poster

Povídka malostranská (TV film)

Komedie

Československo, 1981, 86 min

  • otík
    **

    Neberu v potaz, že jde o filmové zpracování literární předlohy. Hodnotím jen film a ten mě vůbec nezaujal. Postavy jsou skutečně prazvláštní, každá je zakuklena do sebe a ani nová postava Jiřího Menzela nedokáže se zaběhlými zvyky nic udělat. Od tohohle filmu zábavu nečekat, jen sem tam slabé pousmání!(7.8.2018)

  • Willy Kufalt
    *****

    (2x) ,,I ve stěhování může být poezie." Po 34 letech od svého celovečerního režijního debutu Týden v tichém domě se Jiří Krejčík vrátil k převedení poetiky Jana Nerudy na filmové plátno. Opět zde máme jeden pavlačový dům s několika lidskými osudy, jenom se změnili obyvatelé. Zabydlel se zde mimo jiné malíř - alkoholik (Josef Somr), mazaný padouch s fajfkou (Rudolf Hrušínský), přelétavá paní konduktorka (Soňa Valentová) nebo jako správce domu blázen - muzikant (Josef Kemr) se svou smutnou dcerou (Jitka Molavcová). Do této podivné a zajímavé společnosti vstupuje Jiří Menzel coby nedostudovaný advokát hledající podnájem v době před svou závěrečnou zkouškou před kandidaturou. Tentokrát dojde nejen na mnohem víc humoru, ale v druhé polovině i na nečekané drama. Vedle příběhu hlavního hrdiny v tomto ohledu stojí za pozornost osud malíře, z nějž se místo nadšeného tvůrce stal zoufalý komerční umělec utápějící svůj žal v alkoholu, trápějící celé své okolí a především vlastní ženu. Díky barevnému obrazu, baladické hudbě Zdeňka Lišky i klasikům českého herectví jakými jsou Hrušínský, Kemr vyzněla tentokrát "nerudovská" atmosféra na plátně ještě o něco krásněji než v zmíněné Krejčíkově prvotině. Po umělecké stránce se oplatí zmínit i zajímavou kameru Jaromíra Šofra. Netradičním rozsahem svého "nenápadného" herectví od vizuálně komických gagů přes vnitřní ironické monology až po psychologické hroucení (byť pořád v nadsázce) překvapuje v hlavní roli Jiří Menzel. A překvapuje zde i samotný Krejčík hororovou scénou snové halucinace s drsnou výpovědí sousedů a poměrně krvavým koncem. Navzdory idylickému závěru však přichází loučení a život se kroutí dál... (90%)(7.1.2018)

  • Disk
    ****

    Jiří Krejčík se po Týdnu v tichém domě vrátil k Nerudovi a i zde to stálo zato. Velký podíl na tom měla herecká trojice Hrušínský-Kemr-Somr (Jiří Menzel v hlavní roli kupodivu nijak neruší), výborná hudba génia Zdeňka Lišky a v neposlední řadě výtvarná stránka dodnes nedoceněné Ester Krumbachové. Nelze zapomenout ani na poetickou kameru Jaromíra Šofra. Jiří Krejčík to za normalizace neměl jednoduché (na Barrandově natočil pouze Božskou Emu a Prodavače humoru a v obou případech měl velké problémy se schvalováním), o to víc se mu dařilo v ČST. Tleskám.(28.6.2012)

  • slunicko2
    **

    Unylé. 1) 44letý Jan Neruda napsal povídku Figurky a 63letý Jiří Krejčík ji tradičně obsadil a režíroval. Je tu 43letý mladistvě vyhlížející Jiří Menzel (advokátní koncipient) v přiléhavých kalhotách, 61letý Rudolf Hrušínský (Provazník, píše dopisy), 59letý Josef Kemr (domácí), 47letý Josef Somr (malíř), 31letá Jitka Molavcová (dcera domácího Otýlie) a další. Zdálo by se, že divácký úspěch je vzhledem k slavným hereckým jménům zajištěn. 2) Navíc přihoďte roztomilé prostředí pražské Malé Strany, pěkně zinscenovaný souboj a není co namítat. 3) A přesto...Celý snímek je takový unylý, mdlý, melancholický, úsměvně pochmurný, ponurý, přecitlivělý, sentimentální, smutný, teskný a tklivý. Všechno je, jak má být, a přitom mám pocit umělosti, strojenosti, pohody, která není přirozená. Této charakteristice odpovídá i studiový sterilní zvuk. Jako když se omylem napiju limonády slazené umělými sladidly - je sladká, ale nepřirozeně, uměle, žízeň uhasí, ale potěšení nedodá.(7.8.2018)

  • mchnk
    ****

    "Čert mě ved na Malou Stranu!". Mladý student práv, opojen Nerudovými povídkami o Malé Straně, by rád na vlastní kůži poznal její prostředí a hlavně tajemství. Jeho seznámení se skutečností je ovšem obdobně rychlé, jako jeho nečekaný a mužný útok kordem. Vynikající humor i malé drámo, v podobě osudů a neduhů (ne)šťastných sousedů. Není třeba nic rozebírat, obsazení mluví za vše, herecké výkony jsou nad míru kvalitní, jak je známe, i překvapivé, jak je neznáme. Milovník československé kinematografie si bude nepochybně lahodit.(25.2.2013)

  • - V okamžiku, kdy pan domácí (Josef Kemr) hraje na spinet, říká: "Upravuji Mozarta," ve skutečnosti ale hraje známou lidovou písničku "Ovčáci čtveráci". (pávek)