Radúz and Mahulena
Režie:
Petr WeiglKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Josef SukHrají:
Magda Vášáryová, Jan Tříska, Jaroslava Adamová, Dana Medřická, Jiří Adamíra, Vladimír Ráž, Naďa Urbánková, Jaroslava Obermaierová, Vladimír Menšík (více)Obsahy(1)
Melodramatická pohádka o Radúzovi a Mahuleně vychází z autorské dílny básníka Julia Zeyera a skladatele Josefa Suka a našla v roce 1970 své mistrovské filmové zpracování v poetické režii Petra Weigla. Režisér vytvořil pohádkový film s Magdou Vášáryovou a Janem Třískou v hlavních rolích s hudbou Josefa Suka a v úpravě dialogů Josefa Topola, který adaptoval stejnojmennou divadelní hru Julia Zeyera z roku 1896. Klasický pohádkový příběh vypráví o strastiplné pouti dvou mladých lidí, prince Radúze a princezny Mahuleny ze dvou sousedních znepřátelených podtatranských království, kteří musí při své lásce překonávat nejrůznější nástrahy, protivenství, čáry a kouzla. (Česká televize)
(více)Recenze (84)
Toto dílo mi do noty vůbec nesedlo. Přes výborné herecké výkony musím dát pouhopouhé 3*, jelikož snímky, při jejichž sledování se 10x podívám na hodinky, si víc nezaslouží. ()
Vypjaté drama plné skvělých herců, ale sorry, taky přehlídka divadelního klišé a komických kostýmů. Nevěřím tomu půl slova, pardon. ()
Nádherné filmové zpracování Zeyerova díla doplněné Sukovou hudbou a hereckými výkony. Hodnocení: 80 % ()
Mám hodně rád secesi a proto vizuelně mně tento film potěšil. Měl jsem pocit, že se jedná o obživlé obrazy třeba od Preislera (Jezdci, Koupání Černé jezero, Jaro), Muchy nebo dokonce i třeba od Klimta. I hudba Josefa Suka, která byla určena přímo k dramatu J. Zeyera, který Petr Weigl převedl na plátno je dobrá. Jinak je ovšem tato hra (pohádkou ji nazvat jen tak nelze) strašlivě kožená a teatrální. V divadle musela působit dobře, formalisticky zpracované drama, kde se myšlenky ztrácí v okázale básnické formě se do honosného divadla s červenými plyšovými sedadly, vším tím zlacením a křišťálovými lustry vysloveně hodí. Jenže to bylo v době, kdy film byl v plenkách. Tady bylo převedeno původní drama, které už k době vzniku nemá co říct na plátno včetně prkenných herců, či spíše jejich neživého projevu doslova - v divadlením provedení v době vzniku. Jistě že to nikdo nebude srovnávat s pohádkami typu Pyšné princezny nebo S čerty nejsou žerty, ale zrovna ta druhá uvedená svým podcastem v provedení Luďka Munzara přináší mnohem víc, než tento celkem honosný film. Otázka je, proč vznikl a kdo měli být jeho diváci. Milovníci secesního, symbolického a expresivního malířství? Obdivovatelé hudby Josefa Suka staršího? Nebo příznivci dnes už vysloveně mrtvých děl stále více zapomínaného básníka Julia Zeyera? Kdoví. Ale v letech, kdy dobíhala výroba filmů z šedesátých let a normalizátoři se stabilizovali, než nechali točit stejné sračky jako v padesátých letech je tohle přece jenom lepší varianta. Apolitická, vizuleně a hudebně hezká. A hezká je nakonec i Jaroslava Obermeirová, která se už v té době díky bohu nestyděla. A stejně tak si přijdou na své ženy, když se jejich pohled může potěšit koupajícím se Třiskou nebo svalnatými postavami vojáků "nahoře bez", vyzbrojených jenom jakýmsi bodákem v pouzdře, zavěšeném mezi lopatkami. Ale opravdu nic víc. ()
Inscenované jak v době národního obrození. Toporně se pohybující herci, neaktualizovaný archaický jazyk, jen ta kamera a hudba stály za to. Jako několik recenzentů ani já to nedokázal dokoukat. ()
skvělé zpracování. Nesouhlasím, že kostými byli přehnané, byli skvělé! Bravo:)) ()
Tohle je pohádka?...nevidím v tom nic pohádkovýho...spíš drama...ale zopracování je dobré a i herci se dají ()
Výborné - mýtické. Myslím, že se jedná o velmi výrazný film a další poklad, který se skrývá v pokladnici české kinematografie šedesátých a osmdesátých let. Nejparadoxnější je, že v něm velmi výborně hrají herci, kteří pak byli ochotní hrát v čemkoliv - ve špatných filmech nebo pimprlovém divadle reprezentantivní politiky. ()
Co se týče filmového i divadelního zpracování, které jsem viděla, za mě za oboji dohromady jedna hvězda, literární dílo jsem nečetla. ()
