Bokovka

"Jsem homouš. Jo. Vymysli si, co chceš ... a to se stalo. Sepiš buzerantský přiznání a já ho podepíšu." Z vlastní zkušenosti vím, že není nic lepšího, než jednou za rok vypadnout na tejden s kámošem, kterej se patrně jen omylem nenarodil jako moje dvojče. To ale není případ Jacka a Milese, protože ti dva toho moc společnýho nemají. Škoda. Taky věčně očumujou víno ve sklence a to mi připadá podezřelý. Za dobrýho osvětlení totiž rozeznám bílý od červenýho, ale tím moje degustátorský umění končí. Z toho plyne, že při žvatlání o víně jsem se nudil. Ani Milesovo trápení mi moc nezvedlo náladu. Naštěstí je tu Jack. S tím bych se hned podělil o kondomy v poměru 3:1 a ukradl bych mu jeho živočišnost. Protože já jsem podobnej trouba jako Miles, takže se zabiju hned, jak mi něco vydají, abych byl nesmrtelnej. (16.05.2022)

Soundtrack, který pro Bokovku složil jeden z mých nejoblíbenějších současných skladatelů Rolfe Kent, už řadu let bez přehánění miluju, znám ho nazpaměť a nemůžu se ho naposlouchat. Ta náramná jazzem vonící hudba je hravá, melancholická, citlivá, vtipná... Zkrátka vystřídá snad všechny existující nálady a vždycky mi přijde vhod. No a po dnešku je jasné, že co do nálady je na tom film úplně stejně. Příjemně pravdivá podívaná, rozhodně ne moralizující, rozhodně ne třeskutě vtipná a navzdory dvouhodinové stopáži ani příliš dlouhá. Prosluněný film, ve kterém sice párkrát sprchne, ale co se dá dělat - když prší, měl by člověk čekat na to, kdy zase začne svítit, že. Parádně zahráno, natočeno a pochopitelně také ohudebněno. Nicméně nemůžu si pomoct, Dobrý ročník se mi líbil více. (19.10.2013)

Možná je zpočátku s podivem, že je Alexander Payne spoluautorem scénáře k Jurskému parku 3, tady už je ale tím ryzím mistrem tesařem a otevřeně hlásá svůj talent. Předkládá upřímné promluvy i tragické životní postřehy, Oscar i Zlatý glóbus za scénář jsou zcela na místě. Lidsky vnímá osudy obyčejných lidí na obyčejných místech. Přitom spolu s Jimem Taylorem vycházeli ze všední premisy, kdy dva přátelé z univerzity (a v přechodu) podnikají poslední svobodný týden jednoho z nich a sled událostí jim otevírá oči a jako každé víno má i každá situace svoji příchuť. Jeden chce hlavně stihnout ještě zasunout, druhý zapíjí pracovní i osobní nezdary sklenkou (spíš lahví) vína. Giamattiho rozbolavělý úsměv baví, zanícení Thomase Hadena Churche zrovna tak. Americký sen jinak. Nic není přikrášlené, jen poutavé, tragikomické, něžné. Film má jednou veselé, náhle smutné okamžiky, nádherná i bolestivá místa, vše pečlivě proložené opravdu bravurními dialogy, nápaditou kamerou a výraznými hereckými výkony obou hlavních představitelů – přesné jsou i krásné Maya a Stephanie. Vím, že těch pět bobulí je nadhodnocených, ale… Svérázná a trefná existenciální výpověď. (08.01.2006)

Ak na mňa tento film zapôsobil tak silno ako zapôsobil v tomto veku, neviem sa dočkať, keď si ho pozriem znova o takých dvadsať rokov. Bude asi treba rozšíriť hviezdičkové hodnotenia. Na Giamattiho už padlo veľa chvál, takže sa len pripájam, rovnako ako aj k scenáru a nápaditej réžii. Na svoje si navyše prídu netradične aj 'vínkari'. S vínom (hroznom a vinicami) je vlastne prepojený celý príbeh. Humor je ladený tragicky a na perách sa objavuje teda len trpké pousmiatie, ktoré je ako príloha k dokonalej dráme perfektnou kombináciou. Takže sa tešte na výnimočný, ľudský príbeh. 95%. (14.11.2007)

(1001) Teď si nemůžu vzpomenout, v jakém filmu, ale někde jsem viděla Paula Giamattiho hrát zmrda a od té doby už mám problém ho vidět nějak jinak než tak. Takže tady toho "huggable" moulu od něj neberu a ničím jiným mě film nezaujal. A drahý bože můj, proč je to tak dlouhé? Chybí mi ty staré dobré časy, kdy nezávislé filmy měly hodinu dvacet, hodinu třicet max a hotovo. A bylo tam všechno, co člověk potřeboval vidět. (27.01.2015)