Julián odpadlík

Císař, který byl člověkem víc než je přípustné. Šotolova hra, volně rozvíjející klasický motiv z antických dějin, je postavena především na dialozích, není to tedy akční podívaná, ani film s opulentní výpravou. Hlavní a jedinou zbraní jsou tu slova – právě do nich a do jejich významu jsou vloženy všechny vypjaté momenty a dramatické zvraty. Tomu samozřejmě odpovídá i výběr hereckých představitelů: od Rudolfa Hrušínského, který nepateticky střídmým pojetím vystihl filozofickou duši nemilovaného císaře, až po Eduarda Cupáka a Luďka Munzara, jejichž postavy vnášejí do příběhu neklid a napětí. Nijak nepřekvapí, že inscenace se stala trnem v oku novopečeným normalizátorům a jako nepohodlná byla okamžitě poslána k ledu. Její důležitost i nezpochybnitelná kvalita se tím jen zvýšily. (21.11.2020)

Zajímavá televizní inscenace s dobrým hereckým obsazením, přesto ale dialogy působí poněkud nepřirozeně, postavy jsou včetně mluvy až moc frázovité. I samotný Julián v podání Rudolfa Hrušínského působí na císaře přehnaně filosoficky nerozhodným dojmem, je to spíš poněkud planě mudrující stařec než vládce mocné říše. Zkrátka tomu jako celku chybí větší autenticita a uvěřitelnost. Za zhlédnutí však tato inscenace i dnes ještě stojí. (25.11.2020)

"Nenávidět bývá těžší než milovat a méně příjemné, ale člověk se nenarodil, aby mu bylo lehko a příjemně." Tahle slova trochu překvapivě nezaznívají ze strany římského císaře Juliána, ale mnicha Řehoře z Naziánu. Střet starého římského světa a toho nového nastupujícího světa křesťanství tak můžeme v této historické televizní hře sledovat z poněkud jiné a netradiční perspektivy. Hrušínského Julián je "více člověk, nežli je přípustné", je to muž, kterému se "říká římská císař už jen ze zvyku", protože "římská říše už není". Duchaplných či rádoby moudrých monologů a dialogů je zde na jednu hru možná až trošku moc a tak se postupem času, i přes standardně výborný Hrušínského výkon, který skoro nesleze ze scény, začíná člověk trošku nudit a vlastně se už i těší na konec. Klade si přitom (pokud není znalec dějepisu) otázku, jak to vlastně s Juliánem skončí. I samotný císař se ptá: "Kdo mě zabije? Ježíš Kristus? Pošle kopí z nebe?" Nakonec to kopí nebylo z nebe, ale bylo perské. "Slavná smrt... Krásný konec..." (23.10.2017)

Pro milovníky divadelních her asi lahůdka, jinak se ale děj utápí v rádoby duchaplných dialozích, víceméně nikam nepostupuje a divák se jen těší na vytoužený konec. V tomto případě opravdu nerad konstatuji: "nuda,nuda, šeď, šeď " , přestože jsem se na tuto historickou sondu opravdu těšil. Zde ale nejde o historii ani v nejmenším...50% (10.07.2011)

Televizní filmy Jiřího Bělky, ať už se zasazením do historie nebo současnosti, neoplývají velkým rozpočtem. Přesto se Bělkovi podařilo v těchto skromných podmínkách i v rámci látky ze starověku navodit hodně slušnou atmosféru dávných dob, v níž Rudolf Hrušínský, Munzar a Cupák předvádějí doslova herecké orgie. Stejně jako v případě Ohnice nebo Posledního dopisu, i zde Bělkovi hodně k atmosféře napomáhá kamera Vladimíra Opletala, snímající často zajímavé detaily tváří protagonistů, a samozřejmě stylová Fišerova hudba (zde s temnými sborovými zpěvy v pozadí). Samotný obsah musel skrze silně náboženské téma zapůsobit především v době vzniku, ke mne pronikal (snad kvůli tomu zasazení do dávné historie) o cosi hůř, ale nakonec mne i díky hereckým výkonům a spoustě hlubokých myšlenek spolehlivě pohltil. Ač přiznám se, že cestu k tomuto dílku jsem si hledal dlouho a vznešená poetická mluva mi to spočátku rozhodně neusnadňovala. ,,Já se nenarodil k nenávisti. A ty? Nenávidíš mého Apolóna?" ------ ,,Jsi císař světa, svět je v rozpadu. Konej svou povinnost, vládni!" -------------- ,,Musím jednat jako barbar, abych přemohl barbary..." 75% (29.08.2019)