Pravý břeh, levý břeh

Hustá atmosféra, Gérard jako sukničkář (ačkoliv okolnosti jeho chování jsou vykresleny pečlivě a divák tak chápe, že žije v nefungujícím vztahu, i když není jasné, kdo s nevěrou začal dřív), jeho krásná žena Carole Bouquet hraje pořádnou mrchu, o něco méně sympatická Nathalie Baye osudovou ženu. Ten odklon od profesionální advokátní etiky trochu násilný, ale jinak asi směřovat nešlo. Parádní dabing (nezvykle Viktor Preiss na GD) a samozřejmě také Karel Heřmánek jako druhý společník nejlepší advokátní kanceláře v Paříži a hlavně Ilja Prachař coby proradný president Pervillard (Bernard Fresson). Za mě palec nahoru, takových filmů je málo, a pochvala Cinemaxu, že nechali původní dabing. (31.05.2016)

Oba brehy pokladám za dosť nevýrazné a mám problém o filme niečo napísať. Depardieu patrí medzi mnou neobľúbených hercov, i keď je pravdou, že čím starší, tým horší, a v tomto filme bol ešte relatívne mladý. Nathalie Baye mi tiež pripadala trochu bábikovsky. Možno túto nevýraznú hereckú dvojicu mohol zachrániť kvalitný príbeh, ale otrepaná, schematicky poňatá téma toho veľa neumožnila. Akčné scény boli asi najväčšou slabinou, takže šťastím je, že ich nebolo viac. (02.11.2014)

Vidím v hlavní roli Gérard Depardieu a očekávám vydařenou Francii. Ostatně jako obvykle u filmů z Francie, kteří jsou natočeny mezi sedmdesátými a osmdesátými. Tenhle ale vypráví hodně zajímavé téma (aktuální i dnes) tak, že ve dvou třetinách se neděje skoro nic. Gérard hraje penězi nasáklého právníka a pak prozře. Jenže jak jsou dvě třetiny nezáživný, tak poslední třetina se rozjede a je v ní jedna absurdní scéna vedle druhé. Nejdříve jsem nechápal, jak tam Gérard ťukne do auta a oni z toho udělají nehodu takovou, jako kdyby spadl s autem z padesáti metrového srázu. No a pak mě dostal závěr, který jsem očekával brutální, jak to tak na Francii bývá a nakonec jsem dostal bitku, která skončí dřív, než vůbec začne. Tomu, co ho Gérard mydlí totiž upadnou kontaktní čočky, tak je spolu hledají, pak si podají ruku a film ukáže titulky. (13.09.2014)

Příjemný je tu pouze mladý Depardieu. Jako herec. Jako postava advokáta je všechno tragicky špatně. Advokát nemůže takto zradit klienta. Příčí-li se mu. může od něj odstoupit, ale nemůže získávat důkazy proti němu a zostudit ho záměrně v médiích. Ve všech právních systémech by byl nejen pokárán advokátní komorou (jak se zde na okraj zmiňuje), ale zbaven licence a trestně stíhán. Zde se však staví jako vzor mravnosti (že občas zahne své ženě a zanedbává svého syna, tomu, zdá se, nijak nebrání). (23.11.2014)

Je moc příjemné vidět Gérarda Depardieu v době, kdy z mnoha různých a často i bohulibých důvodů ještě nebral horečně vše, co se namane...v době, kdy producenti nevyužívali jeho hvězdného jména jen k zvýšení prodejnosti filmu, ale těžili z hercova talentu a zajímavosti. Film samotný je pak ukázkou francouzských dramat té doby: vedle dnešních rychlých, drsných a často smutně vyprázdněných podívaných působí až starosvětsky, přitom divákovi předkládá zásadní otázky o hranicích morálky a svědomí. Čas od času po tom filmu sáhnu, vždyť nejenom pro tu legendární scénu, v níž v přímém televizním přenosu politické debaty si Paul uvědomí veškerou ubohost té situace, stojí za vidění! Aneb: "Jsem sám hajzl, když obhajuji hajzla?" (06.11.2007)