Smrt panen

Sofii Coppola podle mne patří mezi největší současné režisérské talenty. Její režijní styl není kdovíjak rozmáchlý ani okázalý a nestrhává na sebe příliš pozornosti, zato je chirurgicky přesný, jemný a velmi osobitý. Ve Virgin Suicides pracuje Sofia velice citlivě s charaktery jednotlivých postav, na těch vpodstě nenalezneme žádnou chybičku, zvlášť když jsou tak skvěle zahrané. Jedinečná na tomto filmu je ale hlavně jeho cleková nálada - převážně jemná a něžná, tam kde je to třeba ovšem nenásilně přechází až do úplné mrazivosti. Pochvalu bych směřoval i na přesně padnoucí hudbu a výtečně namluvený over-voice Giovanni Ribisiho. Sofie Coppola mě svým debutem nesmírně příjemně překvapila a popravdě také trochu zastínila Jana Svěráka, kterého jsem si vážil (a stále vážím) z velké části právě pro jeho režijní jemnost. (25.09.2007)

Zasnená, poetická atmosféra dodáva tomuto snímku osobité čaro a jedinečnosť. Veľmi dobre sa na to pozerá, a to aj napriek tomu, že po dramatickej a obsahovej stránke ide iba o priemer. Navyše, veľa vecí sa mi tu zdalo nevysvetlených, alebo rozobratých iba povrchne. V konečnom dôsledku som však spokojný. 70/100 (16.03.2015)

70%. Coppola sa hrá na umenie, ale nie každý jej to "zožerie". Nechápem daný prívlastok "mysteriózny" či niektorých snahu pochopiť tzv. náznaky, udalosti, myšlienky, príčiny či otázky a odpovede - ba pripadá mi to až smiešne, ako podaktorí dychčia po transcendentne, ktoré má Coppola sprostredkovať a snažia sa pochopiť niečo, čo ani neexistuje. Až na jednu scénu, a to "mŕtvolku odpočívajúcu na strome", sa žiadny zázrak predsa nekoná. Išla by som s hodnotením vyššie, keby si Coppola nepripisovala schopnosť vytvoriť akúsi sugestívnu atmosféru, takto strhávam hviezdy za umenie, ktoré jej ponímaním za umenie nepovažujem............ Inak ako dráma zo školského a rodinného prostredia obkoleseného trávnikmi, domčekmi, rodičmi konzervatívcami a dcérkami, ktoré sa z takého puritánskeho zaobchádzania scvoknú, je to super (vždy som milovala tento cukrový americký život) a Kirsten s Joshom s ich pubertálno-sexuálnym aspektom ma prinútili nehodiť to až k odpadu. :-) (28.10.2010)

„Pán doktor, vy ste nikdy neboli 13-ročné dievča.“ Výborne zrežírované, na správnych miestach použité správne pesničky, silný scenár s prepracovanými postavami a kvalitným dejom, nečakané zvraty a vynikajúce herecké obsadenie. V menších uvidíte napr. Dannyho DeVita či Scotta Glenna, rodičov si zahrali James Woods a Kathleen Turnerová (keby som si nepozrel záverečné titulky, nevedel by som, že je to TÁ Kathleen Turnerová z VOJNY ROSEOVCOV), drzého zvodného študenta vlasatý žrebček-macík Josh Hartnett a zo sestier najviac exceluje uhrančivo osemzmyselná Kristen Dunstová. Plus pôsobivý vizuálny vzhľad, niektoré zábery vyzerajú ako pohyblivé pohľadnice. Od záveru som čakal niečo drastickejšie, ale i tak prevláda nadšenie. Najviac ma asi potešil nejednoznačný scenár. Tomu síce občas hapruje logika (mali domáce väzenie alebo mohli vychádzať z domu?). Ale našťastie z dievčat nerobí stopercentné obete, zo spolužiakov stopercentné svine a z rodičov stopercentných tyranov, každý si nesie to svoje a podľa toho jedná - a končí. (28.05.2011)

Velce smutné. Místy možná nudné, ale ne až tak jako slavná Nuda v Tokiu... eh, chtěl jsem říct Ztraceno v překladu. Skoro nikdy to není doopravdy vtipné, což samozřejmě být ani nemělo, aby melancholie a tíha smutku byla co největší. Nutno uznat, že po filmařské stránce jde o hodně kvalitní kus. To zároveň vůbec nevylučuje skutečnost, že jde o počin poněkud umělý a nucený. Přistihl jsem se, že hned od začátku některým postavám nevěřím to, co říkají. Abych Sofii C. nedával pořád jenom kapky: vysoce chválím za výběr muziky. A nejen proto, že tu zazní i někteří mí velcí favorité, jako Styx nebo Heart (ti dokonce dvakrát). A když už jsme u toho, tak scéna s pálením desek Kiss a Aerosmith je pro rockera mého typu také docela pamětihodná. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že Sofia má ráda De Palmovu Carrii - cítil jsem na několika místech silnou inspiraci. Osobně tu vidím též mírnou spřízněnost s filmem Donnie Darko, možná ještě s Piknikem na Hanging Rock. (Do rozboru literárních vlivů se pouštět nebudu, ale i tímto směrem by se dalo úspěšně vydat.) Smrt panen je film, na němž je nejvíce opravdový jeho hluboký smutek. A možná jenom ten. Což nakonec nemusí být zrovna málo. (13.01.2007)