Velké nic

Výborný dokument, který ještě s příbývajícími roky bude nabírat na významu, až budeme postupně zapomínat, jak šílená to byla doba. Spousta jemného humoru. Jediná výtka je, že některé méně zajímavé osoby jsou tam zbytečně dlouho (hlavně tedy Vachek, 20 let se úspěšně vyhýbám jeho filmům a pak mi ho Klusák propašuje sem :( ) (26.03.2023)

Nejlepší Klusák od dob, kdy to ještě táhl s Remundou. Čistý, autentický, výstižný, vtipný i hořký zároveň. Ta pachuť na patře z celé té pandemické taškařice je zde zachycena se vší parádou. Palec nahoru za užitou techniku, ten film totiž opravdu vypadá jak ze žurnálu. A díky panu režisérovi za zajímavou předpremiérovou besedu v ostravském Minikině, byl to moc fajn večer. Naštěstí bez respirátorů. (06.03.2023)

Vít Klusák společně s Marikou Pecháčkovou natočil zdařilou pandemickou reflexi. Není tak vtipná, jak se snaží tvářit propagační materiály, a na rozdíl od některých předchozích Klusákových snímků neobsahuje ani jednoznačné poselství – právě díky tomu nám ale umožňuje takové zamyšlení, jakého jsme s nevelkým odstupem času schopni. Více zde. (24.03.2023)

Film, na který jsem čekal od Nošovic napadení. Soustředěná, bystrá observační dokumentaristika, kde se režiséři nederou před kameru, zbytečně nemanipulují, uměle neinscenují problémy a naopak hledají zvláštní logiku doby, v níž přestaly platit tradiční řetězce příčin a následků. Je v tom empatie a pochopení, jemná ironie i snaha pojmenovat, v čem Covid změnil vše a v čem naopak nezměnil nic. Měl bych drobné výhrady k dramaturgii, možná to mohlo být o pár minut kratší a v závěru méně sázet na operu / masky (což je krok předem odhadnutelný), ale drželo mě to ve střehu celou dobu a silně to evokovalo ten pocit bezčasí a vykloubenosti existence. Navíc cením, že Peterková není další Daliborek. Kandidát na český film roku bez debat. Všechnu moc Vachkovi! (13.03.2023)

Zajímavá sonda / náhled do covidového období z pohledu různých odvětví a různých typů lidí. Od čipovacích konspirátorů, až po zdravotníky v první linii. Nezvykle na Klusákovu tvorbu, nenese Velké nic žádné poselství. Divák si v tom najde své, což je na jednu stranu brilantní dokumentární tah, protože každého z nás Covid zasáhl jinak. Mě osobně byla nejsympatičnější a lidsky nejbližší operní pěvkyně ala Peňačka. Působilo to na mě trošičku vlekle a ten černobílý formát mi tolik nesedl. Věřím, že až si tenhle covidový dokument pustím za pár let, půjdu možná s hodnocením nahoru. Teď je to na mě dost možná "ještě moc čerstvé." __ (Bio Central, Hradec Králové) (27.03.2023)