv střapatého zaniká v procesu přísně kontrolované výroby), tam Stvořitel působí svěže živě a neučasaně, rozdrbaně – člověk má při sledování pocit, že ten film dýchá, žije si, nespoutaně, vlastním životem. Svět budoucnosti, který zobrazuje (vesměs neokoukané asijské lokace), také působí nebývale živoucím dojmem, což je, troufám si říct, dáno tím, že Edwards věnuje velkou pozornost různým formám života kolem nás – přítomností úplně obyčejných lidí a zvířat mimo hlavní dějovou linku (zvířata tu a tam i vtipně zasahují do děje), díky čemuž to nikdy nevypadá, že se film odehrává jen v nějakých netečných kulisách, ale že je opravdu zasazený v reálném světě, který si plyne vlastní cestou, který je plný jiných příběhů, což mi hodně připomínalo filmy od Terrence Malicka, od něhož tohle Edwards možná okoukal, kdoví. Všechno tady dýchá, i komplexní trikové záběry, Stvořitel je světaplný. Kolikrát se všechno zastaví a zůstane jen ryzí atmosféra: tropická bouře na obzoru, poletující netopýři, cvrkot hmyzu, vytáhlá silueta robota proti mrakům. Jasně, je tu samozřejmě spousta výbuchů a frenetické akce (pořád se bavíme o hollywoodském velkofilmu), ale jako by pro Edwardse bylo stejně důležité i tohle – všechny ta malá zajiskření života, díky kterým dokáže i sci-fi velkofilm s roboty a kolosální hi-tech architekturou vypadat hmatatelně, mít srdce. Stvořitel má v sobě – a tohle myslím zcela vážně – cosi až básnicky křehkého, podobně jako třeba Scottův Blade Runner, s nímž se v leccemž protíná i výtvarně. A bez mučení se přiznám, že tohle je něco, co pro mě bude vždycky mít mnohem větší hodnotu než jakákoliv vypravěčská rafinovanost nebo logická ucelenost, po které tolik lidí, kterým se film nelíbil, marně volá. Ze stejného důvodu mám koneckonců rád i podobně nedoceněnou krásu Ad astra Jamese Graye. (04.10.2023)

Ovplyvnený skôr vlažnými hodnoteniami som išiel našťastie do kina bez vyšších očakávaní, skrátka si film možno aj previnilo užiť, ak bude najhoršie. Takýto moment ani napriek zopár rozpačitých scénam nenastal, Stvoriteľ dokonca na môj vkus aj veľmi slušne graduje a jeho záverečná časť môže aj za konečné vyššie hodnotenie. Napriek množstvu predobrazov ponúka aj určitú mieru vlastnej originality, napríklad zasadenie do "iného" orientálneho prostredia (vážne nejde o Neo-Tokyo či Neo-Soul) alebo oproti štandardu obrátenú úlohu umelej inteligencie a ľudskej civilizácie. Poteší aj zamyslenie sa nad jednou z najväčších chýb modernej civilizácie, totiž neschopnosťou preskúmať problém viac do hĺbky a odpovedať na "všetko" okamžite hrubou silou. Ak by Američania a ich spojenci poriadne vyšetrili onen útok, globálna situácia by bola diametrálne odlišná. 70% (17.10.2023)