Režie:
Otakar FukaKamera:
Josef HanušHudba:
Jiří ŠustHrají:
Slávka Budínová, Jiří Adamíra, Vladimír Šmeral, Danuše Klichová, Drahoslava Landsmanová, Josef Bek, Valerie Kaplanová, Ladislav Mrkvička, Karel Urbánek (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hlavní postavou je tu penzionovaný kriminalista Václav Gaudl, který si začíná všímat podezřelého chování elegantního manžela své neteře Hedviky. Požádá svého přítele, podplukovníka Mácu, aby mu zjistil, kam profesor Horáček jezdí ve vypůjčeném taxikářském autě. Horáček je finančním expertem podniků zahraničního obchodu a přednáší na vysoké škole, Hedvika pracuje jako redaktorka v nakladatelství. Žijí si nad poměry, nejen díky svým profesím, ale také díky dědictví po bohatém otci Hedviky. Bydlí ve velké vile, mají dvě auta, chatu. Žena, která se snaží udržet si manžela, netuší, že má mladou milenku, jejich podnájemnici Danielu, s níž po přednáškách odjíždí na chatu. Když se Horáček rozhodne rozvést, ztropí Hedvika hysterickou scénu při níž nejprve prohlásí, že se nikdy nerozvede a nakonec způsobí nehodu, při níž zahyne mladá stopařka. Hedvika přemluví manžela, aby z místa nehody ujel. Muž to udělá protože netuší, že ho žena vyfotila, když táhl mrtvolu do křovin. Profesor Horáček se rozhodne pro radikální řešení. Chladnokrevně připraví a provede vraždu... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (75)
Ne vynikající, ale přesto velmi zdařilý krimifilm se zajímavým psychologickým pozadím. Na počátku sedmdesátých let, ještě před utužením destabilizovaných politických poměrů v tehdejším Československu, se podařilo čas od času natočit slušný film a Svědectví mrtvých očí mezi ně určitě patří. Mimořádnou záležitost z něj dělají především Slávka Budínová s Jiřím Adamírou, kteří hrají manželskou dvojici "v rozkladu" naprosto perfektně. ()
Film jsem viděl nejméně pětkrát a na červeném tlačítku si ho občas k vínkendovému lenošení rád znovu pustím. Líbí se mi pořád víc. Pohled do života socialistické smetánky na pozadí věčného tématu muž středního věku a vysokého statusu vs atraktivní mladá žena. Nemám ve filmech moc rád p. Šmerala, ale zde je OK. Vedle p. Adamíry film zachytil pro budoucno sexy pí Klichovou. ()
Zajímavá detektivka, v níž dojde k nešťastnému sražení mladé stopařky automobilem, ve kterém jede manželská dvojice Adamíra/Budínová, která má před rozvodem, jelikož manžel udržuje styk s mladou dívkou, která bydlí v podnájmu u nich v domě. Události naberou rychlý spád a další vražda je v očekávání...Konec snímku zůstává otevřený je na divákově představivosti, jak by si sám přál, aby příběh skončil. Otakar Fuka tímto svým debutem jasně naznačil, že filmařina, zejména kriminálky mu budou osudné. ()
To ani nebyla pořádná kriminálka. Šlo spíše o to, kam může zralého ženatého muže zavést láska k mladé dívce a to, že s ní čeká dítě. Půl filmu se budují vztahy, pak to sice už jde ráz na ráz, ale to nic nezmění na tom, že film je pomalý a vlastně se v něm nic pořádného za 100 minut neodehraje. Co ale překvapí, je na tu dobu několik odvážných záběrů na krásnou mladou slečnu. Hudba: Jiří Šust ()
Velmi dobra ceskoslovenska detektivka zo 70. rokov minuleho storocia. V roku 1971 uz normalizacia ficala naplno, ale stale sa tocili pamataniahodne filmy, a tento je jeden z nich. Vyborny je pribeh penzionovaneho kriminalistu, ktory podozrieva clena rodiny z nekalych praktik. A na tom je vystavany cely film. Reziser Otakar Fuka odviedol fakt pracu na urovni, Z hercov zaujme najma Slavka Budinova. Smeral sice uz v 70. rokoch nemal take kultove filmy ako v 60. rokoch /Kladivo na Carodejnice, Cintamani a Podvodnik/, ale hrat rozhodne vedel. Film ma velmi dobru atmosferu a otvoreny koniec. Takze ako mylovnik ceskoslovenskej kynemtagorafyje davam vysokych 77 % ()
Galerie (13)
Zajímavosti (10)
- Natáčelo se v Nalžovicích, Božeticích, Praze Břevnově, Hlubočepech, Vinohradech. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Vila neteře Hedviky Horáčkové (Slávka Budínová) na adrese Pod Žvahovem 22 Praha-Hlubočepy je dílem architekta Jana Hanuše Svobody, který po roce 1948 emigroval do USA. (sator)
- Představitelka Daniely, Danuše Klichová, popisuje, že postelových scén bylo původně natočeno mnohem víc, ale komunistická cenzura je tehdy nedovolila do filmu zařadit. Jiří Adamíra byl během natáčení těchto scén velmi ohleduplný a vždy po dokončení choulostivé scény ji jako první zahaloval do županu. (sator)
Reklama