Bokovka

Když jsem viděl "dílek do skládanky" do Paris, je t'aime od Alexander Payne, byl jsem totálně odrovnám a chtěl jsem za každou cenu vidět jeho dílo v celovečerním filmu. Do půlky filmu jsem měl neskutečně infantilní úsměv, jenže pak se mě začala zmocňovat panika. Bože kam ten film spěje? Jak to může dopadnou? Naštěstí se vše dokodrcalo do nějakého útvaru a já- sice trochu zklamán- byl v náladě, jako kdybych vypil láhev výborného vína. Prostě ta zářivá sklenka s mokem, nádherné panoráma Kalifornie a dvě zábavné dámy (Sandra Oh, Virginia Madsen) udělali své. 75% (25.12.2007)

(1001) Teď si nemůžu vzpomenout, v jakém filmu, ale někde jsem viděla Paula Giamattiho hrát zmrda a od té doby už mám problém ho vidět nějak jinak než tak. Takže tady toho "huggable" moulu od něj neberu a ničím jiným mě film nezaujal. A drahý bože můj, proč je to tak dlouhé? Chybí mi ty staré dobré časy, kdy nezávislé filmy měly hodinu dvacet, hodinu třicet max a hotovo. A bylo tam všechno, co člověk potřeboval vidět. (27.01.2015)

Takovej malej, milej film. Bohužel naprosto o ničem. Víno nepiju a rozlišim od sebe akorát červený a bílý, takže mě fakt nebralo, když postavy půlku filmu akorát ochutnávaj víno a kecaj o tom, jakou má to víno barvu a jestli voní nebo smrdí. Označení komedie je dost mimo. Já jsem se zasmál poprvé asi 15 minut před koncem a podruhý, když jsem tady zjistil, že v tom hrál Adolf Hitler. Ale vůbec jsem si ho ve filmu nevšim. Asi hrál hosta na svatbě a ztratil se v tom davu lidí. Jinak když jsem tady zahlídnul v komentáři od Civala něco o přirození, tak jsem si už skoro začal myslel, že taky jednou napsal komentář k věci. Chtěl jsem mu dát v první chvíli za pravdu, protože jsem si hned taky pomyslel cosi o píčách a kokotech. Ale on to s tim přirozenim myslel evidentně nějak jinak... (03.01.2014)

In vino veritas! (...in vagina penis... - dodávali jsme za mlada... ;o) . . . Ne bobule, ale bokovka! Ano, to je to pravdivý víno! . . . Rozkošný filmek, jak víno polosladké s lehkým buketem suché hořkosti a prosvětlený kalifornským sluncem (...byť na konec i trošku zapršelo ale bláta z toho deštíku zas až tak moc nebylo...) o věcech lidských jak provinilými věcmi jsou... Tak tak, i starší pánové mají právo na svoje pozdní sběry a Mr. A.P. dokázal na to téma natočit vlídně jizlivý film s naučením, že ta láska nakonec i kdesi z boku přichází, nenecháte-li ji s hloupým čelem projít bokem. A nakonec i to slavné a na víbůhjakou marnou největší událost šetřené Chateau Cheval Blanc ročník 1961 je jen víno, že... No, ty dvě hodiny obsáhnuvší jeden týden ze života dvou kumpánů na přelomu mladého věku utečou se svěžestí mladého vína a tak jen doufám, že krásná, citlivá a moudrá Maya nakonec tomu >outloňovi< Milesovi otevřela... A jestli neumřeli, koštují spolu dodnes... :-) - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách vybočených /na dvd s původní zvukovou stopou a titulky a originálním formátem obrazu/, hodnocení 20.9.2011 provinile až po repete 3747., komentář zde v dobrém ranním rozmaru lehce ovíněný - však bez kocoviny - jako dvěstědevadesátýprvní - 20.9.2011) (20.09.2011)

Bokovka je taká milá bokovka v mainstreamových kinách. Vysielala sa niekde na boku kina, v kinosále nezávislého filmu, kde si divák osprostený superhrdinskými filmami ťažko hľadá cestu. Ale stal sa zázrak, tento nezávislý film prekonal svojimi tržbami mnohé trikové megafilmy. Asi je to tým, že stále pracuje so zavedenými žánrovými postupmi, odlišuje sa potom iba civilným spracovaním a reálne napísanými a reálne pôsobiacimi postavami. Žiadna z postáv nie je výrazný fotogenický typ, chlapi sú proste typickí štyridsiatnici ako na celom svete a dámy také príjemne sexy zrelé ženské, ktoré sa proste "dajú". (25.07.2012)