Smrt panen

4,5* ... A navíc bych tenhle film doporučila všem rodičům, kteří si myslí že tím, že vše, co dětem stačí k dobrému životu, mají jenom u nich a že nepotřebují kontakt s okolím. Nádherně zvládnuté téma, přitom z trochu jiného pohledu, než bývá v Hollywoodu zvykem. Sofia Coppola je výborná režisérka a i z v podstatě minimálního příběhu dokáže vytěžit zajímavý film a hlavně skvělé herecké výkony ze všech zůčastněných. Navíc na zpracování je lehce patrné, že prošlo taktovkou drženou v ženské ruce, přitom ale odkrývá taje nejen dívčí, ale zde možná i víc mužské duše a to s naprostou samozřejmostí a lehkostí. (12.07.2006)

I když mám k době ve které se děj odehrává svůj vztah, tak tohle mě až zas tolik nedostalo (napodruhé už ano). Režisérka (dcera F.F. Copolly, sestřenice Nicolase Cage) pracovala s příběhem, který je pro mě dost těžko uvěřitelný, ale na druhou stranu je výborně natočený a v určitých místech výborně zobrazující dospívání. Proto mi nezbývá než se těšit na režisérčin nový film "Lost in Translation" s přitažlivějším tématem :) Tady je to tak 70% (napodruhé už čisté ****). (29.09.2003)

Nepopírám, že má Sofia režisérký talent a umí pracovat s herci, kteří v každém z jejích filmů hrají jako o život. Ale nějak jsem zkrátka nepobral, proč to ty holky udělaly, nepochopil jsem jejich motivaci jejich jednání. Teda, pochopil, ale Sofia asi měla ultra liberální výchovu, jestli jí tak strašný čin, jako je sáhnout si na vlastní život, přišel adekvátní k situaci, ve které se ony dívky nacházely. KDYBY SE MĚL TOTIŽ ZABÍT KAŽDÝ, KDO MÁ TAK "STRAŠNÝ" RODIČE, TAK POMŘOU CELÝ GENERACE, včetně nezanedbatelné části uživatelů CSFD :o)) (27.02.2006)

Smrt panen je technicky bravurně zvládnutá, má skvěle napsané postavy, zajímavý námět a cit pro vykreslení prostředí i doby. Sofia vypráví o čtveřici chlapců v sedmdesátých letech, kteří fascinovaně sledují přísným způsobem vychovávanou pětici překrásných dívek, bydlících naproti domu jednoho z nich. Jedna z nich se totiž pokusí o sebevraždu a zanedlouho ji i dovede k „úspěšnému“ konci... A to je jen začátek. Poměrně depresivní příběh vypráví Sofia Coppola skrze objektiv zdánlivě idealizujícího retrostylu sedmdesátých let, všechno je barevné, načančané, plné fajnové muziky, ale člověk cítí tu postupně gradující nenápadnou tragédii, kterou si skuteční viníci vůbec neuvědomí. Příběh je navíc neustále obohacován výpověďmi „očitých svědků“, ukázkami z televizních zpráv a především monologem vypravěče příběhu, který kdysi byl jedním ze čtyř chlapeckých hrdinů, a dnes z pohledu dospělého poutavě komentuje, co se tehdy vlastně stalo. (15.11.2005)

Sofia, cara mia, to bylo něco úžasného. Dokázala jste, že mi poprvé v životě Kirsten Dunst přišla jako dobrá herečka a fyzicky atraktivní děvče. Natočila jste skvělý příběh o nespoutanosti mládí, svobodě, puritánství, křehkosti duší a lecčem dalším co neumím slovy postihnout, jen to cítím. Z nějakého důvodu ale půjdu "jen" na 80%. PS: Ten důvod přišel o pár let později a jmenoval se Lost In Translation. (01.02.2005)