It Might Get Loud
Obsahy(1)
Po Inconvenient Truth prichádza režisér Davis Guggenheim s ďalším, pre zmenu hudobným dokumentom. V ňom sa stretli a spolu si zahrali Jimmy Page, The Edge a Jack White ako traja legendárni gitaristi, reprezentujúci tri generácie a tri odlišné štýly, ktorými nemalou mierou obohatili svet hudby. (Filmárik)
Recenze (52)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,610,163║Tržby Celosvetovo $1,884,530║ ()
Dle mého nezvládnuté. A to těžce. Vážně to působí jako krafání o okurce roztáhlé na sedmadevadesát minut. Když je dokumentarista šikovnej, vytáhne perly vždycky. Tady to táhne jen Jack White, protože je prostě jinej a zvlášní. The Edge je k smrti nudnej a v Pageovi to sice možná je, ale nikdo to z něj nedostane. Divák se nic nového nedozví, hodnota nulová a jedna úžasně krásná scéna hned na úvod to nezachrání. Pak už jen Edge čumí do krajiny a říká, že někdy to jde a někdy to zase nejde. Jack White je točen na několik způsobů drsně. Ale je tam alespoň ten milej nápad s jeho "následovníkem". Nedávno jsem viděl Indie Game: The movie - téma, které mě moc nezajímalo a vznikl nádhernej dokument. Zde zklamání. ()
Pro kytaristy s rockovým směrem zaměření parádní zábava, které by opravdu slušela delší stopáž, poněvadž každé probírané téma bylo víceméně nuceně zkracováno a jak už tu také zaznělo, samotná konfrontace mezi Whitem, Pagem a Edgem byla v podstatě jen na pár minut na konci. PS: Nejvíc mě dostala Jackovo zakrvácená kytara a u toho komentář o tvrdé práci. 8/10 ()
Některé filmy nepotřebují žádný komentář, no i tak to zkusím: Když se vám v hudebním dokumentu sejdou vaši dva nejoblíbenější hudebníci a navíc spolu začnou i jamovat, tak si jen spokojeností blaženě vrníte. Ano The Edge a Jackie White jsou prostě neuvěřitelní, týpci, co muziku dýchají, snídají, obědvají i večeří, zkrátka co jí skutečně prožívají, jeden inovátor a hledač nových postupů a technologií, druhý zpátečník, co ohlodává muziku až na kost a chce se jí dostat zatraceně pod kůži. Kluci, co muziku neumějí jen hrát, ale i o ní poutavě vyprávět. Sakra, jak já bych chtěl být hlavním kytaristou v nějaké rockové kapele, protože říkejte si co chcete, ale není to frontman, nýbrž kytarista, kdo je prostě nejvíc cool :-) Dokument, který u mě čeká nejedna repríza. Jo a abych nezapomněl- Jimmy Page taky není špatnej :-)) ()
Hodně záleží z jakého pohledu It Might Get Loud člověk uchopí. Pro mě je například elektricka kytará má druhá milenka a od filmu jsem čekal podle traileru zaměření na kytaru jako takovou. Guggenheim si ale spíše všíma kariéry vystupujících kytaristů a interpretuje jejich jednotlivé názory a jejich pŕednosti při hře (Edge - efekty, White - vztah a hodně umělecké pojetí, Page - technika). Přesto se člověk něco dozví, poslechne si pár názoru "K"ytaristů, nahlédne do kuchyně jejich inspirace... S přimhouřeným okem nakonec čtyři hvězdy. Trochu se ale obávám že pro nehráče/fandy(...) to bude snímek úplně o ničem. Wll it might get loud for a moment ()
Pro milovníky kytar/White Stripes/Led Zeppelin/U2 naprostá povinnost, pro ostatní asi těžko uchopitelný dokument o třech lidech, kteří svým způsobem utvářeli/utvářejí podobu novodobé hry na elektrickou kytaru. Jsou zde hodně patrné rozdíly mezi Jackiem, který vezme cokoliv do ruky, hodí za to distortion a začne do toho vařit a na druhé straně The Edge který signál prožene deseti ampy a pořád mu to nestačí. I tak se mi ale zdálo, že Guggenheim hodně preferuje linie s Jackem a ostatní dává trochu do pozadí.Pro mě srdcová záležitost, pro normální smrtelníky to bude velmi nudný dokument, u kterého stěží pochopí jeho krásu. 8/10 ()
Pro fandy alespoň jednoho ze zmíněných hudebníků nutnost.. Nudit se nebudou ani ostatní hudebníci (tedy spíše kytaristé), ale pro jakéhokoliv laika moc nedoporučuju. Vlastně se z filmu ani moc nedozvíme, hlavní je ten pocit, že jste prostě uvnitř, že nahlížíte do myslí nejlepším světovým kytaristům. Bohužel ve výsledku prostě natáhnutá stylová reportáž. Přesto se mi to coby vášnivýmu kytaristovi líbilo. 3-4 ()
Tak pro začátek musím souhlasit s ostatními v tom, že obsadit zrovna Edge vedle Jimmyho Page a Jacka Whita, jako třetího legendárního kytaristu nebyl zrovna nejšťastnější nápad. U2 mám moc ráda a Edge je hodně slušný kytarista, který za ta léta dost ovlivnil zvuk své kapely o mnohé inovátorské efekty, jenže brilantnosti ostatních dvou hráčů zkrátka nedosahuje. Je sice hezké, jak si tam hraje s těmi hudebními mašinkami, jenže pak je střih na další scénu, na živelného Jacka, tak ponořeného do své hry, jako kdyby chtěl muziku co nejvíce obnažit, dostat se jí až na dřeň, o virtuozitě Jimmyho Page ani nemluvě. A Edgeho proslov o lese plném stromů, bla bla bla, tomu taky dvakrát nepřidal. Dokument jsem si pustila hlavně kvůli Whiteovi, který tady také nejvíc vyniká. Jeho názory, osobnost, muzika, to vše je prostě zajímavé a originální. Netvrdím, že je snímek bez chybičky, kritické postřehy už tady vyslovili jiní, ale je to o něčem co miluju, proto je mé hodnocení tentokrát hodně subjektivní a téměř nekritické, což říkám s hlavou hrdě vztyčenou. Tohle si rozhodně ještě pustím a ne jen jednou. ()
