Velké nic

Další dokumentární film z dílny Víta Klusáka. Jedná se o zdařilý dokument který reflektuje tzv. covidové období. Film je taková klasiká Klusákovina a divák dostane přesně to co čeká. Smutné, ale i vtipné scény a závěrečné poselství. Snímek je kouzelný zejména v tom, že je černobílý a tím dokáže odpoutat naši mysl, od té nedávné reality a všech médií, která to reflektovala. Rozhodně se nejedná o faktografický snímek, který by řešil jednu vlnu za druhou, sledoval střídání ministrů a tak. Jedná se spíše o vhled do života lidí. Uvědomit si, že na Covid neumřela jen čísla, ale skuteční lidé. Film je velmi empatciký, dojemný rozhodně v každém vyvolá nějaké vzpomínky a emoce. Věřím, že ne každý má na tento film náladu, obzvlášť teď, když jsme se covidu sotva zbavili. Bude se však jednat o časovou schránku, která za pár let bude neskutečným historickým dokladem. Sám jsem byl překvapen, jak lidský mozek dokáže zapomínat a vytěsnit spoustu důležitých věcí a jak dokáže zkreslit minulost. Rozhodně si dokument pozornost zaslouží. (07.03.2023)

Opravdu silně na mě dokument zapůsobil. Zpětně nemůžu uvěřit tomu, v čem jsme žili. Až z toho mrazí. (09.03.2023)

Vít Klusák a jeho parta zachytili absurdní realitu covidového šílenství. Díky všem za tento dokument. (11.03.2023)

Přišlo mně to jako nepopsané fotky z loňské dovolené. Úplně nevím, jestli to bude za pár let ještě dávat smysl, ale teď je to na 4* (15.03.2023)

Brilatní observační dokumentaristika o (ne)době, která vytvořila nový, nesnadno přijatelný, normál. Celý film má v sobě paletu emocí, jenž doprovázely celé to období zhruba dvou let. Od trpké ironie po silnou empatii vůči druhým. Klusák se nesnaží vnucovat názory zda je to, či ono správně nebo špatně. Zkrátka se jedná o ohlédnutí za tím "Velkým nic" co zde s námi bylo, jak v dobrém, tak v tom špatném. (17.03.2023)

Trvalo mi to dlouho si udělat obrázek o jedným z novodobých českých dokumentů. V kině jsem doposud na žádném dokumentu nebyl, možná z nedostku zájmu. Ale k věci. Vít Klusák překvapil, čekal jsem nějakou jeho "lumpárnu." Snímek mě vzal asi o 3 roky zpět takovým netradičním a poloněmým stylem, kde hlavní roli hrál dopad covidu na české "osadníky" a jejich vládu. Černobílý formát mi moc nesedl. No prostě byla škoda vidět zásadní záběry černobíle. Nazí lidé překvapily, Vláda a krizový štáb nepřekvapil a Peterková ať jde ke dnu. Za mě solidní 4 hvězdy. (14.06.2023)

Velké nic ..... , nic víc psát nemusím, dokument absoultně o ničem a ta wb kamera je hrozná (14.08.2023)

Skvělý dokument Netečkované příběhy asi lživá ČT vysílat nebude, že? (18.09.2023)

Nomen omen (21.09.2023)

Stejně jako v naprosto dokonalém a vynikajícím dokumentu V síti, zdržuje se i zde pan Klusák sdílení vlastních názorů a ponechává všechny možné závěry na samotném divákovi. To je velmi důležité. Jinak musím říct, že je těžké hodnotit dokument ve chvíli, kdy o problému víme mnohem a mnohem více, než když dokument vznikal. Já osobně jsem se třeba nemohl příliš ztotožnit s kolabujícími sestrami. Nicméně mi v této souvislosti okamžitě naskočila otázka (ne)existence smrti. Smrt bývala po statisíciletí pevnou a každodenní součástí života běžných lidí. Za posledních 100 let jsme ji však dokázali vytěsnit z očí a v našich myslích se dokonce stala něčím nepřijatelným, s čím je třeba zuby nehty bojovat. A tak se poslední dobou stále více zaměřujeme na urputnou snahu o prodloužení života těm, kteří často chtějí zemřít a děláme to na úkor těch, kteří by mohli být společnosti stále prospěšní. A covidová krize odhalila toto myšlení v plné nahotě. Další myšlenka, která mě zaujala, bylo tvrzení, že skutečný nouzový stav v našem zdravotnictví trvá již desítky let, což se projevilo při vyhlášení "nouzového stavu" v době covidu. Dokument zkrátka otevírá mnoho otázek a témat k diskusi. Já osobně ale doufám, že nám snímek především připomene, jak zoufalé politiky jsme měli a stále máme. (15.11.2023)

Je těžký zachytit náladu těch dvou turbulentních let, ale tady se to víceméně provedlo. Většina zásadních momentů je zde tak, jak jsem je v té době vnímal. Prostor pro vyjádření dostali experti, obyčejný lid i dezoláti zcela vyváženě a obrázek si každý udělá sám. Několikrát jsem se upřímně zasmál, vážně zamyslel i zatlačil slzu. Všechno tam bylo. (02.12.2023)