Smrt panen

Dívčí příběh pohledem mužů. Velmi vyzrálý celovečerní debut, který porušuje vícero norem klasického hollywoodského vyprávění. Film de facto nemá protagonistu, který by musel řešit konflikty a překonávat překážky pro dosažení cíle. Vypravěč je stejně jako v knize neurčitý reprezentant mužského pokolení. Na množství otázek dostaneme jen minimum uspokojivých odpovědí, řada mezer zůstává až do konce nevyplněných. V jednu chvíli si Coppolová dokonce dovolí použít nepravdivý flashforward (útěk autem).___ Přes šíři interpretačního pole nejde o neurčitý new age blábol, v němž by dojmy vítězily nad logikou. Film je precizní ve zprostředkovávání a paralelním shazování chlapeckého/mužského hlediska, čímž se do středu naší pozornosti namísto samotných dívek, jež nemáme možnost poznat, dostává právě akt dívání se a konstruování idealizovaných obrazů. Snaha pochopit sestry (a jejich svět, symbolizovaný domem Lisbonových, domečkem pro panenky, v němž jsou zavřeny a který nakonec „umírá“ společně s nimi), jež pro partu kluků začaly existovat až „díky“ sebevraždě jedné z nich, je omezena osvojenými mentálními schématy a stereotypními škatulkami. Jde o silně zobecňující vnímání, založené na předpokladu unikavé ženské iracionality, které nezohledňuje svébytnou povahu každé z dívek, z nichž určitou svébytnou v očích chlapců skrze svou sexualitu získává pouze Lux. Od zjednodušujícího chápání komplexních lidských bytostí se Coppolová distancuje ironickým použitím výrazových klišé z hloupějších „holčicích filmů“ (hudba, banální „ilustrace“ při čtení Ceciliina deníku, obsahující záběry s trháním kytiček, prosluněnou krajinou a jednorožce). ___ Mytologickým závojem zastřený příběh (neurčité časové zasazení, výrazná symbolika, nadčasové téma připomínají Piknik na Hanging Rock) o tom, jak ženská nevinnost (resp. její představa) muže připravuje o duševní vyrovnanost, schopnost empatie a lásky tak zároveň slouží jako útok na „přisvojovací“ mužský pohled a patriarchální zobrazovací schémata. Kdekoli jí to předloha umožnila, projevila Coppolová vůči dívkám dost empatie na to, aby plnily výhradně funkci tajuplných a krásných objektů. Podnětně mnohovrstevnatá Smrt panen je díky tomu v neposlední řadě generační výpovědí o neochotě připustit, že „this tree is dead“ (ať už si za strom dosadíme Cecilii, dětství nebo něco jiného) a marném vzdoru pomocí hudby, sexu, sebevraždy… 80% Zajímavé komentáře: Faidra, Oskar, kiddo, Sindymindy (01.04.2018)

Sofia Coppola fakt umí, ten film mě neuvěřiteně bavil, byl tragický, milý, zvláštní, vlastně mu k dokonalosti chybělo jen nějaké vysvětlení. Ono to tajmeno je sice fajn, ale tohle už nebylo tajemno, to už bylo spíš jako by někdo nevěděl, co má dát jako důvod toho všeho. Jinak Kathleen Turner tu ztělesnila prototyp děsivé matky a Danny De Vito mě překvapil ve zcela normální a vážné roli. (14.03.2006)

Já se tady asi přidám k některým uživatelům, protože ne všechno jsem asi pochopila úplně správně, je tam opravdu mnoho nezodpovězených otázek, dalo by se říct, že to bylo možná i účelem, ale přesto mě celá rodinka Lisbonových dokázala vtáhnout mezi sebe a to musím v každém případě ocenit. Ta éterická sesterská .....náctková sestava byla něčím těžko identifikovatelným zajímavá a přitažlivá. Poetické, smutné s výborně vybranou hudbou a se sedmnáctiletou Kirsten Dunst, která mezi tou pěticí sester zcela jasně vynikla. (20.01.2013)

Sofia Coppola mě naprosto odrovnala Marií Antoinettou, audiovizuálně geniálním filmem s okouzlující Kirsten v hlavní roli a originálním vyobrazením života slavné vladařky. Antoinettě předcházelo mírné nadšení ze Ztraceno v překladu, kde mě zase okouzlovala Scarlett Johannson a výtečná atmosféra. Ale uplně na začátku bylo lehké zklamání z tolik obdivovaného debutu Smrt panen. Ono se to dá těžko popsat, film skvěle vypadá, je výtečně obsazen, i ta atmosféra je jedinečná a námět je vskutku nápaditý, jen jsem se u toho všeho tak nějak trošku nudil. Za to zívání strhávám hvězdičku a Coppola má štěstí, že jsem zívnul jen jednou, jinak by pro mne byla odepsaná! (01.03.2006)

Velice drsné poselství o nebezpečnosti přehnané rodičovské lásky a snahou ochránit potomky před životem, s vynikajícími výkony všech představených (v čele s Kirsten Dunst). Sofia Coppolová natočila na první pohled velice civilní film, jehož děj je ovšem s přibývajícíma minutama tragičtěhší a tragičtější a divák si přeje aby film skončil nějak jinak, i když je mu už v druhé minutě oznámeno, jak to nakonec dopadne. Coppolová nám ukazuje, že filmy točit umí (potvrdila to svým Ztraceno v Překladu) a přestože všech 5 sester Lisbonvých spáchalo sebevraždu, mě udržuje při životě, když už nic jiného, alespoň zvědavost, co natočí příště. (27.02.2006)