Recenze (1)
Opomíjený epický souputník komorních verzí Dreyera a Bressona, jimž sláva, narozdíl od de Gastyneho snímku, odňala intimitu. Příběh zhroucený do kapitol, vkusná profesionalita a Musyho hudba, která je duchovním ovzduším, z něhož ševelí obracející se stránky středověkých legend. Listuji těmi obrazy francouzského venkova, jezdců, chrámu (a na ochozech smrt...), bitevních polí, královského dvora i Janiny cely - vše upadá... Jana je mýtus, vyprávění, zápis z přelíčení, filmový pás němé éry - zašlá iniciála, rozpadající se vize, konec bez katarze. Upálení Jany je vystiženo ve vší své brutalitě a hrůze. Když si aktéři uvědomí, čemu nečinně přihlíželi, uprchnou zděšeni z místa činu. Poslední záběr: prázdný popravčí dvorec s doutnajícím popelem světice. Předzvěst apokalypsy. ()