Hadí jáma a kyvadlo

Moja záľuba v gothických horroroch ma zaviedla až do Nemecka. Väčšina kúskov tohto špecifického žánru, ktoré som doposiaľ videl, boli z americkej alebo talianskej produkcie. Bol som však zvedavý, čo mi ponúknu Nemci. S nemeckou kinematografiou nemám dobré skúsenosti, a preto som bol tak trochu skeptický. Nakoniec som sa ale pri snímku "Hadia jama a kyvadlo" (Die Schlangengrube und das Pendel), ktorý v roku 1967 natočil režisér Harald Reinl, nenudil. Old Shatterhand a Ribanna sa tentokrát štylizovali do postáv advokáta Rogera a barónky Liliany a zvládli to celkom dobre. Túto nemeckú gothiku som si užil s mierne pobaveným výrazom na tvári. Bolo to také netradičné spestrenie. No predsa len sa budem sústrediť radšej na tú americkú, prípadne taliansku gothickú klasiku. *** (26.01.2024)

Tak tohle jsem nečekal. Reinl neboli režisér Winetouovek který moc nemusím(chápu že některým se líbí ale já jsem odrostlej na Eastwoodovy) Reihl jak jsem zmínil natočil horor. Navíc Německej(duh!) no a popravdě se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem byl mile překvapenej. Atmosféra se dala od začátku krájet, fakt byla parádní a scény v kočáře byly sice lehce bizarní ale nádherně natočené. Zbytek filmu oehrávající se ve hradě není sice nějak moc dobrý ale přihrává tu Lee takže mu to nemám za zlé. Překvapení. (11.01.2013)

Hadí jáma a kyvadlo, je film, který dnes vykouzlí v určitých situacích úsměv na tváři, než zděšení, ovšem není to díky tomu, jak, ale kdy toto dílko kdo viděl. Dnešní děti a diváci, kteří toto uvidí si jednoznačně musí brnkat na čelo, co že je to za tupost, která je označována za horor. Ovšem ti starší, kteří vyrůstali na filmech přelomu 80 a 90 let, nemluvě samozřejmě o těch starších, svým způsobem film musí ohodnotit převážně kladně. Film působí i se svými lacinými triky ( výprava připomíná spíše inscenační pohádku ČT) opravdu velice tajemně až strašidelně, herci z Vinnetouovek hrají, seč jim síly stačí, a záhadný Christopher alias hrabě Ragula, je tajuplný, jako ve všem svých záporných postavách. Celkové dílko, které je inspirováno jak už název napovídá povídkou E.A. Poa, působí vskutku jako gotický horor se správně ujetými nápady ve formě vraždění a bubákovskými efekty. Byť nejsem fandou hororového žánru, trošku i nadhodnocuji, přes to za mě jeden z těch lepších strašidláků, které na mě působily víc, než kdejaké potoky krve, duchařinky, či vraždící maniaci dnešní doby. (15.11.2015)

Roztomilý horror, který čerpá inspirace všude možně: úvodní scéna připomene Bavovu Masku Satana, obrazy na hradě jsou inspirovány H.Boshem, rázovité postavy městečka jakoby vypadly pro změnu z obrazů P.Bruegela a hrad je papundeklovější než kašírované kulisy Hammeru. Dobrodružná cesta statečného Barkera a půvabné Dorové připomene českého Fantoma Morrisvillu. Les je nádherně strašidelný, plný starých pokroucených stromů v mlze, na jejichž větvích jsou zaklesnuty lidské ostatky - ruce, nohy, lebky, ale i celé mrtvoly, ba, celý les oběšenců dělá veselou společnost poutníkům na hrad Draculy, pardon, Reguly (prý byly problémy s právy, a tak stále stejně vypadající Lee se změnil na Regulu). Elixír života dá vzpomenout nejen na upírské horrory, ale i na naše pozdější Herzovo Deváté srdce (možná, že se zde autor scénáře Jos.Hanzlík inspiroval). Příjemně si lze užít interiéry hradu se všemožnými pastmi, zbraněmi a mučícími nástroji, lebkami, chodbami a dokonce! živými supy (většinou v těchto filmech bývají loutky, které použili i tvůrci Conana u Stromu smrti). Hudba je místy temná, pak rozverná, občas čekáte, že se na planině objeví indiáni, jako celek však film baví, což je hlavní. (11.02.2012)

Tak mě napadlo, že je celkem jedno, zda se jedná o parodii, poctu či vykrádačku, stále se na to dá dívat jako na na tehdejší dobu slušný dobrodružný film s několika skutečně děsivými okamžiky a herci, které jsme měli tak rádi... Dá se to sledovat s lehkým úsměvem na tváři a těžkou nostalgií v srdci. :o) 70%. (27.03.2014)