Hnüs

,,JE TO BOJ A JESTLI CHCEME VYHRÁT, MUSÍME JIM UKÁZAT NĚCO, CO JEŠTĚ NEVIDĚLI....“ /// A tak se tihle týpci stali symbolem osumdesátek. Jejich kariéra se nesla přesně ve stylu klišoidního hesla „sex, drogy a Rock 'n' Roll“ a já kvituju, že tahle metrosexuální (glam metalová) grupa aspoň neměla klávesy. Film je takovou podívanou pro dospělejší děti – takže i pro mě. Pánové z Mötley Crüe tak po všech těch knižních biografiích dostali i tu filmovou. Můžeme mrknout na jejich cestu na vrchol, slávu i pády. Místy to je hnusný nakouknutí do jejich třináctejch komnat. Ovšem nejnechutnější kusy tady stejně předvádí Ozzy. Příběh (i film) obsahuje všechno, co taková rocková skupina prožívá a já jen doufám, že těch autobiografickejch filmů nebude přibejvat, protože nejen tady platí – dobrého pomálu! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zakládáme kapelu. Neřešíme, jestli umíme hrát, hlavní je, aby nás žraly holky. 2.) Ozzy mi řekl, že mě život plnej drog, chlastu a nechráněnýho sexu zničí. 3.) Thx za titule ,,coollis“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.03.2019)

8/10. Nečekejte další "klasický" životopis hudebních ikon, ale řádnou dávku punku, jenž nechybí odvaha, nápady a především extrémní živelnost. Konečně snímek, který ukazuje danou dobu v plné kráse a nahotě! Produkční hodnoty Rocketmana či Bohemian Rhapsody tu samozřejmě nenajdete, ale všichni zůčatnění se viditelně snaží a mě to sedlo. Fakt hodně. (13.07.2019)

Další hudební snímek. Přijde mi, že se s nima teď nějak roztrhl pytel ale rozhodně mi to nevadí. Rád koukám, na začátky kapel toho jak se dostali ke slávě a taky i k prohře. Každý život rockové hvězdy je nějak zajímavý. Buď jsou to drogy, chlast, děvky a nebo ještě něco horšího. To samozřejmě přináší i věci, které nejsou moc super a nemáte z nich absolutně žádný požitek ale spíš trauma. Mötley Crüe je kapela u které můžu říct, ze jí znám ale fanouškem jsem asi tak velkých, že bych ze všech jejich desek udělal jedno. Taková best of je pro mě asi nejposlouchanější albem protože jsou tam ty top hity a ty ostatní absolutně neznám. Ale jejich počin a vůbec jejich svět je zajímavý a jsem rád, že se nám tímto snímkem svěřili a Netflix to vzal zase po svém a je tam všechno co asi jejich život v průřezu obsahoval. Rychlá jízda je to a těch 107 minut zmizí jak lajna koksu v nosu každého člena kapely. Jeff Tremaine si konečně zarežíroval něco pořádného a né je vtípky s Jackass a myslím, že si to užil. Spokojenost 75% (08.04.2019)

