Piargy

Ťažko mi je hádzať superlatívmi všade navôkol na margo kameramanskej práce Bencsíka, nakoľko mi je SK tvorba viac-menej cudzia, z čoho vyplýva moja neznalosť ohľadom toho, či bol Stanislav Szomolányi jeden a jediný génius slovenskej kamery, alebo sa jedná o dlhotrvajúci štandard, no to, čo tu dával Bencsík v jeho čiernobielych kompozíciách, bolo niečo v skutku neskutočné. Po formálnej/technickej stránke je Piargy bezvýhradná excelencia a nominácie v každej z kategórií nie je až také veľké počudovanie, no príbeh akoby vyšiel z úplne zahovnenej telenovely s pocitom, že sa udialo menšie márnenie talentom filmárov. Tieto šeredné dedinské reálie a medziľudské intrigy dával majster Grečner s Lukavským v Drakovi tak rázne a úderne, toto bol čistý výsmech. Ak budú snímky u nás takto vyzerať, sme na veľmi dobrej ceste, no chce to aj nejakú substanciu, nie len štýl. A kamera je tu fakt naozaj seriózne vážne na Oscara. Terrence Malick by z nej mal orgazmy. Nepochybne... (5.4.2023) (11.4.2023) (11.04.2023)

Po dlhom čase mám pocit, že som nejaký film nepochopil. Preto je celkom možné, že sa mi to nepáčilo mojou vinou. Na jednu stranu musím uznať, že Piargy netrpia žiadnymi detskými chorobami slovenského filmu (obzvlášť z dedinského prostredia). Scenár a najmä dialógy pôsobia autenticky, nešuštia papierom. Štyria hlavní hereckí predstavitelia hrajú bezchybne. Postava Lucie Siposovej je už trochu karikatúrou. Nesadla mi však umelecká štylizácia. Odkaz filmu mal zrejme smerovať k poznaniu "Tak sa vtedy žilo." No neviem, ako tomu pomôže, keď dronové zábery prekonvertujeme do čiernobielej farby. Reálie Slovakštátu nijako dej nerozvíjajú, slúžia skôr na dobové zaradenie deja (a čiastočne na vykreslenie kľúčovej úlohy cirkvi v tom období). Aj scény s prvkami nadprirodzena skôr dokresľujú predstavu, že akým nezmyslom vtedy verili dedinčania (rozdiel medzi mestom a dedinou v roku 1939 je podľa filmu až civilizačný). Napokon zostáva holý príbeh hlavnej štvorice, ktorý by sa dal zhrnúť v troch vetách (čo sa podarilo už v oficiálnom texte distribútora). K Piargom sa však po čase určite vrátim a pokúsim sa v nich nájsť to, čo mi možno teraz uniklo. (25.09.2022)

Knižní předlohu jsem nečetl, ale film je velmi působivý. Připomínám dvě další zázračně zmizelé osady, jejichž příběhy byly rovněž zfilmované: Německá vesnice Gremelshausen, kdysi prý ležící v Durynsku, je staroněmeckým motivem, jež se objevuje v dílech Müllera, Heineho, Uhlanda a dalších. Nejznámější je zpracování v povídce Germelshausen od Friedricha Gerstäckera. Tato vesnice se před dávnými časy propadla do země patrně kvůli kacířství, neboť tamější farář vedl spor s papežem. Jednou za sto let však vystupuje na jediný den na povrch. Hlavním hrdinou povídky je mladý malíř Arnold, který do vesnice náhodou zabloudí právě v takový den. Zamiluje se tam do mladé ženy Gertrudy, která mu vypráví příběh o Gremelshausenu. Mládenec na dívčino naléhání zmizí z vesnice právě včas, aby nebyl pohřben s jejími obyvateli, a zůstává navždy odloučen od své lásky. Téma inspirovalo muzikál Brigadoon a jeho filmovou adaptaci. - - - Kitěž (Китеж) je zmizelé město z ruských legend, které bylo pro zbožnost jeho obyvatel ukryto v jezeře, aby bylo uchráněno před mongolskými nájezdníky. Údajně se nacházelo na místě dnešního jezera Světlojar v Nižněnovgorodské oblasti. Pověst zpracoval Pavel Melnikov v románu V lesích, Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov v opeře Vyprávění o neviditelném městě Kitěži a panně Fevroniji a Werner Herzog v dokumentárním filmu o ruské spiritualitě Glocken aus der Tiefe – Glaube und Aberglaube in Rußland. (16.11.2023)

Pompeje pod Tatrami. Film má zdánlivě vše, co je potřeba, nádherný vizuál, skvělé herectví všech zúčastněných i velmi povedenou režii, která si skvěle pohrává s dějovou linií...nicméně samotný příběh (zápletka) byl pro mě nezáživný, banální, místy až komický, což u mě film lehce degradovalo. Dost zásadní období, ve kterém se film odehrává, už jsem nepobral vůbec, působí zde jen jako nějaká matná kulisa, což je opravdu škoda...ano, pár důmyslných narážek na stav Štátu a nastupujícího zla tu je, ale jinak se děj mohl odehrávat prakticky kdykoli, což je u mě také dosti nevyužitý potenciál, když si s atmosférou dali tvůrci tolik práce. Žel, pro mě slabé...čekal jsem silnější filmový zážitek. (29.01.2024)

Asi budem musieť hľadať vinu v sebe. V poslednej dobe nenachádzam filmy, ktoré by naplnili moje očakávania. A pritom nechcem žiadne zázraky. Aj Piargy má krásne scenérie slovenskej prírody, život na dedine vyzerá realisticky, herci sú neopozeraní a dobre hrajú, kamera čaruje so svetlom a mohol by som pokračovať, ale nezaujalo ma to. Najskôr to bude vekom. Kedysi dávno som bol ako špongia a nasával som podnety zo všetkých strán a v akomkoľvek množstve. A teraz mi bohužiaľ už je máločo dobré. Ale možno sa dočkám. (23.01.2024)