Povídka malostranská

"Čert mě ved na Malou Stranu!". Mladý student práv, opojen Nerudovými povídkami o Malé Straně, by rád na vlastní kůži poznal její prostředí a hlavně tajemství. Jeho seznámení se skutečností je ovšem obdobně rychlé, jako jeho nečekaný a mužný útok kordem. Vynikající humor i malé drámo, v podobě osudů a neduhů (ne)šťastných sousedů. Není třeba nic rozebírat, obsazení mluví za vše, herecké výkony jsou nad míru kvalitní, jak je známe, i překvapivé, jak je neznáme. Milovník československé kinematografie si bude nepochybně lahodit. (25.02.2013)

"Tiší sousedé, idylická zákoutí, odlehlé uličky, kvetoucí zahrady. To je krása...." Všechny ty romantické představy mladého advokátního koncipienta (typická role pro Jiřího Menzela) vezmou rychlé za své. V domě, kde našel svůj nový podnájem, se totiž setkává s celou řadou roztodivných figurek. Z doktora práv se tak pomalu stává "doktorem lidských duší", jenž na vlastní kůži pocítí, že "každý z nás je trochu blázen, někdo víc, někdo míň ale každý člověk je trochu blázen". I o samotném panu režisérovi Krejčíkovi kolují doslova zkazky o tom, jaký to byl pěkný svéráz. Ale co naplat, filmy uměl točit moc krásně. (23.06.2022)

Jiří Krejčík se po Týdnu v tichém domě vrátil k Nerudovi a i zde to stálo zato. Velký podíl na tom měla herecká trojice Hrušínský-Kemr-Somr (Jiří Menzel v hlavní roli kupodivu nijak neruší), výborná hudba génia Zdeňka Lišky a v neposlední řadě výtvarná stránka dodnes nedoceněné Ester Krumbachové. Nelze zapomenout ani na poetickou kameru Jaromíra Šofra. Jiří Krejčík to za normalizace neměl jednoduché (na Barrandově natočil pouze Božskou Emu a Prodavače humoru a v obou případech měl velké problémy se schvalováním), o to víc se mu dařilo v ČST. Tleskám. (28.06.2012)

Opravdu výborná adaptace závěrečné Nerudovy povídky Figurky z cyklu Povídky malostranské z doby, kdy ještě televizní film mohl znamenat výraznou uměleckou kvalitu, což režisér Jiří Krejčík naplnil bezezbytku. Elitní herecké obsazení, vynikající herecké výkony, typická práce s mimikou herců a detailními záběry výrazů tváří (často až expresionistických, povětšinou ale grimas vyznívajících směšně - znamenitá poetická kamera Jaromíra Šofra), nádherný jazyk Nerudovy předlohy, originální tvůrčí momenty (snové halucinace asociované rybičkami v akváriu s tvářemi herců osvícenými ostrým světlem zdola), vynikající hudební stránka (jak by také ne, když ji má na svědomí Zdeněk Liška), výtvarná stylizace Ester Krumbachové, akcentování humorného rozměru Nerudovy povídky, tragické motivy jsou upozaděny, postižení idylického ducha literární předlohy, to všechno dohromady tvoří znamenitý televizní film ... (27.06.2012)

Mladý koncipient by sa chcel v kľude učiť, lenže...lenže sa ubytuje v dome so svojráznymi susedmi. Pani domácu by zaujímalo viac mladíkovo telo, než jeho um, sused maliar (nie izieb, ale obrazov) chodí nad ránom domov ožratý a rád si pritom spieva. Ďalší, starý mládenec, nemá rád, keď sú ľudia v jeho okolí šťastní. No a nakoniec by sa tu našla aj dáma vhodná pre koncipientovo srdce. To sa potom nečudujte, že vám to nelezie do hlavy. Na televízny produkt veľmi precízne napísané, spracované aj zahraté. Ale jedno týmto ľudkom treba nechať. Žili v dobe, keď sa susedia medzi sebou rozprávali. Neskôr sa začali už iba zdraviť a čochvíľa sa budú tváriť, že sa nevidia. Ak to už tak nie je. (07.08.2018)