Případ Platfus

O morálním poselství vynikajícího Svěrákova scénáře jistě nemá smysl jakkoli polemizovat; jeho hodnota zůstává neoddiskutovatelná i v současnosti, v níž základní konflikt nachází trvalého uplatnění. Jeho televizní provedení pod režijním dohledem Františka Filipa ovšem zůstává původní předloze leccos dlužné. Méně plynulé tempo, statické pasáže ze soudní síně, opakující se záběry, určitá poplatnost dobovým reáliím (prostředí judikatury). Přesto nelze nevnímat nadčasovou kvalitu hereckých výkonů celé plejády předních zástupců divadelní i filmové Thálie; jedna z prvních výrazných rolí Zuzany Bydžovské, tradičně vynikající jímavý portrét dobrosrdečného kantora v podání Vlastimila Brodského i nezvykle záporné figury Abrháma a Hanzlíka. V každém ohledu se jedná o nadstandardní produkt zlaté éry československé televizní zábavy. (02.06.2014)

Jednoduchoučkej příběh o starým bývalým učiteli, který za jednu nešťastnou facku hajzlíkovi čelí soudu a ke vší smůle ho místo starého advokáta hájí jeho koncipientka jako svůj první případ. To, že je to jednoduchý, ale vůbec neznamená hloupý... Ten příběh je zajímavý jednak argumentací u soudu, ale možná ještě víc tím, jak se lidi v reálu chovají, když si mají vybrat mezi poctivostí a prospěchem.... a SPOILER ALERT!!!!! SPOILER ALERT!!!!!... v podstatě to rozetne polokokot Zounar, protože kdyby neudělal, co udělal, tak je celý ten případ ztracený. A přitom on z toho, že se zachová správně, má akorát problémy. (15.02.2019)

Poslední léta protosocialistického režimu byla v očích mravně a kulturně zachovalejší části společnosti (vyjádření není pouze popisné, ale i až lékarnicky výstižné) časem jakéhosi vážení a převažování mravních hodnot. Stručně bychom tuto tendenci mohli popsat jako vzpouru proti pozitivně právní ortodoxii, myšlenkovému a mravnímu moru, který naší společnost v druhé polovině minulého století stál až příliš mnoho. Zdánlivě prostý a nezajímavý příběh podle vytříbeného, něžného mužství scénáře jednoho z cimrmanovských protagonistů se v tomto nasvícení mění v nadčasové naléhavé mravní poselství. Poselství, které burcuje nejen lidskou slušnost a smysl pro ideální hodnoty, ale i intelekt a jeho soudnost. Mravní rozhraní je vždy těhotné svou až sopečnou tektoničností velkých témat a mravních katarzí. A jeho přesné intuitivní postižení zase nadčasovým rozměrem. Divák, zejména poučený, otevřený a naslouchající divák, pak cítěním i dosažením mimořádného zážitku. Zážitku, na který se po léta a desetiletí nezapomíná. (23.09.2007)

No, zase tak kvalitní podívaná to nebyla, ale na slušné 4* to je. Divák fandí profesorovi ve výborném podání Vlastimila Brodského, zírá na krapet vyšinutou právničku Zuzany Bydžovské a přemýšlí, jak by se zachoval na místě svědků Jaromíra Hanzlíka a Martina Zounara (popř. by rád nakopal do řitě ctěný soud a fracka s jeho otcem). Takže takové nenudící morální zamyšlení. Jen ten žánr "komedie" mi příjde trochu zcestný; kromě černohumorného oznámení o první zkušenosti u soudu jak žalovaného, tak obhájkyně, jsem nenašel nic čemu by se dalo zasmát. (23.06.2011)

Svělé ! Pan Vlastimil Brodský v roli slušného pana učitele, který obhajuje u soudu své zkratové jednání (výborný scénář pana Svěráka). Úžasný herecký koncert VB ! Také Zuzana Bydžovská podává na u ní nezvykle velkém prostoru velmi "uvěřitelný" výkon. A i když bychom se v té době asi z větší části zachovali jako postava pana Hanzlíka, cítíme přesně na které straně je statečnost a kde zbabělost. (02.08.2003)