Režie:
David AnspaughScénář:
Angelo PizzoKamera:
Fred MurphyHudba:
Jerry GoldsmithHrají:
Gene Hackman, Barbara Hershey, Dennis Hopper, Sheb Wooley, Fern Persons, Robert Swan, Rich Komenich, Chelcie Ross, Ken Strunk, David Neidorf, Robert Sutton (více)VOD (2)
Obsahy(3)
Basketbalový trenér Norman Dale byl v padesátých letech minulého století hvězda. A každý tým pod jeho vedením byl předurčený k vítězství. Každý hráč, který byl ochotný podvolit se jeho mnohdy drsným a nesmlouvavým metodám, měl šanci dotáhnout to opravdu vysoko. Ale našli se i tací, kteří chtěli jít vlastní cestou. A proto má také Norman Dale nyní poslední šanci, jak po útoku na vlastního hráče zachránit svoji téměř mrtvou koučovskou kariéru. Jeho novým a možná posledním týmem se stává družstvo ze zapadlé lokální střední školy v Indianě, které se vždy potácelo na chvostu tabulek a nikdy neokusilo, jak vlastně vypadá opravdová košíková, což se nejvíc projevuje na jeho hráčích, hejskovitých dlouhánech s minimální herní morálkou a ještě menším citem pro zodpovědnost. A Daleovi je jasné, že v tomto družstvu se bude muset mnohé změnit. Otázka ale zní, zda tentokrát nezmůže víc než autorita obyčejná lidskost. Svoje hráče z Indiany dovede ke hvězdám v legendárním sportovním dramatu režiséra Davida Anspaugha držitel dvou Oscarů Gene Hackman. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (112)
První zhruba hodina byla fajn. Z Gene Hackmana srší jako vždy charisma na míle daleko, venkovští burani jsou správně buranovití a film šlape podle klasické šablony. Pak už se to ale začíná kazit a předvídatelný konec byl pro mě vyloženým utrpením. Hudba je strašná, protivná, rušící a ten neustále se opakující motiv mě už vážně iritoval. Vše začíná být kýčovité, trapné, nic nepřekvapí. Chybí tomu něco navíc - aspoň troška originality, nějaké překážky, vtip, lepší dialogy. Takhle je to jen průměrný sportovní film odehrávající se v 50. let, který mě ve výsledku moc nebavil. ()
Bílí muži sice neumějí skákat, ale zato umí střílet (než mě někdo obviní z členství v KKK, myslím tím na koš).. Mužstvo outsiderů, počáteční nedůvěra, vštípení té správně herní a životní filozofie a finálový zápas, kdy David proti filištýnským rozhodne v poslední vteřině. Schématem ryze klasické sportovní drama, které od okamžiku občanského referenda o setrvání kouče (pro současnost více než absurdní představa) a rozhodnutí bílého LeBrona Jimmyho přestat býti Bardotkou neuvěřitelně nabere na intenzitě a to především díky skutečnosti, že hudba Jerryho Goldsmithe je pro Hoosiers něco jako vítězná tříbodová střela se závěrečným klaksonem. Tým! ()
Sportovní filmy o tom, jak neznámej a podceňovanej tým něco vyhraje, můžou těžko něčim překvapit. Pokud si na začátku sestavíte seznam klišé, který se hojně vyskytujou ve sportovních filmech, tak je postupně všechny odškrtáte. Když tam začaly padat hlášky jako "Bůh tě chce vidět na hřišti." nebo "Tenhle zápas chci vyhrát pro svýho tátu.", tak jsem měl fakt dost. Nutno dodat, že pokud se zrovna děj neodehrává přímo na hřišti (nebo v šatně), tak je to celkem dobrý. Pro mě je to tak na rozhraní 2-3 hvězdy, ale za solidní výkony Hackmana a Hoppera zaokrouhlim nahoru. Ale čekal jsem teda víc. ()
Anspaugh vůbec neměl k Hackmanovi blízko, jejich vztahy během natáčení nebyly zrovna srdečné. Přesto vznikl krásně lidský film. Basktebal mě nikdy nebavil, ale zde jsou sportovní scény nasnímány tak dobře, že jsem je sledovala s napětím. Norman Dale je chlap, kterému nelze nefandit. A znovu, po kolikáté již?, obdivovat skvělý výkon Gena Hackmana. ()
Další pohádka z basketbalové školy. Povedou ortodoxní trenérské schopnosti Gene Kackmana k úspěchu? Cesta ke "Světovému" finále státu Indiany je spletitá, místní publikum je poměrně náročné a celé to dohromady trvá 115 minut, což je i na basket hodně. Ale zázraky se stávají a my máme tu čest být u jednoho z nich... 55% ()
Galerie (35)
Photo © Lauren Films
Zajímavosti (15)
- Založeno na pravdivém příběhu z roku 1954, kdy se stal Indianskými mistry tým z malého města jménem Milán. (c.tucker)
- Hala, která byla uzavřena kvuli finalovému zápasu vyhořela v roce 1998. (c.tucker)
- Pro scénu, kdy Dennis Hopper příjde opilý na hřiště uprostřed hry, si vyžádal připomenutí 10 vteřin před zvoláním akce. Těch deset sekund využil k tomu, aby se točil dokola, protože pak jeho opilost vypadala věrohodnější. (c.tucker)
Reklama