V minulém roce přišel do kin biografický snímek Bohemian Rhapsody, jenž více než cokoliv jiného vzdával hold nejlepšímu zpěvákovi všech dob Freddiemu Mercurymu a skupině Queen a samozřejmě jejich hudbě. Kvůli tomu ve snímku pro získání širšího zájmu (tedy i počestných maminek a konzervativních otců) nenajdeme téměř žádnou stopu po všech prasárnách, jež dělají rockovou hvězdu rockovou hvězdou a došlo k neočekávanému náporu diváků všech věků, ras a pohlavních menšin. Tím Bohemian Rhapsody jako první z této už dávno, avšak méně prosazené, filmové kategorie našel, vyplnil díru na trhu a zasadil do bříšek jeho konzumentů hlad po něčem novém, dalším a podobném. Toho si všiml Netflix, dneska už megakorporace, jež se začíná rozrůstat více a více a přišla se svým biopicem o rockové hudební skupině. A vybrala tu s nejhorší pověstí na světě, již nemá v plánu v žádném případě napravovat, spíše naopak. Skupinu Mötley Crüe, průkopníky glam metalu, jsem znal od vidění. Věděl jsem, že nahráli cover na můj jeden z nejoblíbenějších songů mé nejoblíbenější skupiny Helter Skelter, věděl jsem, že jejich vzhled je na první pohled do očí bijící glam styl, kde kombinují prvky ženskosti k dosažení maximální mužnosti. Tam ale mé znalosti končily, jejich hudbě jsem neměl šanci dát šanci a nečekal jsem, že je začnu s radostí konzumovat tak brzy. Nu, po zhlédnutí tohto snímku, jenž mi převyprávěl ten neuvěřitelný příběh, se stalo to, že dnes s knižní předlohou v ruce poslouchám jejich hudbu každý den jako doplněk k četbě. K snímku samotnému. Nikdo po Bohemian Rhapsody nečekal, že další snímek tohoto vzorce bude tak upřímný, zde je všechno založeno na oné dekandenci, již se Bohemian Rhapsody snažila vyhnout a je to naprosto skvělé. Nestojí to ovšem jen na tom, ano, dekandentní styl života zahrnuje podstatnou část snímku a vžité pořekadlo sex (moc, moc sexu), drogy (ještě více) a rokenrol (a jak chytlavý) je hlavním mottem, avšak důležité jsou kulisy, příběh a samotní členové, jež dělají tento počin tak zajímavý. Jistě, obsahuje to různá žánrova klišé a občas až moc umělé kostýmy (hlavně paruky), ale i kromě té legrace a radovánek je zde hodně dobře vyvedena emoční stránka stojící na určitých událostech zahrnující tu skutečně zlou stránku drog, smrt a násilí. To je podepřeno zase žánrově nezvyklým stylem určité části vyprávění, kombinující vkusné bourání čtvrté stěny a neotřelé úhly kamery, hereckými výkony, kde nejvíce překvapil MGK a samozřejmě soundtrackem zahrnující hity této skupiny s nově nahraným songem zvláště pro tento snímek. Nejedná se o naprostou pravdu, prospěšnosti dramatu podlehlo pár událostí, ale nedošlo to do stádia Bohemian Rhapsody. Z počáteční skepse se ve mně vyvinula naprostá láska a nadšení jak ke snímku, tak ke skupině samotné. 8/10. (25.08.2019)

Špínka. To jinak ani říci nejde. Film, který popisuje existenci jedné z nejkontroverznějších kapel, co snad kdy byla. Asi spíše záleží na úhlu pohledu, nicméně já o Mötley Crüe nikdy neslyšel nic převratně hezkého a asi to mluví za vše i s tímto filmem. Film vlastně ukazuje bandu debilů, kteří měli štěstí nebo dejme tomu měli talent a stali se slavnými. Kdo ví. Důležité je ale to, že kupodivu film samotný nese docela dost věcí v sobě, které stojí za zmínku. Obecně jde o film s ne moc známými herci, kteří o to víc ve svých rolích excelují, o tom, jak si film za nic nebere servítky. Krom toho je upřímný. Není idealizovaný jako Bohemian Rhapsody, které bylo skvělé, ale ve výsledku popisuje alegorii Ježíše, kterému nepřálo na konci života štěstí. Tohle je příběh debilů, kteří měli štěstí, ale udělali tolik reálných hoven, protože jsou prostě debilové, že to ani není možné. A tvůrci se nebáli to přesně tak zachytit. Jde o úhel pohledu jako vždy. O Mötley si mohu myslet co chci, jejich hudbu nikdy nebudu muset mít rád a představitele mohu z duše nenávidět. O to více je ale husté to, že tento film byl za mne osobně špičkový a skvěle udělaný. Na to se snad ani nedá více, co říci. (10.04.2019)