Nuda, nuda, nuda. Ale to byl snad ten nejmenší problém z problémů, které jsem s tímhle filmem měl. Možná jsem ovlivněn tím, že jsem tuhle úžasnou Zeyerovu hru hrál na divadle, nevím. Vizuální podoba filmu, kterou tu k mému údivu docela dost lidí vychvaluje, pro mne byla tím vůbec největším zklamáním. Rutinérská práce režiséra Weigla, který jinak točil takřka výhradně jen pro televizi, mne doslova ubíjela. Možná jsem zmlsaný, jelikož jsem před dvěma dny zhlédl Herzogova Nosferatu, shodou okolností částečně také natočeného v okolí slovenského Spišského hradu, ale mne výprava této verze Radúze a Mahuleny přišla neuvěřitelně ošuntělá. Oproti pečlivě vybraným exteriérům např. právě v Herzogově filmu, tady mi chvílema přišlo, jakoby filmaři náhodně našli nějakou louku a řekli si "Jo tady tu scénu natočíme, hlavně ať to už máme rychle za sebou." Kostýmy - WTF? (sofistikovaněji to vyjádřit neumím.) Opravte mne někdo, nejsem historik, ale opravdu ve středověku chodili mmj. za sychravého počasí muži takřka nazí? Chápu, že se jednalo o jakousi stylizaci, navození třeba jakéhosi erotického dusna, které lze najít i v předloze, ale na mne to tady tedy vůbec nezafungovalo. Ale asi holt platí - tisíc lidí, tisíc chutí. Hudební stránka filmu - méně vhodněji použitou hudbu (ve většině scén) jsem tedy dlouho neviděl (neslyšel). Vůbec nejhorší pro mne byla cca první půlhodina filmu. Ta mne tak neskutečně otrávila, že pro mne bylo velmi obtížné se do filmu vůbec dostat. Kdyby mne neovládla tak neskonalá touha férově tady ten snímek ohodnotit, tak bych to ihned vypnul. Ale pokračoval jsem a s utrpením film dokoukal. Dlouhé záběry - nemám problém je snášet, ale to ten film musí mít nějakou atmosféru. Tady se k mému překvapení s částí uživatelů zase rozcházím - právě absence atmosféry pro mne byla nekonečně ubíjející, a já se jen ptal - jaké by to asi bylo, kdyby tenhle film točil např. takový Vláčil. Ale abych jen nehanil - Tříska, Medřická, Vašáryová skvělí, Magda samozřejmě ještě k tomu nádherná. Jen Jaroslava Adamová jakožto Runa - naprosto klíčový element celého příběhu, pro mne byla částečně zklamáním. ()
Výborná adaptácia romantického rozprávkového príbehu. Snímke možno snáď vyčítať určitú divadelnú strnulosť, ale celkové prevedenie smeruje k určitému umeleckému pátosu a dramatizácii, ktorá je ešte podporená veršami a hudbou viď Macbeth, Hamlet. 70% ()
Na jedné straně bych rád viděl melodram zfilmovaný ještě jednou, ale jeho barevnost a zvukomalba se mi vryla do paměti. Skvělá Medřická a Vašáryová, Adamová i Tříska. Na jedné straně velmi dobré, na druhé straně vím, že to nese dobovou pečeť 70. let, zejména kostými a líčení herců dobře známe z Rusalky, Malé mořské víly a spol. ()
Moc se mi líbila originalita kostýmů, surovost prostředí a skvělá hudba, nicméně jako celek mi tato filmová "pohádka" přišla až moc táhlá, což je poněkud na škodu. Kratší stopáž a větší spád by dodal na dramatičnosti a můj celkový dojem z filmu by pak tím pádem byl o poznání lepší. I tak mne ale film něčím vtáhnul a oslnil svou atmosférou. ()
V pražských kinech se promítal od 20.5.1971 (Paříž) ()
Protrpěné 2 hodiny! 2 hvězdy za vizuál, Vašáryovou a především Třísku ... ()
Oceňuji hlavně krásné exteriéry, jinak na mě moc umělecké a dlouhé. 65%. ()
Tyhle teatrální věci zrovna nemusím. Nedodíváno. Návrat nežádoucí. ()
Nepodařilo se mi naladit se na tu "správnou sledovací vlnu". Možná proto, že jsem tento film na začátku normalizace neviděl a viděl ho až teď jako začínající důchodce. Takový nějaký "divný". Sáhodlouhé záběry exteriérů, ani jeden interiér, vše pod širým nebem, ty čelenky, matka (J.A.) starší o 13 let než dcera (M.V.), strom hořící "obráceně"... Představuji si tu tehdejší schvalovačku: Dědkové cenzoři slintají nad krásnými ňadry dívek a pohoršují se nad přerušovanou (pávem) souloží. Ale pustí to. O dva roky později by to už asi neprošlo... ()
Výtvarně je to pohledná podívaná, na které je poznat, že byla inspirována neoromantismem a sybolismem. Na mnoha místech jsou vidět přimomínky obrazů Jana Preislera. Bohuže do těžké literární předlohy byly vloženy bolestně dlouhé scény - například jako ty toporně dřevité labutí tance na louce nabo honičky na koních. O sado - maso kostýmech vojáků bylo řečeno dost, ale fakt je, že ve srovnnání se skvělou hudbou jsou návrhy kostýmů slabinou této nepohádky (včetně těch mužských paručkových drnů). Lyricko-epický patosa divadelní gesta jsou sice možná pro někoho hůře stravitelná, ale sem patří. Milá je třeba nahotinková scéna u jezera s Naďou Urbánkovou a Jaroslavou Obermaierovou. ()
Velmí zajímavě natočená, ale místy až přespříliš natažená a nudící lyrická pohádka. Jan Tříska je jako vždy skvělý a Magda Vašáryová ho výborně doplňuje. Celý film dokresluje herecký koncert Jaroslavy Adomové, Jiřího Adamíry a Dany Medřické. Škoda, že dnes už se něco podobného netočí. ()