Velké nic

Zajímavá sonda / náhled do covidového období z pohledu různých odvětví a různých typů lidí. Od čipovacích konspirátorů, až po zdravotníky v první linii. Nezvykle na Klusákovu tvorbu, nenese Velké nic žádné poselství. Divák si v tom najde své, což je na jednu stranu brilantní dokumentární tah, protože každého z nás Covid zasáhl jinak. Mě osobně byla nejsympatičnější a lidsky nejbližší operní pěvkyně ala Peňačka. Působilo to na mě trošičku vlekle a ten černobílý formát mi tolik nesedl. Věřím, že až si tenhle covidový dokument pustím za pár let, půjdu možná s hodnocením nahoru. Teď je to na mě dost možná "ještě moc čerstvé." __ (Bio Central, Hradec Králové) (27.03.2023)

Skvělá práce! Obrovský pokrok od dokumentu V síti - Velké nic je nejprogresivnější český dokument posledních let. Filmařsky suprově zvládnuté, přestože mi tolik nesedl střih a mrzí mě absence éry distanční výuky. Každopádně Velké nic je velké překvápko - stručné, výstižné, momenty ikonické, vtipné, smutné a hlavně bez přetvářky zpracované dílo, které bude patřičným odkazem na dobu COVIDu pro další generace. Přestože zde není zaznamenána ta distanční výuka, je to na jedničku natočený dokument, který bude zrát jako víno. (09.03.2023)

(89/2023) / Vít Klusák, stálica českej dokumentaristiky nelenil a využil príležitosť ktorú ponúkol covid. Mne sa to ráta, tá odvaha, a ktovie, do istej miery možno aj z núdze cnosť. Priznávam, čakal som možno viac. Viac emócií predovšetkým, aj keď rozumiem, že je to s ohľadom na možné zbytočne dojenie sĺz kontraproduktívne. Film ponúka celkom pestrú mozaiku od pacientov, cez lekárov až po obskurne postavičky ktoré sa snáď všade vyrojili po pár mesiacoch pandémie. Miestami zábavné, ale ničím výnimočné spracovanie, v ktorom sa celkom rozumne použila čb farba. Za pozretie to asi ale stojí. (6/10) (05.12.2023)

Hnusná to doba, ve které bylo nejhorším zločinem dýchat čerstvý vzduch, ale za kterou jsem ovšem na jednu stránku i vděčný. Poznal jsem totiž skutečné charaktery lidí ve své branži a v mém okolí. S úžasem jsem pozoroval, jak může člověk hluboko klesnout ve své hlouposti, připosranosti a patolízalství. Naštěstí jak doma, tak i v práci byl svět v pořádku, slinták na hubě nenosil vůbec nikdo a očkovat se nechaly pouze dvě kolegyně, které však nikdy nedávaly najevo svoji "nadřazenost", a také nás nikdo k tečkování nenutil. Klid byl celkem i v naší šestnáctitisícové vesnici, hodně lidí mělo nějaká kreténská nařízení estébáka Bureše a jeho "odborníků" hodně hluboko v prdeli. Dokument sám o sobě špatný není, velmi výstižné komentáře od uživatelů Dobytek a Verbal se kterými se naprosto ztotožňuju. A také díky covidu už nemám televizi, dne 22. 3. 2020 jsme obě televize odstavili a odnesli do sklepa a pokud je nikdo neukradl, tak tam jsou dosud.. (21.12.2023)

Poměrně trefná a překvapivě ne úplně zábavná mozaika doby, kdy se svět zastavil a lidstvo zešílelo. Vít Klusák společně s Marikou Pecháčkovou zvolili originální černobílý formát, který všemu dodává dost osobité kouzlo a specifickou atmosféru a velmi správně se rozhodli, že politiku nechají úplně stranou a budou se věnovat jen dopadům na obyčejné lidi. Nejsilnější jsou rozhodně záběry prázdné Prahy beze slov, které výborně ilustrují tehdejší situaci a absurditu doby a samy o sobě jsou hodně působivé, protože takhle je drtivá většina národa viděla asi poprvé v životě. Snímek asi nemá úplně držet pohromadě a jakýmsi pojítkem jsou tři výraznější postavy, které pochází z úplně jiného světa a každá má svůj pohled na svět. Zatímco u jednoho z prvních pacientů, který touží jen po tom vrátit se domů z nemocnice, a u operní pěvkyně, která trpí u poslechu hudby v supermarketu, jde o docela laskavé a mnohdy tragikomické zpovědi, u později odsouzené dezinformátorky Peterkové jde až o děsivou podívanou toho, kam můžou dospět nepodložené konspirační teorie. Snímek graduje v samotném závěru, kdy prostříhavá úryvky z operního představení s rozsáhlými demonstracemi, na nichž zachycuje bublající agresivitu lidí, která nemá jak jít ven a čeká na první možnost konfliktu. Klusák tentokráte nepotřebuje své postavy zesměšňovat, protože to úplně nejde, neboť první dva není proč a konspirátoři to nepotřebují, neboť se zesměšňují sami. Výsledek asi mohl být o něco výraznější a s přibývající stopáží mu chybí časové zařazení, protože po pár letech od covidu divák bude těžko vědět, zda sleduje první vlnu, druhou vlnu, nebo nějakou další. Celkově to ale moc nevadí, protože o to asi ani tvůrci neusilovali a chtěli jen zachytit momentální společenskou náladu a dát tak nějak prostor všem možným pohledům na jednu pandemii, která nás navždy změnila. 60 % (03.03.2023)