Stratenci
Lost Children
Režie:
Miloš MakovecKamera:
Vladimír NovotnýHudba:
Jan RychlíkHrají:
Gustáv Valach, Stanislav Fišer, Vladimír Hlavatý, Alena Vránová, Radovan Lukavský, Karel Ensman, Jan Maška, Vladimír Huber, Ladislav Gzela, Vladimír Klemens (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh, kterému za předlohu sloužila stejnojmenná črta Aloise Jiráska, ukazuje na třech vojácích rakouské armády celou nesmyslnost války. V polovině osmnáctého století, v době prusko-rakouské války, se náhodně setkávají kyrysník, husar a pěšák a společně se ukrývají na samotě. Na každém z nich zanechala válka jiné stopy, ale všichni touží po normálním lidském štěstí. I když z počátku mají odlišný poměr k vojenské službě, mění se pobytem na samotě a atmosférou života v selské chalupě a odmítnou vrátit se k rakouské armádě. Ale všichni tři tereziánští „ztracenci" berou do svých rukou opět zbraně, kterých se již nechtěli dotknout, když je samota přepadena Prusy. Podaří se jim krýt útěk rodiny i s dítětem, ale sami to zaplatí svými životy. (Filmový přehled)
(více)Recenze (53)
Velmi silná myšlenka, krásná příroda, geniální kamera, zajímavé dialogy ( plné archaismů), skvělé herecké výkony (z nichž především excelují Gustáv Valach a Vladimír Hlavatý), úžasná hudba ( skvělý výběr skladeb vážné hudby) a inteligentní, komorní (narozdíl od načančaných vávrových děl z té doby), historický a poutavý film, kterému prostě musíte dát šanci. ()
Film, který se řadí po bok mého oblíbeného Čest a sláva. Na Ztracencích je vidět dřívější rok vzniku, ale neubírá na kvalitě. Krátké a přesto výborné protiválečné poselství. Každého ze tří vojáků válka poznamenala jinak, ale všichni jí mají plné zuby. Režie i herecké výkony na jedničku. Morbidní tečka na závěr. Nikdy jsem ve filmu neviděl zemřít takhle realisticky krávu. Potvrzeno kolegou veterinářem, že ji picli reálně. Kdyby nic jiného, tahle scéna vás dostane. A jedna oprava. Gustáva Valach má hrát kyrysníka, ale ti neměli pušky, nýbrž pistole a čepice taky nesedí. Tady to je s velkou pravděpodobností dragoun. ()
Málo známy, ale absolútne špičkový čs.vojnový film, ktorý smelo znesie porovnanie aj s tou najlepšou zahraničnou produkciou. Historicky mimoriadne verné reálie (obdobie vojny o rakúske dedičstvo - 1.pol.18.stor.), skvelé herecké výkony, na svoju dobu vynikajúce technické parametre (kamera, strih), nádherná hudba, dobre natočená a pôsobá akcia (k tej dôjde vlastne až vo finále) a záver, pred ktorým blednú závisťou aj taký Butch Cassidy a Sundance Kid, k tomu nadôvažok krásne archaická "mluva".... tento film predstavuje svojím myšlienkovým vyznením i svojimi nespornými kvalitami celkom výnimočný počin čs. filmografie a je skutočným skvostom vojnového žánru. ()
Tohle je přesně ten případ filmu, který mě ukrutně nebavil, ale na kterém oceňuji jeho smysl. Každá válka je nesmyslná a tahle je jen jedna z mnoha. Detailně jsou vykresleny postavy, na kterých se podepsala a také jak. A nejen na nich. Války si nevybírají dobro či zlo, umírají všichni, kdo se jí postaví. Kvalitní herecké obsazení podtrhlo význam dobového filmu, ale mě i tak nezaujalo. Podle mě je totiž slabý scénář. Nicméně oceňuji, čeho se filmaři dopustili. ()
