Hodina pravdy

Detektiv Vincent LaMarca (Robert De Niro) to nemá vůbec jednoduché. V dětství se potýkal s problémy, když jeho otec byl odsouzen k smrti za zvlášť brutální vraždu, a tento cejch se snesl i na Vincenta. Snad aby trochu odčinil dluh svého otce, stal se policistou, a to jedním z nejlepších ve městě. Nyní se ale objevuje další případ - zavražděný drogový dealer, a co je nejhorší, všechny stopy ukazují na Joeyho LaMarcu, Vincentova syna... Ač se film navenek tváří jako obyčejná detektivka, uvnitř skrývá psychologický pohled do rozhárané duše životem týraného policisty, kterého skvěle vystihl Robert De Niro (a jak píše gouryella, ani se nemusí moc snažit a přesto nad zbytkem hereckého osazenstva exceluje). James Franco se celý film tváří pekelně nasraně, asi honorář za film až tak úplně neodpovídal jeho představám (dobře, možná to měl v popisu role)... (01.02.2004)

Podobným způsobem vzniká většina velice, velice průměrných krimi-filmů v Americe. V hlavě producentů vznikne nápad na zfilmování DALŠÍ z mnoha skutečných událostí, napíše scénář hodný kvalitě zadání, do hlavních rolí se obsadí herci zvučných jmen a... nic. Ticho po pěšině. Neurazí, nenadchne a ve třech čtvrtinách filmu se dokonce sami sebe tážete: "Kdy už to skončí?" Ovšem, vydržíte do konce. (04.06.2010)

Vzhľadom na celkové hodnotenie CSFD/IMDB, prekvapivo dobrá dráma. Už samotné obsadenie je hviezdne. Robert De Niro, Frances McDormand, James Franco a aj Eliza Dushku mali svoju kariéru už slušne rozbehnutú. Kto však očakáva akčnú kriminálnu jazdu bude sklamaný. Príbeh sa zaoberá hlavne vzťahom otca a syna, ktorého pred rokmi opustil. To že Vincent je policajt a jeho syn Joey je feták žijúci na okraji spoločnosti je len kulisa, pre drámu dvoch mužov, ktorí by si mali byť najbližší a predsa majú k seba tak ďaleko. Záver síce trocha patetický ale predsa len emocionálne dobre ukotvený takže si 70% zaslúži. (26.08.2023)

Uvažuji, jestli se na filmovém poli dá hovořit o "charismatickém filmu". A asi by to jít mělo, protože jsou filmy, které mají jaksi všechno a stejně jim všude něco chybí. Robert De Niro je extratřída, herec, kterého vynáším do nebes, ať už hraje drsného buzíka (Hvězdný prach) nebo měkkého mafiána (Casino). A přesto mi z nějakýho důvodu byl v Hodině pravdy naprosto ukradenej a mám dojem, že to nebude jen kvůli horšímu vzhledu (pár kilo navíc a delší vlasy). Dál tu máme děj filmu, který na první pohled nevypadá o nic hůř než Nelítostný souboj nebo Příběh z Bronxu, ale stejně z něj odvaření nebudete. A jako číslo tři, je to "last but not least" režie. Řeknete si, že Caton-Jones neudělal žádnou chybu, a asi budete mít pravdu. Jenže ničím neokouzlujícího dojmu se přesto nezbavíte. Nevím proč, ale teď, téměř ve dvě v noci, se mi pořád vybavuje srovnání s Nelítostným soubojem. Scéna v restauraci, závěrečná scéna nedaleko letiště... Ten "náboj" filmu. Chvíle, kdy se vám roztluče srdce, nemůžete spustit oči z obrazovky. Michael Mann tohle v Nelítosném souboji dokázal. Povedlo se to i Scorsesemu v Casinu, Matthewu Vaughnovi v Hvězdém prachu, Robertu De Nirovi v Příběhu z Bronxu. Michael Caton-Jones pro mě zatím tohle zvláštní "filmové charisma" neobjevil. Třeba se mu v budoucnu bude dařit víc. (23.03.2008)

Rodina je základ státu, anebo něco na ten způsob. Bobby De Niro se spolu s Jamesem Francem snaží hodně, ale přeci jenom filmu z lehkého nadprůměru nepomáhají. Feťácký rozbor vztahu otce s jeho vlastním otcem (retrospektivně), otce se svým poloztraceným synem, a nakonec i tak trochu s vnukem. Prostředí zdecimované Long Beach pochmurné atmosféře ještě přidává. (20.05.2014)