Caligula

Kontroverzní, ale velice zajímavý a vzrušující počin. Tinto Brass úspěšně (a odvážně) namixoval historický snímek s pornofilmem. V tomto provokativním duchu pokračoval i při obsazování rolí: V těch hlavních se představují kvalitní shakespearovští herci (Helen Mirren, Peter O´Toole) a ve vedlejších (neboli "rolích na tělo") zase modelky z Penthousu. Tehdejší idol mladých rebelů, Malcolm McDowell, byl pak jako Caligula vyloženě trefou do černého. Tak sympaticky drzé filmy dnes už (alespoň v hlavním proudu) nevznikají. (21.04.2005)

Po shlédnutí Caliguly mne zachvátily rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem měl dojem, že se jedná o mimořádný film, který zřejmě jako první ukazuje reálné poměry, které v Římě za Caligulovy vlády panovaly. Na druhou stranu mi to přišlo zase až moc reálné, protože některé scénky by se lépe vyjímaly v nějakém pornofilmu, než v historickém filmu (viděl jsem nesestříhanou verzi). Každopádně se tento film nedá jednoznačně ani pochválit, ani odsoudit. (24.07.2002)

SchizoRoma aneb souboj několika autorských vizí roztažený na dvě a půl hodiny. V tehdejší konstelaci se z Caliguly nikdy nemohl stát vyloženě dobrý film a na to, aby se dal označit za film nepovedený, je zase až moc pozoruhodný... a také se může pyšnit zběsilým (a zběsile roztříštěným) hereckým projevem. Je to kus filmové historie a je to docela zážitek... odškrtnuto. (07.08.2023)

Alibistické 3* s tím, že tentokrát se mi nepodařilo jednoznačně rozlišit, jestli je film pouhou provokující exhibicí, kdy tvůrci spoléhali na fakt, že stačí naplnit 156 minut filmu asi tisíci záběry na nahotiny a brutalitu a zbytek se udělá sám. Nebo jestli je to dokonalý a pravdivý odraz doby a tamních zvrácených poměrů. Zůstala jsem s názorem na půl cesty mezi oběma možnostmi. Jedna věc je ale jasná - Malcolm McDowell podává vynikající výkon, jasně zastiňuje všechny ostatní a hlavně jemu jdou moje tři hvězdy. (02.02.2012)

Vizuálně nesmírně působivé, ale přesto zcela nepřesvědčivé. Caligulovi nepomůže výborné herectví ani množství rafinované, ovšem taky perverzní a dekadentní erotiky. Všechno je spíše pouze efektní a nakašírované, ovšem uvěřit tomu nelze. A to nemluvím o tom, že ani použité kostýmy, výprava nebo ty úžasné interiéry nemají s historickou realitou mnoho společného. Problém je už v tom, že všechno to, co nám Tinto Brass s takovou samozřejmostí servíruje smrdí pozérstvím a neuvěřitelností. Stačí použít prostou logiku, aby to v některých chvílích vyšlo najevo dosti jasně. Třeba jenom ty chlípně přichystané špehýrky v ložnici císaře... Seriál Já, Claudius dané téma rozehrál daleko přesvědčivěji, přestože měl k dispozici podstatně menší rozpočet a navíc nebyl věnován zdaleka jen Caligulovi... 5/10 (13.12.2008)