Kopyto

To Francisi Veberovi vděčíme za to, že spolu svedl dohromady prima dvojku Pierre Richard & Gérard Depardieu. Jejich společných služeb pak využil ještě dvakrát a pokaždé velmi úspěšně. Tahle komedie je na rozjezd. Největší smolař na světě má pomoci vypátrat serioznímu soukromému detektivovi unesenou dceru bohatého průmyslníka, která trpí rovněž syndromem notorického smolaře. A když beze stopy zmizela kdesi v Mexiku, je Francois Perrin jediným vodítkem k zachycení její stopy. Námět originální, až téměř absurdní. Richard skvělý potrhlík a Depardieu skvělý drsňák. Oba herecky válí, film umí pracovat s gagy, ačkoliv jsou vesměs na jedno brdo a spadají svým opakováním kolem Richardova smolařství do omletého stereotypu i příležitostné naivity, ale výsledek je sympatický. U dalších společných filmů s nimi jsem se bavil více, protože mně přišly propracovanější v návaznosti akce na humor a naopak. Na rozjezd je to dobré, ale konec dost odflákli. 60% (19.12.2011)

Dalsi z komedii Francise Vebera, ktera sazi na rozdil dvou hlavnich postav. Depardieu je tu opet za drsnaka, navic je mladej a hubenej a Richard je tu opet za chudacka, ale snazi se ze sebe delat drsnaka, coz mu moc nejde, ale je to vtipny. Zapletka je asi nejpropracovanejsi z filmu, kde vystupujou tyhle dva herci a komickejch momentu je tady taky spousta, ale porad mi tu k uplne spokojenosti neco chybi. (14.08.2005)

Ehm..zajímavé. Snímek starý už přes dvacet let a já ho viděl dnes 03.12. 09 zcela poprvé a vůbec jsem toho nelitoval...Krásné dobrodružství, nechybí samozřejmě typicky francouzský humor, vtipné scény (noční klub, tekutý písek, řvoucí domorodec), žádná lacinost, prostě kvalitní nestárnoucí zábava, které dominují především dva přední francouzští komici par excellence Gérard Depardieu a Pierre Richard poprvé spolu. Později následoval třeba ještě film "Otec a otec" z roku 83' a pak za tři roky báječní "Uprchlíci", zřejmě úplně jejich nejlepší společný film této zdánlivě velmi nesourodé (smolař+drsňák), ale o to více působivé komické dvojice. Některé scény a vůbec to zdánlivě protikladné spojení mi hodně připomínalo taktéž úžasnou dvojici Depardieu+Reno z filmu "Drž hubu"... (04.12.2009)

Ono je to vlastně taková moderní pohádka s dobrodružným nádechem, zasazena do současnosti 80. let. Aneb jak si věčný smolař dokázal najít tu pravou – dívku (jak jinak, věčnou smolařku), při jejímž hledání zůstali všichni ostatní naprosto krátcí. Pohádkové vyznění zejména v závěru krásně podbarvuje symbolická scéna na plujícím dřevěném podstavci na jezírku i do toho znějící líbezně dojímavé tóny hudby z dílny Vladimíra Cosmy. Škoda, že dobře nastavená zábava na začátku, plná vtipných situací a dialogů, postupně začíná upadat do poněkud monotónního stereotypu, kdy sledujeme dokola to samé v různých variacích. Až mě ta spleť nejrůznějších smolařských vychytávek začínala otravovat a dost dlouho v druhé polovině už připadala jako nepovedený neustále opakovaný vtip. Pierre Richard si neodpustil pár svých typicky praštěných žertíků (jako třeba ten s jídelníčkem na velkém triku), ale musím opětovně říct, že Francis Veber dokázal Richarda znovu zpracovat tak, aby byl snesitelný i pro mě. Nasledující Otec a otec ze spolupráce Veber–Richard–Depardieu se mi líbili určitě o hodně víc, čemuž u Kopyta jednoznačně přizpůsobuji nižší hodnocení. 60% (27.09.2020)

Několik scén naprosto božích (třeba jak se propadá Pierre do písku nebo ta v baru a mnoho dalších). Celkově tomu ale chybí tempo. Rána deštníkem byla o dost svižnější a kadence humoru byla skoro smrtelná. Tady je to pozvolnější, a humor občas vázne (co ta gorila nebo to opuchnutí po bodnutí???), ale pořád je to natolik skvělá komedie, abych ji doporučil všem a ohodnotil 80 procenty. PS: Skvělá hudba (27.05.2015)