Případ Platfus

Studie etiky lidskosti a srdce, která vítězí nad etikou paragrafu. / Hezký je moment, kdy "hezounek" Hanzlík zve ošklivku "Bydžovskou" na rande po té, co vyčůraně odmítl svědčit, a ona jej právě pro jeho zbabělost odmítne, ačkoliv, jak přiznává, se jí to moc často nestává, že by jí někdo na rande zval. / Psychologicky: selhání otce, jehož prominentní postavení umožní synovi vyrůst v rozmazleného fracka, kterému všechno prochází. Když mu Brodský nastaví "otcovské" hranice zaslouženou fackou, je v našem právním systému odsouzen, protože ten jde na ruku prominentnímu otci. Toto selhání otcovského principu prorůstá celou pokryteckou socialistickou společností, která ctí pouze otce "formálního" - literu zákona a titulu. Tentýž mrak a selhání otcovského principu visí nad českou společností a akademickým světem univerzit i 20 let po revoluci. (01.09.2014)

Prominentní nevychovaný blbeček šikanuje učitele a ten za to nese odpovědnost a trest. Rok 2011? Ne, ne, toto se dělo již dávno, jak nám ukazuje scénář bývalého učitele Zdeňka Svěráka. Slušnost, čest, důstojnost a morálka se svíjí pod dusivým polštářem hrubosti, nadutosti a zbabělosti, živené mocí a penězi. Vynikající Vlastimil Brodský, velmi zajímavý výkon Zuzany Bydžovské (především její závěrečná řeč by se dala vytesat do kamene) a velmi přirozený Ota Sklenčka jsou veliké klady filmu. Ale i ostatní role jsou obsazeny skvěle! Jen role (ne výkon) Libušky Havelkové je poněkud mimo. Trošku mě mrzí, ale zároveň to oceňuji, že konec filmu nebyl patetický, i když by slušelo nějaké dramatičtější zakončení. Každopádně, o komedii se opravdu nejedná. (23.06.2011)

Poslední léta protosocialistického režimu byla v očích mravně a kulturně zachovalejší části společnosti (vyjádření není pouze popisné, ale i až lékarnicky výstižné) časem jakéhosi vážení a převažování mravních hodnot. Stručně bychom tuto tendenci mohli popsat jako vzpouru proti pozitivně právní ortodoxii, myšlenkovému a mravnímu moru, který naší společnost v druhé polovině minulého století stál až příliš mnoho. Zdánlivě prostý a nezajímavý příběh podle vytříbeného, něžného mužství scénáře jednoho z cimrmanovských protagonistů se v tomto nasvícení mění v nadčasové naléhavé mravní poselství. Poselství, které burcuje nejen lidskou slušnost a smysl pro ideální hodnoty, ale i intelekt a jeho soudnost. Mravní rozhraní je vždy těhotné svou až sopečnou tektoničností velkých témat a mravních katarzí. A jeho přesné intuitivní postižení zase nadčasovým rozměrem. Divák, zejména poučený, otevřený a naslouchající divák, pak cítěním i dosažením mimořádného zážitku. Zážitku, na který se po léta a desetiletí nezapomíná. (23.09.2007)

Film, který je svým názvem i pouze televizním uvedením poměrně nenápadný skrývá opravdu velmi kvalitní dílo, na kterém se svým scénářem podílel mistr zápletky Zdeněk Svěrák. Dává velké pole působnosti pro herečku spíše malých rolí Zuzaně Bydžovské, která je v tomto snímku nepřekonatelná a ve dvojici s dobrotivým panem učitelem Montelíkem (Vlastimil Brodský) se příběh opravdu povedl a zanechá v nás trošku pocit zamyšlení, zda-li jsme spíše hrdinové všedního dne, nebo jen další případy pana Svačiny. (19.02.2018)

O morálním poselství vynikajícího Svěrákova scénáře jistě nemá smysl jakkoli polemizovat; jeho hodnota zůstává neoddiskutovatelná i v současnosti, v níž základní konflikt nachází trvalého uplatnění. Jeho televizní provedení pod režijním dohledem Františka Filipa ovšem zůstává původní předloze leccos dlužné. Méně plynulé tempo, statické pasáže ze soudní síně, opakující se záběry, určitá poplatnost dobovým reáliím (prostředí judikatury). Přesto nelze nevnímat nadčasovou kvalitu hereckých výkonů celé plejády předních zástupců divadelní i filmové Thálie; jedna z prvních výrazných rolí Zuzany Bydžovské, tradičně vynikající jímavý portrét dobrosrdečného kantora v podání Vlastimila Brodského i nezvykle záporné figury Abrháma a Hanzlíka. V každém ohledu se jedná o nadstandardní produkt zlaté éry československé televizní zábavy. (02.06.2014)