Izo

Bez mučení přiznám, že jsem se víceméně neměl čeho chytit a krom těch přímočařejších a doslovnějších scén,odkazů,metafor-mi zůstala symbolika-a význam-celého projektu zahalena v mlze pochyb, zdlouhavosti, nečitelnosti, artovosti a přiznejme si to-i nesmyslnosti a prvoplánové rádobyhardcore intelektuálnosti.....Řídit jsem se tak mohl jen svou intuicí a fantasií-což ve výsledku vedlo k zajímavému filmovému zážitku-otázkou je-nakolik mě Miike dostal tam kam chtěl(?) ..............................................Doporučit můžu-ale jen zarytým fandům pomalých japonských filmů, kterým nebude moc vadit, že pochopí velké hovno a budou z toho zmatení jak lesní včely :D (26.07.2011)

Struktura příběhu Iza se vymyká tradičnímu kánonu – místo souvislého děje sledujeme množství epizodek, které variují stále to samé – Izo je vždy přenesen do nějakého prostředí (starověká vesnice, současné sídliště, škola, atd.), kde je následně konfrontován s protivníky, kteří by v onom místě vlastně ani neměli co dělat (např. samurajové na dálnici). Nesmrtelný Izo následně všechny zmasakruje a přesouvá se zase dál. Občas nějaká postava pronese jakési zašifrované moudro a vyskytují se zde i hudební intermezza s poněkud svérázným kytaristou/zpěvákem, k jehož písním se mi však nepodařilo dohledat texty, takže těžko říci, zda vůbec nějak souvisejí s hlavními tématy filmu, jako je válka, nesmyslnost násilí a zlá povaha člověka. Izo poskytuje množství podnětů k volné interpretaci, rozhodně mě zaujal a donutil přemýšlet, avšak z hlediska vyprávění mi přišel poněkud chaotický. Konečně však u Miikeho ta brutalita dává valný smysl. (20.06.2011)

Divoká řež plná jednoduchých metafor, odkazů, narážek a japonských hereckých hvězd první kategorie (kromě uvedených např. Hiroki Matsukata či Yuya Uchida). Miike se opět utrhl ze řetězu a ve zběsilém tempu nám servíruje pohled na degenerující řád, přičemž pobaveně kroutí hlavou nad nemožností změnit jej silou. Nádavkem se dočkáme mnoha parodických scén - například boj s vojáky ve stylu zombie-slasheru považuji za mimořádně vtipný, stejně jako archetypy ztělesněné Kenem Ogatou a Hirokim Matsukatou. Jedna ze zajímavějších věcí od TM. (29.12.2010)

Tak jako Aronofsky nechá roztrhat duše svých hrdinů jejich démony,tak Miike trhá (pardon,seká) své hrdiny na kusy katanou.Někoho to zaujme,někoho nase...paprťálapaprťála. A tak to má být.-Laškovně brutální a drsně nekorektní(zmasakrovaný děti?,proč ne ,když neuhnuli z cesty!!!,-nebo scéna kdy Izo likviduje samozvané zvěrozvěsty,včetně jejich šéfika tzv.zástupce božího na zemi,-tohle natočit v evropě, tak to flanďáci řeší ještě v příštím miléniu,- chce vás někdo zastavit a jediný argument je,že je vaše matka?-zabít!!,-atd.).).Aneb, kdo jsme a kam jdeme?- Co mě mrzí,že jsem tenhle film sehnal sice s titulkama,ale bez překladu písní,škoda.------další japonský film,který mi potvrzuje ,že můj několikaletý zvýšený zájem o východoasijskou kinematografii je správný. (29.05.2009)

Dosti depresivne zamyslenie sa nad podstatou a vyvojom ludstva. O iluziach, klamstvach, nasilnosti, absurdnosti, vojne, ludskej spine, zakladnych ludskych pudoch, o "systeme", o tom ze kazdy nieje nic viac ako clovek,o nekonecnom kolotoci zivota a smrti. To vsetko podane v bizardnom japonskom kabatiku a umocnene tym, ze Miike je aj medzi japoncami vynimocny svojou fantaziou. Velmi, velmi hlbave, preplnene myslienkami, ktore sa mi riadne rozvirili v hlave. Film ako celok zrejme neprehltne kazdy, avsak kazdeho by minimalne zaujalo, akym sposobom su tu vysvetlene slova laska, demokracia a narod. Urcite dajte tomuto snimku sancu. (8.5/10) (27.11.2007)