Mira

Na ČSFD chybí anotace. Našel jsem ji na IMDb, ale byla v angličtině. Pokusil jsem se o kongeniální překlad ve stylu osob, jež anotace většinou překládají, a zde je výsledek: „Otec pracující na kosmické stanici musí zachránit svoji patnáctiletou dceru po nárazu meteorické sprchy do Země, používaje pouze chytrý mobil a kamery.“ Film docela ušel. Dcera byla pěkná holka, klidně bych ji šel z té sprchy zachránit sám, kdybych měl mobilní telefon. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu, který pojednává o mobilech a Rusce. - - - Sen o dvou ženách (v noci z 21. na 22. října 2021) - - -     Na webu jsem se dočetl, že nějaká firma u nás začala prodávat mobilní telefony v brýlích. Vlastně jde o nějaké nové komunikační zařízení. V nejbližších dnech proběhne propagační akce, kdy bude možné získat tento výrobek zdarma. Najatí brigádníci budou na ulicích oslovovat lidi. Brigádník ukáže člověku klasický mobil, na jehož displeji bude vidět telefonní číslo a kód, a požádá člověka, aby na toto číslo zavolal ze svého mobilního telefonu a přečetl kód. Osobě, která tak učinila, se do mobilu nahraje jiný, pouze její kód. Tato osoba pak musí požádat další osobu, aby učinila totéž, čímž se kód první osoby aktivuje a do mobilu druhé osoby se nahraje zase jiný kód, který lze aktivovat stejným způsobem. První osoba si potom může bezplatně vyzvednout komunikační brýle v jedné z četných firemních výdejen, když se tam prokáže aktivovaným kódem.      Jdu do antikvariátu v Široké ulici. Poblíž košer restaurace si všimnu skupiny mladých lidí. Jsou to dva mládenci a tři slečny, všichni elegantně oblečení a nápadně pohlední, takže by z fleku mohli hrát v reklamách. Koukám po nich, tedy hlavně po těch holkách, a pomyslím si, že to asi budou ti brigádníci. A vskutku jsou! Jedna slečna ke mně zamíří a požádá mě, jestli bych mohl zavolal z mobilu na příslušné číslo a tím aktivovat její kód. Obojí ukáže na displeji svého mobilu. Říkám, že nemám mobil. Ona na mě nevěřícně pohlédne, ale hned pochopí, že mluvím pravdu. Usměje se, vytáhne z kabelky balíček a podá mi jej se slovy, že je to pozornost od firmy. Samozřejmě jsem dostal komunikační brýle. No dobře, doma si přečtu návod k použití a pak ten krám někam uložím. Do kufříku, kde skladuji harddisky ze svých starých počítačů, se to vejde. Hm, ale na té holce se vizážistka fakt vyřádila. Děvče září krásou jak diamant.      Ani se nestačím rozkoukat a už mě osloví další mladá žena. Rusky se ptá, kde je nejbližší lékařská pohotovost. Další rozhovor vedeme v ruštině. Říkám, že stačí projít támhle tou ulicí, pak přejít Kaprovu ulici, zahnout do Valentinské a v další ulici vpravo už uvidí pohotovost. Žena mě požádá, jestli bych ji mohl doprovodit, protože je zraněná a není si jistá, že by tam sama dokázala dojít. Mrknu na ni, ale žádné zranění nevidím. Zaznamenám pouze to, že je v pokročilém stupni těhotenství. Podotknu, že mi přijde spíše těhotná než zraněná. „To taky, to taky,“ odvětí žena, popadne mě za ruku a vykročí svižným pochodovým tempem, takže mám co dělat, abych jí stačil. Napadne mě, že jsem možná v průšvihu. Co když ta ženská na pohotovosti porodí a mě označí za otce dítěte. Těžko bych vysvětloval, že ji vůbec neznám, když jsem ji tam sám přivedl. Co když se s ní budu muset oženit?      Přijdeme do Kaprovy ulice, ale vypadá to tam úplně jinak než dnes. Všude jsou starobylé, nanejvýš jednopatrové domy, po asfaltové silnici ani stopy. S údivem na to hledím. „Nestůj a pojď, spěcháme,“ hartusí žena, která najednou přešla z ruštiny do jidiš. Hledám v kapse brýle s mobilem v naději, že mi to hejble pomůže vrátit se do naší sice hnusné, ale aspoň známé reality. Žena na mě upírá oči, vypadá teď nějak svěžeji a kromě toho se proměnila v zrzku. Na okamžik zaváhám, protože zrzavou manželku jsem ještě neměl, ale ne, nechci tady zůstat. (06.03.2023) (méně) (více)