Pravý břeh, levý břeh

Oba brehy pokladám za dosť nevýrazné a mám problém o filme niečo napísať. Depardieu patrí medzi mnou neobľúbených hercov, i keď je pravdou, že čím starší, tým horší, a v tomto filme bol ešte relatívne mladý. Nathalie Baye mi tiež pripadala trochu bábikovsky. Možno túto nevýraznú hereckú dvojicu mohol zachrániť kvalitný príbeh, ale otrepaná, schematicky poňatá téma toho veľa neumožnila. Akčné scény boli asi najväčšou slabinou, takže šťastím je, že ich nebolo viac. (02.11.2014)

Asi nejmrazivější na celým film je kouzlo nechtěnýho a to fakt, že mocipáni i třicet let po uvedení filmu jsou pořád stejný svině a představitelé největšího zla a špíny týhle planety. Film má v sobě reálnou syrovost, která člověka umí slušně ponořit do děje. Horší situace je se scénařem, kterej v některých fázích děje zbytečně kličkuje a ubírá na napětí. Film z obodbí, kdy Gerardova hlava nereagovala na každou filmovou nabídku jak zaseklý jojo a tak se nám předvádí ve výtečné formě a dokazuje že Gerard byl kdysi mistr živočišného herectví. (14.09.2014)

Mladý a velmi úspěšný právník má doma nádhernou manželku, přesto se během jednoho setkání zamiluje do tuctové ženy. Ona však o pohledného a bohatého muže nejeví zájem, protože zastupuje klienty, kteří se neslučují s jejími morálními zásadami. Teprve, když Paul zahodí svoji slibně rozjetou kariéru zradou svého klienta, Saša nazná, že je to pravý muž pro ni a obratem se s ním vyspí. Tím pohádkový příběh nekončí, nezvoní zvonec a pár spolu nežije šťastně až do smrti, protože nejdříve se ještě musí vypořádat s hlavním padouchem. Labro nikdy nepatřil ke stěžejním autorům a režisérům francouzské kinematografie, ale tohle se skutečně hodně nepovedlo i na jeho skromné poměry. V osmdesátých letech francouzský film čekal na resuscitaci nebo eutanazii, Labro se pokusil o to druhé. (09.06.2019)

Vidím v hlavní roli Gérard Depardieu a očekávám vydařenou Francii. Ostatně jako obvykle u filmů z Francie, kteří jsou natočeny mezi sedmdesátými a osmdesátými. Tenhle ale vypráví hodně zajímavé téma (aktuální i dnes) tak, že ve dvou třetinách se neděje skoro nic. Gérard hraje penězi nasáklého právníka a pak prozře. Jenže jak jsou dvě třetiny nezáživný, tak poslední třetina se rozjede a je v ní jedna absurdní scéna vedle druhé. Nejdříve jsem nechápal, jak tam Gérard ťukne do auta a oni z toho udělají nehodu takovou, jako kdyby spadl s autem z padesáti metrového srázu. No a pak mě dostal závěr, který jsem očekával brutální, jak to tak na Francii bývá a nakonec jsem dostal bitku, která skončí dřív, než vůbec začne. Tomu, co ho Gérard mydlí totiž upadnou kontaktní čočky, tak je spolu hledají, pak si podají ruku a film ukáže titulky. (13.09.2014)

Je moc příjemné vidět Gérarda Depardieu v době, kdy z mnoha různých a často i bohulibých důvodů ještě nebral horečně vše, co se namane...v době, kdy producenti nevyužívali jeho hvězdného jména jen k zvýšení prodejnosti filmu, ale těžili z hercova talentu a zajímavosti. Film samotný je pak ukázkou francouzských dramat té doby: vedle dnešních rychlých, drsných a často smutně vyprázdněných podívaných působí až starosvětsky, přitom divákovi předkládá zásadní otázky o hranicích morálky a svědomí. Čas od času po tom filmu sáhnu, vždyť nejenom pro tu legendární scénu, v níž v přímém televizním přenosu politické debaty si Paul uvědomí veškerou ubohost té situace, stojí za vidění! Aneb: "Jsem sám hajzl, když obhajuji hajzla?" (06.11.2007)