Divá Bára

Bezesporu nejlepší film Vladimíra Čecha, až se v porovnání s jeho další tvorbou divím, že něco tak silného natočil. Taktéž první role Vlasty Fialové a zase ta nejzásadnější, ta která pravděpodobně značně ovlivnila i její další kariéru. Vlasta hraje Báru výborně, většinu filmu strhává pro sebe a to přesto, že i ostatní herci nejsou vůbec špatní, například taková Jana Dítětová, nebo charismatický Robert Vrchota. Další podstatnou částí filmu je kamera Václava Hanuše. Ta řekne to, co herci neřeknou... nádherné poetické záběry a samozřejmě i ty "náročnější", když se projevuje nepochopení ostatních obyvatel vesnice. Právě kamera má zásadní podíl na atmosféře filmu, ale opomenout nemohu ani hudbu. Celkově je filmová Divá Bára kvalitou minimálně srovnatelná s předlohou, možná jí občas dokonce předčí. Zajímavý je film i z historického hlediska a to díky místu natáčení... 75% (16.04.2016)

Vlasta Fialová tu bola tak krásna, že mi bolo vlastne jedno, o čom to bolo. Trochu naivná didaktická rozprávka o zlých ľuďoch (ale ľudia naivní kedysi podobne boli), ktorí nemajú radi inakosť mladej krásnej dievčiny medzi nimi a musí ju doslova zachrániť princ na bielom koni. Ale zato rozprávkovo hororová atmosféra, akoby vytvorená v štúdiách Universalu by urobila radosť aj Todovi Browningovi. Medziľudské vzťahy zase Larsovi Von Trierovi. Ja si stojím za tým, že najväčším kladom tohoto filmu je Vlasta Fialová ako po hereckej, tak po fyzickej stránke (tie diabolské oči, ani sa tým dedinčanom vlastne nečudujem....:)). Príjemne a na počudovanie nie až tak naivne strávených 73 minút. (12.06.2013)

Filmová koncepce se po únorových událostech změnila v předem stanovené šablony, které se opakovaly především v dobových schematických veselohrách a patosových historických freskách. Režijní debutant Vladimír Čech přišel do tohoto ovzduší se starým romantickým příběhem z dob vrcholné fáze českého národního obrození, nejvýrazněji zastoupeného emancipovaným ženstvím Boženy Němcové. Z původně řadové povídky, která ve spisovatelčině díle zaujímala spíše panoramatickou, než jinak významovou součást tvorby, se díky mimořádně citlivému přístupu tvůrců podařilo vytvořit čistý romantický příběh bez falešných a umělecky nahodilých gest. Trojským koněm se stala tehdy vlastně neznámá dvacetiletá opavská herečka Vlasta Fialová, typově přesně odpovídající autorské představě o dívce, bořící chatrné mantinely úzkoprské morálky. Odvaha, s jakou Fialová vstoupila mezi zkušené matadory filmové praxe, je namnoze podobná osudu hlavní hrdinky a doba, která měla přijít rozhodně nepodporovala herecký individualismus a jakékoli projevy výjimečnosti. BÁRA však není úspěchem pouze titulní představitelky, hozenou rukavici pozvedli i další vynikající umělci. Jana Dítětová v postavě Eliškovic farářky vytváří nádhernou paralelu k spontánní a živelné Báře, toužící sice po vlastním životě, ale jen stěží sbírající odvahu k uskutečnění svých plánů. Jednu ze stěžejních rolí své rané filmografie tu vytváří Robert Vrchota, který tehdy vyplňoval mezeru v mužských ideálech první republiky a okupace, a na kraji vesnice usazený myslivec se nakonec stává opravdovým zachráncem Bářina života. Groteskní figurku namyšleného panského správce tu pomocí sarkastického humoru a karikaturní nadsázky vynikajícím způsobem sehrál Jan Pivec, vděčnou postavu venkovského faráře, pěstujícího kromě své botanické vášně takřka otcovský vztah k všemi nenáviděné Báře, ztvárnil Jaroslav Vojta. Naopak sázkou na jistotu bylo obsazení Gustava Hilmara do role zatvrzelého a hrubiánského rychtáře, vůdčí osobnosti vzpoury proti volnomyšlenkářství titulní hrdinky. Zcela výjimečný snímek, který dodnes neztratil nic ze své působivé, lehce hororové atmosféry, spoluvytvářené kameramanským mistrovstvím Václava Hanuše, náleží k trvalým hodnotám naší národní kinematografie, k skutečně posledním odkazům svobodné tvůrčí vůle, jež měla být v krátkém čase nahrazena kolektivní poslušností slepých ignorantů. Ve filmu, jakkoli i jinde, stále platí, že štěstí přeje připraveným. Audentes fortuna iuvat. (05.10.2008)

Poctivé převedení povídky Boženy Němcové na filmové plátno. Dnes sice může působit trochu zastarale, ale ta atmosféra je téměř totožná s atmosférou knihy. Ta čtvrtá hvězdička hlavně za Vlastu Fialovou, která byla opravdu krásná a uměla hrát a v době natočení "Divé Báry" nám ji mohl závidět i Hollywood. (17.04.2006)

Pozoruhodný melodramaticko-lyrický snímek, vyznačující se na svou dobu poměrně neobvyklým pohráváním si s obrazem. Kamera skutečně u některých scén vizuálně vyjadřuje to, co se většinou ve filmech vyjadřuje slovně, a je třeba podotknout, že právě tato vizuální stránka filmu a rovněž herecký výkon Vlasty Fialové řadí tenhle snímek mezi to nejpovedenější z pamětnických filmů. Ovšem abych nezapomněl, rovněž hudební složka a vlastně i nazvučení některých scén (byť už se na něm trochu podepsal zub času) pomáhají doladit celkovou atmosféru. (12.07.2003)