Izo: The World Can Never Be Changed
Videa (1)
Recenze (29)
Tak toto je asi jeden z najrozsiahlejších mix-filmov, aké som kedy videl. Streľba, meče, kopa krvi, nahotiny, bizarná brutalita, drsný humor, perfektný Beat Takeshi...atď. Izo, to je neukotvená štruktúra príbehu od jeho odvíjania až po formálne podanie. Logika nie je primárna, ale na jej miesto nastupujú pocity a pohltenie atmosférou iracionálna. K "deju" (ak sa tak v Izovi vôbec niečo dá nazvať) len veľmi stručne :-) - názov je odvodený od mena hlavnej postavy - samuraja Iza Okady, ktorý je na začiatku filmu doslova prebodnutý - ukrižovaný. Po zvyšok filmu sledujeme jeho inkarnácie vo všemožných časových obdobiach a v sférach (ne)bytia, v ktorých je vždy prenasledovaný (a pritom sám úpenlivo hľadá) duchmi ľudí, ktorých v svojom živote zavraždil. Postupne, ako sa inkarnácie množia si začnete uvedomovať, že Miike týmto spôsobom zobrazenia nesmrteľnosti Iza vlastne svojsky vytvára alegóriu k násilnickým i deštrukčným sklonom, vlastným našej ľudskej rase a povahe. Izo - neustále blúdiaci medzi svetom živých a mŕtvych, medzi Tu a TAM. Vedie cesta k vykúpeniu cez náslie, ktorým je naša civilizácia skrz naskrz definovaná? Ťažko povedať. Násilie plodí znova iba násilie, čím sa vytvára nekonečný reinkarnačný kruh. Nezabudnuteľný je aj hudobný podmaz, ktorý v štýle gitarových "Rodriguezovko-vypaľovačiek" s japonskými textami treba skrátka zažiť, pričom sú reprezentované hudobníkom, ktorý v príbehu vystupuje ako signalizácia blízkosti Iza. Tie 4,5* sú hlavne za to, že na prvýkrát som nebol schopný pobrať všetkú tu extravaganciu :-) Po druhé to možno bude už za 5* :-) ()
Co lze v „IZO“ vidět;) Pouze nesourodou změť obrazů, jenž s nelítostnou tvrdostí rozehrává ty „temné“ úseky japonských dějin -)) Na solidárně-názorové(odpad) vlně těch, kteří „Izouše“ nevstřebali, tak jako kupříkladu krusty2, bych musela buď, šlapat inteligenčně pod čarou(což není ten případ ..?doufám?..), druhá možnost; hloubit v „sushi“ hlubinách(jenže, tak hluboko jsem nikdy nešla !..páč nemám potápěčský zkoušky..!)) ()
Tak jako Aronofsky nechá roztrhat duše svých hrdinů jejich démony,tak Miike trhá (pardon,seká) své hrdiny na kusy katanou.Někoho to zaujme,někoho nase...paprťálapaprťála. A tak to má být.-Laškovně brutální a drsně nekorektní(zmasakrovaný děti?,proč ne ,když neuhnuli z cesty!!!,-nebo scéna kdy Izo likviduje samozvané zvěrozvěsty,včetně jejich šéfika tzv.zástupce božího na zemi,-tohle natočit v evropě, tak to flanďáci řeší ještě v příštím miléniu,- chce vás někdo zastavit a jediný argument je,že je vaše matka?-zabít!!,-atd.).).Aneb, kdo jsme a kam jdeme?- Co mě mrzí,že jsem tenhle film sehnal sice s titulkama,ale bez překladu písní,škoda.------další japonský film,který mi potvrzuje ,že můj několikaletý zvýšený zájem o východoasijskou kinematografii je správný. ()
Podivnost nad podivnost, kterou ne každý stráví (těm několika odpadům se nedivím). Je vyšperkována plejádou známých japonských herců a kvalitní prací s chladnou ocelí. Jenže je také v nerubacích pasážích zdlouhavá až hrůza (kdo viděl Miikeho Gozu, tak si to dovede představit). Od prostředku filmu mi už ta záplava pseudofilosofických blábolů, jež pronáší většina postav se strnulým výrazem ve tváři, lezla pěkně na nervy. Logičnost v ději vskutku hledat nelze, časové roviny se nepochopitelně prolínají, samurajové se ocitají v současnosti, speciální komando a chlápci v oblecích ve středověkém Japonsku apod. Kdyby film oplýval aspoň strhujícím tempem a provedením, pranic by mi to nevadilo, ale takhle jsem už v polovině kontroloval minutáž, jestli už se ta absurdnost náhodou nechýlí ke konci. 5/10 ()
