Korzet

Inu, jsem rozpolcená. Vypadá to všechno nádherně a na Vicky Krieps bych se dokázala dívat celé hodiny bez nějakého zvláštního důvodu - nebo jsem si to alespoň doteď myslela. Bohužel se mi docela brzo po začátku filmu začaly vnucovat myšlenky, jestli to není tak trochu o ničem. Ke krutosti Favoritky to má daleko, a přirovnávám to k ní, protože takovou ambici bych si v Corsage asi přála najít nejvíc - i vzhledem ke konci, který jako by se k dosavadnímu průběhu filmu vůbec nehodil a který ve mně vzbudil touhu, aby mu předcházelo něco stejně sveřepého a sebejistého. Málo zacílené, moc balastu. (19.01.2023)

Ano, i císařovna masturbuje. Alespoň v novém filmu rakouské režisérky a scénáristky Marie Kreutzer. Ta se na ploše dvou hodin snaží svéráznou cestou dekonstruovat kult, který se vytvořil okolo Alžběty Bavorské, známější pod přezdívkou Sisi. Choť Františka Josefa I. se už za svého života stala abnormálně obletovanou celebritou, jejíž hmotnost, účes i způsoby nedali spát dvořanům ani novinářům. Její ikonický status je navíc dodnes přiživován reprízami pohádkově romantické trilogie z 50. let, v níž hlavní roli ztělesnila Romy Schneider. Historický kontext je tentokrát přítomen jen v náznacích (Sarajevo), fakta překryla umělecká licence, dobové kostýmy doplnil moderní soundtrack (Camille, Soap&Skin). Spíše než věrnou rekonstrukcí dějin je snímek odvážným pokusem zachytit esenci osobnosti, která i po letech zůstává tak trochu záhadou. Nic proti úletům a la "staří známí jak je neznáte", ale tohle bylo hrozně na efekt. Škoda. (27.11.2023)

Tvůrkyně si vypůjčila historickou postavu, přišpendlila si k ní vlastní smyšlený příběh a mně to holt nesedlo... První polovina se poměrně dost táhla a nedokázala jsem rozklíčovat výraz Vicky Kriepsové, místy mi připadala nesympatická, místy tápající, že vlastně neví, co a jak chce hrát.. A možná je jen chyba ve mně, Romy Schneiderová je pro mě totiž jen jedna, nezaměnitelná, půvabná, talentovaná, podmanivá, v tomto ohledu je srovnávání od základu neproveditelné... (12.12.2022)

Přestože tarantinovsky fiktivní, není příběh tolik překvapivý. Ale velmi pravidelně se mi dostavoval pocit, že po dlouhé době sleduju KINEMATOGRAFII. Scénografie, kamera, řešení některých záběrů, některých střihů... Paradoxně mi na celém filmu připadlo nejnemístnější obsazení hlavní role, Vicky Krieps je málo temná. Nijak to ale filmu neškodí, jenom by podle mě byl s temnější herečkou možná lepší. Hezké. Film o "moderní" ženě (o reálné Sisi vůbec). (23.03.2023)

Předně: Vicky Krieps je fenomenální herečka. Podává jeden z nejlepších hereckých výkonů, který jsem kdy viděla. Pohybem hlavy, hloubkou pohledu, jemným gestem dokáže stvořit portrét, jako bychom nejenom císařovnu viděli a znali, ale jako bychom ji dokázali číst i skryté myšlenky. Zobrazila ženu, která nutně nemusí být sympatická, ale přiměje diváka, aby jí rozumněl. Zdatného spoluhráče má Sissi ve Florianu Teichtmesterovi v roli Franze Josefa. Ti dva jsou perfektní pár právě tím, jak dokazují, že spolu nikdy pár tvořit nemohou. Aspoň ne šťastný nebo aspoň souznějící. Přestože se evidentně mají rádi a chovají k sobě úctu, tihle dva spolu být nemohou. Zatímco Franz Josef si dobrovolně nalepuje své mopsí licousy, aby je předvedl davu a hrál tak císaře, Sissi korzet natáhne jen s obrovskou nechutí a jeho svázanost ji zraňuje nejenom fyzicky ale i psychicky. Franz Josef zná svou povinnost a chce jí dostát, přestože ji možná považuje za archaickou. Sissi ji zná taky, ale její naplňování z ní vysává život, a tak se jí doslova za každou cenu vyhýbá. ____ Snímek neukazuje dramatické historické zvraty a velké dějiny, je psychologickým obrázkem zaměřeným hlavně na císařovnu. Nemá za cíl historickou věrohodnost, i když evidentně z historie vychází. Jde o intimní vyprávění a ve střední části se mi to už jevilo poněkud samoúčelné. Přesto už jenom kvůli ohromujícímu hereckému umění hlavní představitelky a všech, kteří jí sekundují, stojí snímek za vidění. SHRNUTÍ: Když z nesmyslných důvodů nemůžeš přestat nosit korzet, přestože nemůžeš popadnout dech. (16.05.2023)