Dům života

zajímavý film o muži, který až ve chvíli, kdy zjistil, že se blíží jeho konec, začal žít smysluplně. Byl to pěkný lidský příběh, který naštěstí příliš neždímal dojetí z té situace, film se spíš soustředil na přeměnu Georgova mírně řečeno problematického syna. Že by to bylo právě humorné, to mi nepřišlo, přesto mě film bavil. Kevin Kline i Kristin Scott Thomas příjemně překvapili svým výborným hereckým výkonem. Snad jen ten konec mi přišel přitažený za vlasy, škoda, že nebyl zvolen nějaký uměřenější závěr. 70% (17.01.2015)

Sentiment, patos a slzami ulepené smíření filmu o poslední příležitosti, jak něco napravit, hodně ubližují. Nebýt tohoto americky přímočarého vyzdvihnutí už jako by ztracených rodinných hodnot, byl by snímek o třídu lepší. Pár odvážných náznaků tam bylo - šestnácka svádějící svého bývalého skorootčíma, milosrdné ošahávání zdravotní sestrou nebo sprchování se skoro nevlastním bratrem. Jenomže zůstalo pouze pár momentů a drsný začátek. Konec vše zastřeší mámivou nadějí na to, že od teď už budou všichni jiní, lepší. /6. 10. 14./ (06.10.2014)

Kevin Kline v hlavní roli neschopného otce rodiny, žijícího v barabizně na kraji oceánu. Jeho žena ho opustila před 10ti lety, přesto jsou v kontaktu a on se podílí na výchově svého syna. Ten prochází těžkou pubertou a je naprosto nezvladatelný, ignoruje svojí matku i svého nevlastního otce. Do toho Klinea vyhodí z práce a po jeho fyzickém zhroucení se dozví, že trpí rakovinou v posledním stádiu. Rozhodně se, že si vezme syna na prázdiny k sobě a společně postaví nový dům, svou nemoc mu ale zamlčí. Jeho snahou, je jak reformovat syna a odnaučit ho fetovat, tak aby si otce zamiloval. Film končí bleskovým vyléčením syna z drogové závislosti, smrtí otce a patosem jak kráva přesně v duchu hollywoodské tradice. Na filmu bych vyzdvihl herecký výkon Christin Scott Thomasové. Snabší stránkou je nerozpracovaný scénář. Události které do sebe nazapadají, logicky nejsu vůbec zdůvodněné, trochu jako formou loterie. Vůbec jsem nepochopil erotický vztah matky, jenž je sousedlou Klinea s 15ti letým kamarádem její dcery a způsob jejícho pokání za způsobenou křivdu, ale vůbec nevím komu. Příběh je nehormonický, uspěchaný (hlavně smrt otce) a v celku působí rozmrzelým dojmem. Ani atmosféra člověku nic nepřivodí. (02.06.2003)

Kdyby vám zbývaly tři měsíce života, co by jste udělali? Na to se dá odpovědět spousta věcí: vyrazit na nekonečný tah, navštívit vykřičený dům, pomočit auto nenáviděného učitele z gymplu, nebo dělat dál to samé, ale málokdo by asi začal stavět dům. Tedy až na Kevina Klina. Dům života je další sentimentální kousek plný klišé od sklepa po půdu na téma Smrtka mi funí na krk, který se nemůže opřít ani o svého režiséra či scénáristu. Jedinými pilíři pro tento filmový domeček, tak jsou výborní herci. Ať už je to Kevin Kline v roli umírajícího povaleče či Kristin Scott Thomas v roli jeho nespokojené ex-manželky a velice mě překvapil Hayden Christensen coby emo-rebel. I přes pomalé tempo se to dá na jedno podívání vydržet, ale dojem či dojetí od Domu života nečekejte. (17.03.2008)

Důkaz, že i s klišovytým příběhem se dají dokázat divy. Tleskám režii a scénáristovi, dialogy jsou svěží, odvážné a hlavně neokoukané, herci hrajou na jedničku, hlavně Kevin Kline je nehorázně sympatickej chlápek a Jena s Haydenem za ním ani trochu nezaostávají. Vztahy sousedů se sousedy jsou zajímavě a často vtipně propleteny a díky šikovným kličkám nikdy neni překročena hranice patosu. Tenhle dům stoprocentně brzo navštívím znovu. (15.01.2011)