Musím chvíli zhluboka dýchat, abych dokonale vstřebal všechna ta mystická podobenství, tu filozofickou hloubku, ten nevšední duchovní rozměr a esoterické poselství...... Tak ne, kurva! To jen zase nějaký pomatený ťaman čichal lepidlo. Teda jako ne, že bych pro to neměl pochopení! Mně se jednou po LSD zdálo, že jedu po dálnici ve vaně, místo přepadového otvoru jsem měl tachometr, který ukazoval teplotu vody Středozemního moře a vždycky když klesla pod dvacet pět stupňů, začal se hrozně vztekat a ječel na celé kolo vulgarismy v norštině. Jel jsem docela rychle, kolik přesně Celsiů, to už vám takhle z hlavy nepovím, jen si pamatuju, že mi svištěl blizzard ve vlasech a rozčíleně jsem každou chvíli troubil na růžové slony, co mi neustále strkali do cesty choboty a strašně se u toho smáli. Chápete??? V ne-dě-li!!!!!! Kdy nemají na dálnici co dělat, svině!!! Nebylo mi to ale moc platné a dočkal jsem se akorát toho, že mi jeden přičmoudlý mahaut hodil do xichtu kari. Ještěžě jsem měl na očích ty potápěčské brýle. Takže je jen stačilo setřít robotickou rukou, sestřelit toho hajzla plazmovým prakem a hned jsem si mohl vklidu vychutnávat pohled na transsexuální roztleskávačky s chlupatýma nohama, které mě častovaly z odpočívadel lascivními gesty a házely po mě použité spodní prádlo. Problém nastal až na čtyřicátém druhém kilometru ve směru na Zen, kde indiáni vytrhali koleje a okamžitě vznikla strašlivá zácpa, protože někteří rikšaři dneska jezdí jak hovada a nejsou schopni strávit thajské nudle. No řeknu vám, ubrzdil jsem to jen díky dokonalému sebeovládání, které jsem získal léty odříkání v kaligrafických kurzech, nicméně i tak jsem si musel vypomoci brzdným asistentem, který za mnou celou dobu běžel v dokonale střiženém obleku od Armaniho a s šanonem projektové dokumentace na stavbu kanalizace v obci Bělá pod Bezdězem. Šel jsem sice trochu do smyku a omlátil si podstatnou část šestkrát přepalovaného, metalického smaltu o svodidla, ale bylo mi to tehdy tak nějak jedno, protože jsem v té době píchal tlustou, plešatou pokladní ze vzorkové prodejny Barev a laků, takže jsem měl všechno za nákupky. Taková zácpa je docela hrozná věc! Chaos a zmatek. Všude výfukové plyny jednostopých mul, nervózní troubení růžových slonů, jekot silikonových blondýn z předražených kabrioletů a vzteklé podupávání důchodců ve frontě na rohlík za šedesát halířů. Naštěstí se ten maník z údržby zeleně objevil celkem rychle. Dvoumetrový, enormně osvalený hermafrodit s ovarovým krkem a pěstěným hitlerovským knírkem, odbarveným kysličníkem, vlil do všech přítomných naději na spravedlivý proces. Achilles J. Horvát se jmenoval, J. jako Michaela, protože před tím, než se do toho pustil, osobně si potřásl rukou s každým účastníkem silničního provozu a počastoval ho parfémovanou vizitkou s telefonním číslem přímé linky na Budhu. Pak už se jen poťouchle zachechtal, odněkud vytáhl obří klystýr s čerstvě nadojeným mlékem neurotického wombata a ........... Tak to by, myslím, jako ilustrace stačilo! Co myslíte, nestálo by to taky za film??? Dosud jsem se naivně domníval, že nic horšího než Fontána už nebývá a toho rýžožrouta, co mi tohle doporučil, zahrnu veškerou láskou všehomíra! () (méně) (více)
Galerie (7)
Photo © Team Okuyama
Zajímavosti (1)
- Okada Izo (Kazuya Nakayama) bojuje v klasickém samurajském stylu Kendo. (Yoshitsune)
Reklama