Ozvěna vln moře

Ocean Waves (AKA I can hear the sea). Hlavními postavami jsou dva kamarádi, studující střední školu v relativně malém městě. Jednoho dne je do třídy přidělena dívka z Tokia, zpočátku je namyšlená a ostatními pohrdá.... Za největší slabinu filmu považuji jeho krátkost. Po jeho zhlédnutí jsem měl dojem, že se tam až tak moc nestalo.. Navíc kolem mě jaksi proplul, aniž by mě více zaujal... (23.02.2004)

Jediný problém "Ocean Waves” (Umi ga kikoeru / Ozvěna vln moře) spočívá v diváckých očekáváních. Ta se pojí primárně s tím, že se jedná o produkci Studia Ghibli, ale také mohou vycházet z toho, na co jsme zvyklí v oblasti anime. Od obojího se totiž tento projekt zásadně a záměrně odlišuje. "Ocean Waves" byly přímo iniciovány jako platforma pro mladé tvůrce v řadách studia a vykročení mimo projekty již tehdy starých mistrů Mijazakiho a Takahaty. Coby první pokus se také mělo jednat o cíleně lacinou produkci, která nebude směřovat do kin, nýbrž do televize jako hodinový speciál. Namísto mijazakiovských fantaskních světů má počin mladých tvůrců ideově blíže k civilním filmům Takahaty. Ale na rozdíl od nich zde chybí magický realismus i nekřiklavá oslava každodenních drobností, ztvárněná s obsedantním důrazem na jejich dokonalé animační vystihnutí. "Ocean Waves" adaptují stejnojmennou literární předlohu, která se nostalgicky obrací do dob dospívání a pojednává o platonickém trojúhelníku dvou kamarádů na provinční střední škole a nově příchozí studentky z Tokia. V souladu s předlohou ale zdejší vykreslení vztahů představuje radikální odklon od typické afektované hyperstylizace a schematičnosti mainstreamových anime. Namísto zveličených emocí, křiklavé rozháranosti i kondenzovaných vztahových klišé pracuje "Ocean Waves" s motivy ostychu vyjadřovat své city i obecné jalovosti dospívání v jejich každodennosti a obyčejnosti rozložené v čase. To ještě stupňuje subtilním vyprávěním, které veškeré dění prezentuje nikoli s vševědoucím nadhledem, nýbrž pohledem jednoho z hrdinů. Právě limity oné optiky podmiňují zdánlivě nic neříkající a nedramatické peripetie, nejednoznačné indicie a nejistoty, které ale nejsou obvykle drásavé a vyhrocené, nýbrž jen autenticky matoucí. "Ocean Waves" tak představují jeden z nejcivilnějších a nenápadně křehkých filmů o teen láskách, ale právě kvůli tomu také může být značně divácky nepřístupný. (01.10.2023)

Občas dělám dobrá rozhodnutí a spontánní zhlédnutí tohoto snímku je jedním z nich. To takhle sedíte na gauči, projíždíte Netflix, zaujme vás upoutávka a pustíte si to. A i když od toho nic moc nečekáte, tak se z toho vyvrbí vážně hezký atmosférický film. Popravdě, překvapilo mě, že to má tak nízké hodnocení. Film si hodně zakládá na nostalgii, pocitu devadesátek a starých dobrých časů na střední. A to je vážně příjemná atmosféra. Pomalý, ničím neuspěchaný děj doprovází dojemné scény hlavních postav za lehkého hudebního doprovodu. Vážně pěkné! Člověk by ani neřekl, že se jedná o snímek studia Ghibli, ale je tomu tak a na animaci to lze lehce znát. V žádném případě se nejedná o perfektní snímek, příběh je přeci jen občas zvláštní, konec velmi klišovitý, ale i přes to je velmi milý film, na který jsem se rád podíval. 7/10. (29.12.2023)

Asi najslabší film štúdia Ghibli, ktorého existenciu medzi ich ostatnými klenotmi celkom nechápem. Niežeby bol film úplne zlý, to nie, je to vlastne iba jednoduchá teenagerská romantika zo školského prostredia, bez akejkoľvek väčšej hĺbky či zaujímavosti. Má to pohodový flow, fajn atmosféru, ale na druhej strane zasa nesympatické postavy, ktorých správanie niekedy nechápete. Asi už chápem, prečo sa o tomto kúsku v spojitosti so štúdiom Ghibli nikdy veľmi nehovorí. (30.05.2020)

Vysokoškolák v príjemne civilnej, animovanej dráme spomína na stredoškolské časy. Vďaka rebélii voči vedeniu školy získal vtedy kamaráta, spolu rebela. No kamarátske časy, naruší udalosť U. Do školy náhle pribudne uprostred štúdia dievča z Tokia. Namyslená, málo kontaktná, neznášajúca nárečie spolužiakov, smutná, kolektívu sa strániaca. A ešte k tomu všetkému bifľoška s vynikajúcimi študijnými výsledkami. Jednoducho hrôza! Lenže táto hrôza zamotá veľa spolužiakom a aj nášmu hrdinovi a jeho kamošovi hlavu tak, že až. Že až je na konci náš hrdina pomenovaný indiánskym menom: Ten čo spáva vo vani. Odporúčam každému, kto si chce zaspomínať na prvé citové poryvy a stredoškolské lásky bez zbytočného pátosu a pozerania sa na tie časy cez ružové okuliare. (20.03.2021)