Případ Platfus

Film, který je svým názvem i pouze televizním uvedením poměrně nenápadný skrývá opravdu velmi kvalitní dílo, na kterém se svým scénářem podílel mistr zápletky Zdeněk Svěrák. Dává velké pole působnosti pro herečku spíše malých rolí Zuzaně Bydžovské, která je v tomto snímku nepřekonatelná a ve dvojici s dobrotivým panem učitelem Montelíkem (Vlastimil Brodský) se příběh opravdu povedl a zanechá v nás trošku pocit zamyšlení, zda-li jsme spíše hrdinové všedního dne, nebo jen další případy pana Svačiny. (19.02.2018)

V českejch končinách nejsem vůbec zvyklej na takovýhle soudní drama. Drama, kde je výbornej Ota Sklenička i Martin Růžek a samozřejmě i Bydžovská s Bróďou. Jenom mi tam teda ty komediální linky (obzvlášť ta mezi Bydžovskou a Hanzlíkem) přišly jak pěst na oko. Nebejt tam tahle jejich pseudoromantická pseudokomendiální zápletka, mohlo bejt hodnocení lepší, ale tohle celou atmosféru filmu dost narušilo. Zkrátit o 20 minut, v rámci možností vynechat Hanzlíka a jdeme do plnejch, takhle za pěknou čtyřku. 👌 (20.11.2020)

Tenhle nenápadný televizní film je vážně klenot. Skrze poctivé herecké výkony, jež zmínili ostatní a díky apelu na morálku z pera Zdeňka Svěráka. Vše zaštiťuje režie zkušeného Františka Filipa. Vnímavý divák si pak třeba najde mnoho jiných kladů, například to, jak se dá tzv. "filmové fanouškovství" převést do reálného života. MY SE NA TO PLÁTNO DÍVÁME. I TU SLZU URONÍME. DRŽÍME PALCE TĚM SLABEJM, SPRAVEDLIVEJM. ALE KDYŽ POTOM PRO NĚ V ŽIVOTĚ MÁME HNOUT PRSTEM, TAK TO NEUDĚLÁME. JAKEJ TO MÁ SMYSL? (19.03.2024)

Jednoduchoučkej příběh o starým bývalým učiteli, který za jednu nešťastnou facku hajzlíkovi čelí soudu a ke vší smůle ho místo starého advokáta hájí jeho koncipientka jako svůj první případ. To, že je to jednoduchý, ale vůbec neznamená hloupý... Ten příběh je zajímavý jednak argumentací u soudu, ale možná ještě víc tím, jak se lidi v reálu chovají, když si mají vybrat mezi poctivostí a prospěchem.... a SPOILER ALERT!!!!! SPOILER ALERT!!!!!... v podstatě to rozetne polokokot Zounar, protože kdyby neudělal, co udělal, tak je celý ten případ ztracený. A přitom on z toho, že se zachová správně, má akorát problémy. (15.02.2019)

Poslední léta protosocialistického režimu byla v očích mravně a kulturně zachovalejší části společnosti (vyjádření není pouze popisné, ale i až lékarnicky výstižné) časem jakéhosi vážení a převažování mravních hodnot. Stručně bychom tuto tendenci mohli popsat jako vzpouru proti pozitivně právní ortodoxii, myšlenkovému a mravnímu moru, který naší společnost v druhé polovině minulého století stál až příliš mnoho. Zdánlivě prostý a nezajímavý příběh podle vytříbeného, něžného mužství scénáře jednoho z cimrmanovských protagonistů se v tomto nasvícení mění v nadčasové naléhavé mravní poselství. Poselství, které burcuje nejen lidskou slušnost a smysl pro ideální hodnoty, ale i intelekt a jeho soudnost. Mravní rozhraní je vždy těhotné svou až sopečnou tektoničností velkých témat a mravních katarzí. A jeho přesné intuitivní postižení zase nadčasovým rozměrem. Divák, zejména poučený, otevřený a naslouchající divák, pak cítěním i dosažením mimořádného zážitku. Zážitku, na který se po léta a desetiletí nezapomíná. (23.09.2007)