Smrt panen

70%. Coppola sa hrá na umenie, ale nie každý jej to "zožerie". Nechápem daný prívlastok "mysteriózny" či niektorých snahu pochopiť tzv. náznaky, udalosti, myšlienky, príčiny či otázky a odpovede - ba pripadá mi to až smiešne, ako podaktorí dychčia po transcendentne, ktoré má Coppola sprostredkovať a snažia sa pochopiť niečo, čo ani neexistuje. Až na jednu scénu, a to "mŕtvolku odpočívajúcu na strome", sa žiadny zázrak predsa nekoná. Išla by som s hodnotením vyššie, keby si Coppola nepripisovala schopnosť vytvoriť akúsi sugestívnu atmosféru, takto strhávam hviezdy za umenie, ktoré jej ponímaním za umenie nepovažujem............ Inak ako dráma zo školského a rodinného prostredia obkoleseného trávnikmi, domčekmi, rodičmi konzervatívcami a dcérkami, ktoré sa z takého puritánskeho zaobchádzania scvoknú, je to super (vždy som milovala tento cukrový americký život) a Kirsten s Joshom s ich pubertálno-sexuálnym aspektom ma prinútili nehodiť to až k odpadu. :-) (28.10.2010)

Tehdy to byla docela událost. Znepokojivá prvotina, kterak pětice dospívajících sester vyrůstá v konzervativním domácím prostředí, a kterak jedna z nich spáchá na první pohled nesmyslnou sebevraždu. Bezpochyby nejpůsobivější postavou je tu vyzývavá Lux Kirsten Dunst, která funguje jako spouštěč řady událostí. Talentovaná debutantka Sofia Coppola se k osamění a prázdnotě života vyjadřovala i mnohokrát poté (tokijská tíha na duši ve Ztraceno v překladu, prázdnota bytí u dvora v Marii Antoinettě či vyprázdněný život v luxusních hotelech a s obdivovaným hercem v Odnikud někam…). Tady skvěle uchopila jednotlivé postavy, užívala výraznou symboliku a prokázala slušný cit pro vykreslení dané doby. (19.12.2021)

Pochopím akékoľvek hodnotenie medzi 3 a 5. V Sofii Coppola nám rastie veľmi talentovaná režisérka. Virgin Suicides možno vytýkať veľa vecí. Môžme kritizovať, že na naozaj vynikajúcu drámu má málo prekreslené charaktery (i keď výborne zahraté), nekompaktný scenár či pomalé tempo. Kto však videl Lost in Translation pred týmto filmom, pochopí ako režisérka pracuje s náznakmi. Dej i postavy si skrátka musí dotvoriť divák sám, režisérka len naznačuje ( i keď dosť jasne) motivácie a zmýšľanie svojich postáv. Kathleen Turner zahrala svoju bigotne katolícky starostlivú matku na výbornú, rovnako ako James Woods diplomatického otca. Hviezdou tohto filmu je ale Kirsten Dunst ktorá tu temer siaha po výkone rovnajúcom sa jej koncertu v Interview with the Vampire. Škoda že si dievča vyberá v súčasnosti menej náročné a zaujímavé role. Tento film je ale najsilnejší v tých krátkych snových sekvenciách. Práve ony sú tým, čo pozorného diváka odmení svojským zážitkom z filmu. Každopádne, ak Sofia Coppola raz natočí nejakú takpovediac polopatistickú drámu, bude to Oscarová pecka. Ešte treba pochváliť geniálny soundtrack od Air. 10/10 (22.05.2005)

We will never find the pieces to put them back together... Jsou chvíle, kdy se i to nejzářivější slunce pokryje tmavými slunečními skvrnami, kdy se na tváři největšího smíška objeví bolest a něco v nás volá po vnějším zranění duše melancholickými tóny, posmutnělými řádky, bolestnými filmovými políčky, zkrátka blues jakékoholi tvaru. Ale i čirou esencí dramatizujího mládí, které vnímá citlivěji, bez odstupu a s intenzitou, která z malicherností vyrábí životní tragédie, probleskuje paprsek naděje. V porcelánově křehkém, herecky i režijně svěžím (a zároveň zralém) debutu sledujeme s dospíváním pěti sester v tuhém puritánském domácím režimu. Kaskádovitý příběh skrz střídání zcizujícího dalekohledu klukovské zvědavosti a zvětšovací lupy, atmosférické hudby a rozverných melodií, bláznivé revolty a vynucené poddajnosti, pozvolna roztáčí kola blížící se tragédie. Nenápadně. Ale rychleji a rychleji, jak sestupujeme do spodních pater. Sofia Coppola se úzkostlivě vyhýbá doslovnosti, kličkuje mezi daností připomínající nevyhnutelný osud hrdinů antické tragédie, mezi kostlivci ve skříni (i jinde) jedné americké rodiny z předměstí , a přesto z celého snímku dýchá určitá morbidní poetičnost, rozechvělá bezstarostnost člověka, který jde po úbočí skály a ví, že každou chvíli může spadnout. Dospívání je takových propastí plné a Smrt panen je živoucí pamětí mládí jako navždy ztracené, ale nezapomenuté a nezapomunutelné gesto. Dívčí mávnutí na rozloučenou, perlivý smích a pak...věčný spánek Šípkové růženky...Opravdu věčný? Vy jste zjevně nikdy nebyl třináctiletou dívkou, říká jedna z postav psychiatrovi, když se podivuje nad tím, jaké by mohla ona mít starosti. Ale tahle smutná dívenka v nás spí. Tak pozor, ať ji neprobudíme. (29.07.2007)

Vskutku podivný snímek. Po celou dobu sledování jsem tak nějak klopítal, nechápal, čekal na rozřešení, ale zároveň mě okouzlila prazvláštní atmosféra Smrti panen a já dychtivě hltal každý záběr. Možná tento Sofiin počin patří mezi filmy, které divák prostě nepochopí napoprvé (jakože já ho nepochopil), a tak si ho možná ještě někdy znova pustím. Třeba až ho pochopím, zvýším hodnocení na plný počet. P.S. Fanouškům Kirsten Dunst Smrt panen vřele doporučuju, užijete si ji dosytosti (pokuď to teda vůbec jde ;-) ). (02.04.2010)