Hranice

Agnieszka přináší až nepříjemně autentické svědectví z polsko-běloruského pohraničí a rozhodně se přitom nebojí rýpat do místních režimů. Běloruská i již dnes bývalá polská garnitura tuhle imigrantskou noční můru napsaly de facto samy, tak proč také zbytečně chodit kolem horké kaše, že. "Nechtění" si v příhraničních lesech plných zákeřných močálů prochází peklem, kde logika i lidská práva berou za své, a nezbývá proto, než se ve výsledku spoléhat pouze na charaktery jednotlivců. Snad jen vyprávěných linek bych trochu ubral, ale chápu. Cílem bylo zachytit situaci komplexně, nikoli jedním velkým dramatickým příběhem. A to se v rukách zkušené režisérky podařilo. [Viennale 2023] (10.11.2023)

Co jiného může umělec udělat, než podívat se na problém ze všech strach a potom všechnu tu hrůzu vykřičet do světa? Agnieszka Holland to dělá poctivě, statečně a obdivuhodně - však jí také ubožáci bez mozku vyhrožují smrtí. Je to film, ze kterého bolí oči i duše. Je o nelidské krutosti, o zoufalství a bezmoci. Jenže je také o odvaze, o hrdinství a slitování. Není namířen proti Polákům, to si může myslet leda idiot, který film neviděl. Třeba Jarosław Kaczyński, Tomio Okamura nebo nějaká jiná lidská troska bez morálky. Vidět by tenhle film měli všichni. V Plzni jej promítá jen Cinestar. V sále nás bylo deset… Kde jsou všichni ti, kteří se hrnuli na Kazmu? A takhle si tu na světě žijem. (22.10.2023)

Extrémně znepokojivý film, který ihned řadím do kategorie, že už ho nechci vidět znovu, a to z důvodu několika vážně zničujících scén, které jednomu neudělají dobře na duši. Přitom poselství filmu je jasně dané, je fakt, že i trochu jednostranně zaměřené, a že se určitě nejedná o objektivní pohled na věc. Pokud je však situace na Polsko-Běloruské hranici aspoň trochu podobná tomu, co se ve filmu odehrává, tak to ukazuje lidskou špínu v té právě podobě, a ukazuje jen to, jak jsme se jako společnost za spousty staletí nikam neposunuly a pořád žijeme uvězněni v rámci svých malých problémů a nedokážeme věci chápat ve větších souvislostech. Mnohdy až dokumentární pojetí trochu zabrańuje se vcítit víc do některých postav, protože těch je ve filmu opravdu mnoho, a některé se objevují třeba až v samotném závěru filmu, a černobílé provedení filmu jejich identifikaci také úplně neulehčuje. Je mi jasné, že z filmu si obě extrémní strany odnesou přesně to, co chtějí, a že asi film mnoha lidem oči neotevře, ale je opravdu důležité, aby se i o takovýchto věcech filmy točily, abychom si připomínali, že existují lidé s mnoha horšími osudy, než který máme my samy. (28.03.2024)

Nervydrásajúci film no zároveň veľmi lineárny a čiernobiely vo svojom ponímaní dobra a zla. Zvraty sú nahradené zmenami perspektívy, skutočná skúška charakterov sa tu vlastne nikdy neodohrá aj keď niektoré postavy naoko trpia výčitkami. Postavy majú jasno vo svojich hodnotách a tie pevne zastávajú, kričia a plačú, keď sa im to nedarí. Hollandová dojíma a zraňuje diváka, aby sa mu dostala pod kožu, čo sa jej aj darí, ale v konečnom dôsledku len vrství utrpenie. (20.01.2024)

Silný, dost komplexní film, ale s jasným poselstvím. Vybavil jsem si u něj lidi, které jsem loni potkal u polsko-běloruské hranice, a všechny jejich příběhy. Je to hlavně humanitě, morálním dilema, lidském zoufalství i cynismu diktátorů. Není to protipolský film, není to ani dokument, ale snímek s jasným poselstvím a viditelným světonázorem režisérky. Je to o nesmírně komplikované situaci, při které šla lidskost stranou. S odstupem dne si myslím, že film mohl být ještě plastičtější a jasně vykreslit reálné obavy lidí na polské straně hranice. Neříká ani to, jaká měla být správná reakce státu v situaci krize, která byla ruským a běloruským pokusem o destabilizaci východních států EU těsně před ruským vpádem na Ukrajinu. Stopáž nakonec uteče, ale kouká se na to těžce. (18.10.2023)