poster

Povídka malostranská (TV film)

Komedie

Československo, 1981, 86 min

  • topi
    *****

    Jiří Krejčík byl brán za přísného režiséra, který své herce pořádně mučil k pořádnému výkonu. A taky je to sakra vidět! To je tak parádně zahrané, přirozené a prostě dokonalé. Všichni jsou úžasní, celou dobu jsem se usmíval, jak svojí postavou vyloženě žijí a dodávají jí přesně tu duši nerudovských postav. Ať už Jiří Menzel jako budoucí advokát Krumlovský, který se nastěhuje do podnájmu paní konduktérky, která ho chce svádět - dokonalá Soňa Valentová, nebo další nájemníci domu, Josef Somr (malíř Augusta), Zuzana Fišárková jako jeho žena, Josef Kemr (pan domácí), jeho dcera Otylka jako Jitka Molavcová. Co ale předvádí Rudolf Hrušínský jako nájemník Provazník, který píše anonymy sousedům a přeje jim jen to špatné a vůbec jeho mluvený projev spojený s nenávistným pochechtáváním - to je prostě nejvíc TOP!!!!!!! Poetickou atmosféru Malé strany krásně zachytil a nasnímal Jaromír Šofr, záběry na večerní výhledy nebo noční svítilny a lampy, osvícení místností a rekvizit, až psychedelické a bizarní tváře nájemníků za akváriem rybiček doktora Krumlovskému, které se mu zjevují ve snu, to vše je originální a nápaditá tvůrčí práce tohoto výrazného kameramana. Jeho obrazy malebné doby 19. století hudebně dokreslil - kdo jiný, než mistr na jakoukoliv dobu nejpovolanější - Zdeněk Liška. Povídka malostranská je dokonalá a bezchybná adaptace Nerudovy povídky Figurky.(5.8.2018)

  • kulyk
    ****

    Je to fujky, když na vás útočí nějaká žžžénská! A pokud jste knihomilný jurista se sklony k askezi, můžete udělat i onu chybu, že jí v období ovulace její zduřelé sliznice odmítnete podráždit. To se neodpouští. Dáma postižená zhrzeným chtíčem umí být nekompromisní, proto vás může čekat i souboj s nějakým kníratým Páčkem-shledáčkem, zvláště, zaměnil-li na chvilku věčné trencle za spodek od mundůru. Ještě předtím, než Jeník Nerudů zesenilněl a dal definitivní průchod svým vášním, spočívajícím v pobíhání obnaženého starce po Josefově a plivání keňarů na pejzaté, sepsal nejedno kvalitní dílko.(26.6.2012)

  • mchnk
    ****

    "Čert mě ved na Malou Stranu!". Mladý student práv, opojen Nerudovými povídkami o Malé Straně, by rád na vlastní kůži poznal její prostředí a hlavně tajemství. Jeho seznámení se skutečností je ovšem obdobně rychlé, jako jeho nečekaný a mužný útok kordem. Vynikající humor i malé drámo, v podobě osudů a neduhů (ne)šťastných sousedů. Není třeba nic rozebírat, obsazení mluví za vše, herecké výkony jsou nad míru kvalitní, jak je známe, i překvapivé, jak je neznáme. Milovník československé kinematografie si bude nepochybně lahodit.(25.2.2013)

  • Disk
    ****

    Jiří Krejčík se po Týdnu v tichém domě vrátil k Nerudovi a i zde to stálo zato. Velký podíl na tom měla herecká trojice Hrušínský-Kemr-Somr (Jiří Menzel v hlavní roli kupodivu nijak neruší), výborná hudba génia Zdeňka Lišky a v neposlední řadě výtvarná stránka dodnes nedoceněné Ester Krumbachové. Nelze zapomenout ani na poetickou kameru Jaromíra Šofra. Jiří Krejčík to za normalizace neměl jednoduché (na Barrandově natočil pouze Božskou Emu a Prodavače humoru a v obou případech měl velké problémy se schvalováním), o to víc se mu dařilo v ČST. Tleskám.(28.6.2012)

  • Willy Kufalt
    *****

    (2x) ,,I ve stěhování může být poezie." Po 34 letech od svého celovečerního režijního debutu Týden v tichém domě se Jiří Krejčík vrátil k převedení poetiky Jana Nerudy na filmové plátno. Opět zde máme jeden pavlačový dům s několika lidskými osudy, jenom se změnili obyvatelé. Zabydlel se zde mimo jiné malíř - alkoholik (Josef Somr), mazaný padouch s fajfkou (Rudolf Hrušínský), přelétavá paní konduktorka (Soňa Valentová) nebo jako správce domu blázen - muzikant (Josef Kemr) se svou smutnou dcerou (Jitka Molavcová). Do této podivné a zajímavé společnosti vstupuje Jiří Menzel coby nedostudovaný advokát hledající podnájem v době před svou závěrečnou zkouškou před kandidaturou. Tentokrát dojde nejen na mnohem víc humoru, ale v druhé polovině i na nečekané drama. Vedle příběhu hlavního hrdiny v tomto ohledu stojí za pozornost osud malíře, z nějž se místo nadšeného tvůrce stal zoufalý komerční umělec utápějící svůj žal v alkoholu, trápějící celé své okolí a především vlastní ženu. Díky barevnému obrazu, baladické hudbě Zdeňka Lišky i klasikům českého herectví jakými jsou Hrušínský, Kemr vyzněla tentokrát "nerudovská" atmosféra na plátně ještě o něco krásněji než v zmíněné Krejčíkově prvotině. Po umělecké stránce se oplatí zmínit i zajímavou kameru Jaromíra Šofra. Netradičním rozsahem svého "nenápadného" herectví od vizuálně komických gagů přes vnitřní ironické monology až po psychologické hroucení (byť pořád v nadsázce) překvapuje v hlavní roli Jiří Menzel. A překvapuje zde i samotný Krejčík hororovou scénou snové halucinace s drsnou výpovědí sousedů a poměrně krvavým koncem. Navzdory idylickému závěru však přichází loučení a život se kroutí dál... (90%)(7.1.2018)

  • - V okamžiku, kdy pan domácí (Josef Kemr) hraje na spinet, říká: "Upravuji Mozarta," ve skutečnosti ale hraje známou lidovou písničku "Ovčáci čtveráci". (pávek)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace