Lady Snowblood

Velmi sugestivní komiksová adaptace příběhu pomsty a jednoho promarněného života. Padouši po letech už nejsou to co bývali a Yuki svou pomstou ubližuje spoustě nevinným lidem. Shurayukihime je epický příběh s tragickým koncem, ze kterého si Tarantino vypůjčil mnohé, ale bez hlavní myšlenky předlohy příběh Kill Billa trpí. (21.01.2008)

Příběh o krvavé pomstě od ženy k ní přímo stvořené, zpracován v duchu téměř poetickém? Vůbec to nebylo špatné setkání s klasickým japonským filmem, i díky dobře zvolené (překvapivě) kratší stopáži ze strany tvůrců. Musím říct, že ta pro japonské filmy typická nízko položená kamera měla v kombinaci s barvami 70. let osobité kouzlo, příběh možná v rámci daného (sub)žánru tuctový doprovází ve výsledku nejeden sympatický prvek, ať už rozdělení na pěkně nazvané kapitoly nebo drobné nápady v některých scénách (klesající opona po scéně s oběšenou ženou), pravidelné vstupy vypravěče s komiksovými obrázky se mi také líbily. Čert by vzal, že se občas vyskytlo i hlušší místo, ale tedy... všechny ty akční souboje a všechny scény se samurajskými meči pro mě svou stylizací jakoby vypadly z úplně jiného filmu, který měl být stoprocentně parodií. Hektolitry krve stříkající ze všech raněných obětí ve stylu vodotrysku z fontány jsou totálně bizárdním prvkem, který v mých očích pohřbívá jinak celkovou důstojnost tohoto snímku a budí dojem nechtěné legrace. Žel právě tyto zásadní scény znižují celkové mé hodnocení, které jsem spočátku předpokládal vyšší. Na afektovaně podávané emoce ze strany japonských herců se dá postupně zvyknout, na rudé gejzíry z těl poražených si zvykat ale vážně nechci. 70% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (15.03.2021)

Japonský žánr "film pomsty" má striktní pravidla. PADOUCHOVÉ (*1*) krutě znásilní, umučí a zavraždí RODINNÉ PŘÍSLUŠNÍKY HRDINY (*2* - někdy ne úplně všechny) -- po letech stíhání HRDINA (*3*), který se mezitím živí jako nájemný zabiják, konečně najde, kde (nebo pod kterou identitou) se skrývají *1* , kteří se obklopili POMAHAČI PADOUCHŮ (*4*) a pořídili si RODINNÉ PŘÍSLUŠNÍKY PADOUCHŮ (*5*). Poté zbabělí *1* nastražují *3* do cesty *4* jednoho po druhém, a když dojdou, sejdou sami *1* hanebnou smrtí. Během masakru *3* zpravidla ušetří *5* -- které ovšem rodinná čest nutí sprovodit ze světa *3*. Poté, co zůstanou už jen *5*, jsou otřeseni, neb vědí, že *1* byli ti špatní a *3* ten dobrý, takže nezřídka zhynou vlastní rukou. Nakonec zůstane jen vrčet kamera, protože FILMOVÝ ŠTÁB (*6*) podlehne atmosféře a zachová se stejně. // Konkrétně tento film trochu vybočuje -- HRDINA je žena, film je zimní (odtud i název -- paní jménem Krvavý sníh), a ta krásná melodie -- Tarantino tento film v Kill Billovi rozsáhle láskyplně citoval, včetně samotné písně..... Shindaita asa ni tomorai no Yuki ga furu.... (21.12.2006)

Opravdu zábavná akce, za zmínku rozhodně stojí vizuální provedení (nemám ani tak na mysli choreografii bojových scén). Pravda, že krev hustoty krupičné kaše a barvy nezralých rajčat může dnešní milovníky realističnosti zlehka prudit. Meiko Kaji je roztomilá a celý film je naprosto fatalistický, což mu (zvlášť v kombinaci s komiksovým stylem) kupodivu dost sluší (23.12.2007)

Byla by to výborná parodie na samurajské filmy, kdyby to nebylo míněno vážně. Všichni zranění mají tlak několik desítek MPa, proto z nich krev stříká s neuvěřitelnou intenzitou. Jinak se jedná o neskonale užvaněný akční snímek, buď se v něm mluví, nebo stříká krev. A já jen nevím, která z těchto dvou vychytávek je horší. Jako celek je to umělecká tragédie. (27.09.2020)