Takřka perfektní vybraní kytaristi a oslnivá ukázka rozličných technik v takřka perfektním dokumentu, který sráží především občasná zkratkovitost, která jde ruku v ruce s nepříliš obsáhlou délkou. Nechce se mi věřit, že Guggenheim měl k dispozici zajímavého materiálu jen na 97 minut když navíc osobní konfrontace všech tří kytarových es zabírá menší plochu filmu než rozličné náhledy do minulosti a soukromí. Je to škoda, protože fanoušek kytar by na tuhle trojku dokázal koukat i dvakrát déle. 85 % ()
Pro fanoušky zúčastněných hudebníků tohle musí být paráda, protože setkání tří generací je rozhodně zajímavé. O něco zajímavější i proto, že za tři roky od vydání filmu se The White Stripes rozpadli. Skvěle zde hrají kytary, hudba zde zaznívá parádní, ale přesto mě dokument nedokázal dostat, ohromit. Jasně, kdyby tam byl někdo z Beatles, jsem odvařený. ()
23. ledna 2008 se sešli tři muzikanti, aby diskutovali o elektrické kytaře. Velice inspirující, zajímavá a dobře natočená dokumentární práce s kvalitními muzikanty a skvělou hudbou. Jack White a Jimmy Page si opravdu dokázali notovat a já si to skvěle užíval. Edge, kytarista, který sice hraje velice dobře ale jako osobnost v hudebním světě mi nesedí, to samé ta jeho „přehnaná“ záliba do zvukové aparatury. I přes tenhle menší zádrhel je to dokonalá práce s útržky minulosti a přítomnosti hudebního světa. Není nic lepšího nežli zvuk elektrické kytary, které velí kytarista jako je právě v tomto případě Page a White. ()
Je krásne ako gitara v rukách týchto pánov vyzerá prirodzene. Je zbytočné dohadovať sa či práve táto trojica...dokument pre mňa splnil účel na 100%, pretože po zhliadnutí som okamžite chytil svoju gitaru a hral dokiaľ som vládal. ()
Zvláštní dokument, který vlastně ani dokumentem není. Nedozvíte se téměř nic o hraní na kytaru, nebo plno zážitků během kariéry všech třech zúčastněných. Spíše se soustředíme jen tak na přátelské povídání a monology pocitů převážně lyrického charakteru, vše pěkně nasnímáno a plující pomalu takovou pohodlnou atmosférou. Záleží, jak rockovou hudbu vnímáte a máte k ní emocionální vztah. A Jimmy Page je stím oblekem a účesem úplný Beethoven :-) ()
Nejvíce mě zaujal Jack White, a to hlavně svým pohledem na ten nejen hudební svět kolem nás. ()
Ten The Edge je hroznej vůl. ()
Celý dokument zachraňuje především Jack White. ()
Všechny tři hlavní chlapíky mám moc rád, ale Davise Guggenheima nad nimi moc nechápu. Atraktivní téma, zajímavé hudební osobnosti a on z toho vytvoří 100 minutové plkání o ničem, plné lyrických nálad a pomalého vyprávění příběhů bez pointy. Oscarový pán za kamerou měl přece také vykouzlit více, alespoň z té společné sešlosti. A můj oblíbenec Jack White mu v závěrečném sestřihu vypadá jak podivínský kokot, a vlastně ani jedna z legend nedává najevo, že se na setkání extra bavila... :-) 40 % ()
Ok jakožto velkej fanoušek U2 a The White Stripes tento dokument cením, ale pro nefanoušky někoho z těchto tří to asi hodnotu příliš mít nebude. ()
Pokud se to nekomu nebude libit behem prvnich 2 minut, at to radeji vypne, protoze by byl jako kralik, sedici pred vynikajicim kusem masa, avsak k cemu mu bude vynikajici maso, kdyz je pro nej nejlepsi krupava mrkev?! At to pojmete jakkoli, pro me to byl absolutne nejlepsi filmovy/dokumentarni/hudebni zazitek posledni doby a ten, kdo se potomto snimku, zhlednutem od prvni do posledni vteriny bez mrknuti oka, nezamiluje do "electric guitar" je absolutni necita. ()
Každý kytarista tam má své místo. To, že tady shazujete Edge dokazuje jen to, že se o hudbu zajímáte jen povrchně (což nikomu nezazlívám). Edge má efektovou skříň velkou jako můj šatník. To co mu vychází z reproduktoru je něco uplně jiného, než hraje na kytaře, ale nutno poznamenat, že to, jak ovládl své efekty zasluhuje přinejmenším respekt. Nechci si ani představit, jak to musí být složité dostat to, co mu zní v hlavě, ven. Jack a Jimmy jsou pro mě představitelé skutečné hudby, která vyhází ze srdce. Dávají velký důraz na přirozenost a hlavně na dynamiku. Nemá cenu se tady rozepisovat o celé hudební filozofii, protože to ani nejde. Zkrátka. Pro toho, koho hudba nezajímá, je to zbytečnost a ani pro ně tenhle dokument nevznikl. ()