Tři chlapi v chalupě

Jó ty komposty! To je to, co světem hýbe... ;oD - - - Dobou značně ovlivněná prostoduchá lidově-kolchoznická televizní komedie s nádechem komunální satiry, marná však a zbytečná, která naštěstí skončila na kompostu filmových dějin... :-) . . . Oproti seriálu však se sevřenějším dějem, zasluhující si proto přece jen vyšší hodnocení... Dobré k vidění tak jednou za deset let, snad jen k připomenutí, že >takoví jsme byli...< :o) . . . Jeden a půl hvězdičky, pro toho L.L., zahravšího pomalu dvakrát tak starou postavu dědka Potůčka a pro tu krásnou mladou štíhlounkou M.M. zaokrouhleno se zavřenýma očima nahoru... Tož "ERGO KLADÍVKO"... :o))) (16.09.2006)

V roce 14963 začaly tát ledy a Jaroslav Dietl v této veselohře využil možnosti satirické kritiky nešvarů, které nás v 60. letech obklopovaly. Velice dobře vystihl atmosféru sousedských vztahů na vesnici, takřka jako by žil mezi vesničany on sám. Na to byl skutečný machr. A tak už mohlo dojít i na nesmyslné soutěžení (kdo by si vymyslel takovou pitomost jako soutěžit, kdo má nejvíc kompostů?), na drobné i větší krádeže, které naši společnost zbytečně ochuzovaly, na patolízalství a pokrytectví, na bezbřehé schůzování atd. Jinak to ovšem byla komedie z těch průměrnějších, samotný seriál, nakterý si dobře pamatuji, přinášel mnohem větší zábavu. Trojice Potůčků si získala mezi lidmi všeobecnou oblibu,atak vznikly nakonec dva filmy, ten druhý, barevný, se mi zdál poněkud slabší než tenhle. (19.07.2019)

Jak může dopadnout, když skončí tři chlapi v chalupě? Zřejmě takhle. Tady máme jednu podobu z roku 1963. Film je silně poznamenán dobou, ve které vznikl. Nejlepší ze všech tří pánů byl dědeček Lubomír Lipský. Ten držel celý příběh po hromadě a když se to tak vezme, tak všechno stálo na jeho výkonu. Ostatní se jenom vezli a sekundovali mu. Takže, podtrženo, sečteno, tři hvězdy jsou právě za Lubomíra Lipského. (21.09.2009)

Další socialistická taškařice, jež vyniká několika poloprotirežimními hláškami, a hlavně námětem, kterým jsou: KOMPOSTY. Né že by se mi po prohnilých dobách socializmu stýskalo, ale máme ho tu zas, tentokrát s přídomkem euro, tak si je pojďme srovnat. Tak já myslím, že hlavní rozdíl je v tom, že dneska si zemědělec z dotací nakoupí tuny chemickejch sraček, zatímco soudruh v těchhle dřevních dobách to ještě udělat nemohl, a tak mu nezbylo, než humus v půdě opravdu obnovovat, a to kompostováním hoven. Jako společenské téma to dnes působí ještě poněkud toporně, ale přijde čas, že se všechno zas v dobré obrátí. (03.12.2012)

Jsem ochotnej přistoupit na to, že ve své době to mohla být populární záležitost, že na to lidi houfně šli do kina a že se smáli. Dokážu i vyhodnotit situace, ve kterých se předpokládal smích, ale mě dneska vtipné nepřišly. Jistě, po padesátých letech naplněných budovatelskými agitkami mohlo tohle být zpestřující, ale i tady to budování čpí ze všech stran. Především se tu mnoho mluví, dialogy jsou ale plytké a někdy i scénáristicky nedomyšlené. Chabý pokus o náznak politické satiry je příliš krotký a přizdisráčský na to, aby mohl zaujmout.Mluví se především o kompostech, obecním vodovodu a bytí či nebytí předsedy. Už tato tři témata degradují případné kvality filmu. Možná svou roli hraje i můj osobní problém s Lubomírem Lipským, kterého obecně snesu jen málokdy. Nemluvě o Janu Skopečkovi, jehož permanentně patetický kukuč je směšný. Takže, až příště budu někde číst "legendární", zbystřím. Protože Tři chlapi v chalupě jsou dokladem toho, že i legenda může být pěkná sračka. Takže za kouknutí stojí snad jen coby dokument doby a doklad faktu, že i Míla Myslíková a Helena Růžičková byly mladé a štíhlé. (17.12.2011)