Neprávem zapomenutá pertla českého filmu! Ve své době, kdy se točili všechny ty budovatelské bláboly plné usměvavých úderníků, Ztracenci vypadali jako film z cizí planety. Jsou ukázkou vynikající filmařiny, plní do detailu propracovaných scén jimž jednoznačně domnuje ta poslední, kdy poslední přeživší voják vchází do dveří, aby čelil pruské přesile - BOMBA!!! Vřele doporučuji a dívám jednoznačných 100%! PS-Budete-li mít možnost tohle vidět, těšte se na jednu z nejepších rolí Gustava Valácha. ()
díky, že je CT zase jednou zařadila,sice v brzkou ranní hodinu v neděli, ale stálo za to si přivstat!!!! ()
To radši... ()
Syrové a drsné vyprávění o nesmyslnosti války, v lecčem připomínající Kratochvílovy Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela. Nejlepší film režiséra Makovce. Moc hezky zpracováno, na to jak je to staré. ()
nádherný film s uvěřitelnými hereckými výkony. Moc se mi líbíl příběh (určitě se podívám i po knižce (i když Jiráska moc nemusím)) a strašně moc se povedl konec . Scéna kdy poslední voják chalupy vezme pistole a bezmyšlenkovitě jde je opravdu geniální a dlouho mi zůstane v paměti . Dále se mi opravdu zalíbyla postava toho vojáka jenž zabil dítě a dlouhou dobu byl s toho zničený na konci filmu povídá o odpuštění jenž se mu dostalo (to na mě opravdu zapusobila a ta scéna je opravdu nádherná). Válka byla svinstvo už dříve před 1 nebo 2sv válkou a dlouho svinstvem zůstane . ()
Pan Bertrand smeká. Málo je takových filmů v naší kinemagrafii. Zapomenutý skvost, který nemá sice nejpevnější kostru (kdepak je dneska Jirásek!), hlavní hudební motiv tvoří jakási coververze Internacionály a konec je ve znamení značného tlaku na pomyslnou pilu divácké tolerance, ale: je to prostě jeden z Těch nezapomenutelných filmů, který v sobě Něco nese. Jistě na tom má podíl dokonale detailní dobová výprava, dialogy Jiřího Brdečky a hlavně hutné a s vervou i citem zahrané hlavní postavy (Lukavský, Valach). To se pak nějaká ta dobová pachuť s radostí pardonuje.... ()
Jeden z mála českých filmů 50. let, které stojí zato vidět. ()
K tomu, abych zvážil výjimečnost "Ztracenců", mi chybí dostatečná znalost naší filmové tvorby poloviny padesátých let - jen odhaduji, nakolik svoji dobu (na daném místě) přinejmenším po formální stránce předběhli. Musím ale přiznat : v něčem mě tato neprávem zapadnuvší, jistě nadprůměrná obžaloba války zklamala. Mnohého je tu na můj vkus přes míru : modelovosti narůzno řezaných mužských typů, jevištního projevu některých z nich, vybraně jadrného jazyka předků, líbivé "dobové" hudby... a na prvním místě dobového "světonázoru". Okřídlené "Mír chýším, válku palácům !" považuji za přiměřeně básnické vyjádření nezpochybnitelného nadčasového postoje ; v Makovcově snímku je pohříchu provází pachuť dobové fráze, jinak řečeno razítko moci - ukazuje se nám svět, kde takzvaný lid, zdravé jádro národa, střeží hodnoty pošlapané jezovity a Prajzy... Nenacházím ve filmu, co jsem od této údajné perly čekal : přesah povoleného myšlení, ochotu dovést realismus do důsledků - anebo sáhnout k riskantnější stylizaci. Do Michalovy a Bočanovy "Cti a slávy" je v roce 1956 halt ještě daleko, můžeme být rádi za Jiráska v balení na nadnárodní úrovni. ()
Jen kvuli historické přesnosti - jde o válku o dědictví rakouské - tedy tu před sedmiletou a Valach není kyrysník ale jízdní granátník. ()