Krvavá Amazonka

Už jsem tenhle film kdysi dávno viděl ale pamatoval jsem si ho jen velice matně. Musím říct(napsat), že za mě je to perfektní dobrodružnej film kde nechybí ani trocha té romantiky, nějaký to gore a ani ten příběh není takovej triviální jak by se na první pohled mohlo zdát. Navíc tu na diváka čeká pestrá přehlídka nádherné fauny a flóry. A že nějakej blbec přidá do tagů kanibalismus to je věc jiná. Tady kanibaly budete hledat marně. Takže pokud hledáte film o kanibalech raději se poohlédněte někde jinde. Jinak já si opravdu nemám na co stěžovat. Za mě je to opravdu super dobrodružnej film kterej nenudil a na 100% zabavil. Co víc si od takovýho filmu přát. 5hvězd (17.02.2024)

Krvavá Amazonka vznikla v roku 1985. Dalo by sa povedať, že v tom období vlna kanibalských hororov pomaly ale iste končila. Práve v tom období Mario Gariazzo prispel do umierajúcej vlny svojím kúskom. Jeho Krvavá Amazonka na prvý pohľad vyzerá ako klasický zástupca týchto filmov, ale skutočnosť je iná. Pobyt medzi kanibalmi je poňatý nezaujímavo. Je vidieť, že Giariazzo nemal záujem o divákovo šokovanie/zvracanie a ponúka prekvapivo málo vyložene odporných záberov. Nie je tu žiadne (!) rezanie penisov, ani prepichovanie ženských bradaviek. A znásilnenie (trademark kanibalských filmov) je nakrútené krátko, stručne a nie príliš „bolestivo“. Snímka pôsobí až absurdne romanticky a dobrodružne. Občas vyzerá vizuálne bombasticky, až som si myslel, či sa na produkcii nepodieľali aj Američania (ale prečo by to preboha robili?!). No nepodieľali, ide o čisto taliansku záležitosť. Na rozdiel od iných kanibalských titulov ale vyzerá miestami dokonca vysokorozpočtovo. Samozrejme mierne preháňam, ale oproti iným kanibalským hororom, ktoré fakt poriadne smrdia grošom, sme tentokrát niekde úplne inde. V Krvavej Amazonke naozaj chýbajú klasické atribúty jej starších príbuzných. Je tu len pár symbolicky odrezaných ľudských hláv a asi dve scénky, v ktorých zvieratá požierajú bez uhnutia kamery iné zvieratá. Je tu síce aj scéna, v ktorej krokodíl zaútočí na plavkyňu, ale zjavne ide o dreveno-umelohmotnú (a dosť trápnu) atrapu. Tento film podľa mňa neosloví nikoho. Fanúšikov kanibalských talianskych gore rozhodne sklame a tých, ktorí talianske kanibalské horory nenávidia, tiež. (28.01.2017)

Další kousek ze série alternativních pokračování Deodatových Cannibal Holocaust, který ovšem lehce vybočuje z řady a to už jenom tím, že není o kanibalech... Ano, místo lidožroutských orgií se dočkáme akorát jemné romance, nádherné krajiny a jen občas nějaké té nechutnosti. Odvážil bych se jej přirovnat až k pohádce. Rozhodně to ale není na škodu. Catherine Miles Story poteší především půvabnou hlavní hrdinkou a opatrně se budující atmosférou plnou nejistoty a prvotních obav z domorodců a zeleného pekla kolem. No a v poslední třetině filmu na nás opět čeká nevyhnutelná otázka, kdo je nakonec tím primitivem. ´Sou to domorodí obyvatelé amazonské džungle nebo hlava mazaná, člověk vychytralý? Zamrzí taky absence soundtracku typyckého pro kanibalské horrory osmdesátých let. (18.04.2006)

Přestože ve filmu neuvidíme to nejdůležitější, tedy kanibaly- ostatní prvky a osnovy kanibalských snímků jsou zde do jisté míry dodrženy. Film je natočený v nádherném prostředí Amazonského pralesa, které patří mezi poslední panenské místa na naší planetě. Okouzlující vodopády, divoké peřeje, nepřístupná džungle to vše je ozdobou tohoto filmu. Neubráním se ovšem tvrzení, že ne všechny záběry jsou originální. Podle mě si jich filmaři hned několik vypůjčili z nejrůznějších dokumentů, protože oproti jiným záběrům byly v naprosto odlišné kvalitě a do celkového kompletu mi moc nezapadaly. Hudební doprovod je rovněž vypůjčený od svých slavnějších předchůdců, takže tvrzení, že uslyšíme originální melodie jde trochu mimo mísu. Navíc to co zdobilo např. Cannibal Holocaust, to se sem vůbec nehodilo. I zde se vyskytlo několik scén, při kterých muselo ochranářům zvířat hnout žlučí. Máme šanci vidět hned několik zajímavých scén / kdy levhart nejprve zabije ,,srnku‘‘ a poté nepohrdne ani opicí. Horší už to však bylo se samotnými gore efekty. Režisér do svého filmu zasadil lovce lebek a tak se většina těchto scén točila kolem řezání a rozbíjení hlav. Bohužel gumovost byla vidět na první pohled a tak zážitek z těchto krvavých jatek vyzněl do ztracena. I čeští gumáci byli lépe zpracovaní než hlavy mrtvých obětí. O něco kvalitnější už bylo umučení domorodce, který byl chycen při cizoložství. Tady si s tím páni maskéři dali více záležet. Posledním nepostradatelným prvkem kanibalských filmů je nahota. S tou se tady rozhodně nešetřilo a tak především mužská část publika musela být do jisté míry uspokojena. Nahých krásek se zde ukázalo hned několik a rozhodně se nestyděli ukázat skoro všechno. Rovněž i hlavní hrdinka mělo co nabídnout a tak se skoro v celém filmu objevovala rovněž skoro celá nahá. Tím pádem bylo k vidění i několik lechtivých scének, jako například domorodé odpannění kusem bambusu. Celý film pak skončil finálním odhalením pravých vrahů, které je vám ovšem jasné už po prvních patnácti minutách. Herecké výkony se pohybovaly na hranici průměru, všem ovšem vévodila hlavní hrdinka díky které jsem se dodíval až do konce. Navíc nám režisér i scénárista ukázali i jeden celosvětový problém, který je drsnou realitou a to: lov boháčů na primitivní domorodce jen tak pro zábavu. (29.04.2010)

Docela podivně zvláštní zážitek, tenhle film. Ty jakože dokumentární části perfektní, klidně mohly být celý film. Krvavé scény, kterých je sice málo, taky v pohodě, docela mě při nich bavil střih. Ten ostatně občas film zachraňoval i na mnoha dalších místech. Všechno ostatní už tak dobré nebylo. Příběh je jakýmsi domorodým mixem Stmívání a Padesáti odstínů šedi (opravdu, budete-li chtít, najdete to tam), taková pralesní romantika zalitá trochou krve. Ale nijak to nevadilo, možná i naopak. Jak říkám, nakonec z toho byl docela zajímavý snímek se sice jednoduchým, ale koukatelným příběhem, tu a tam zajímavým provedením a dobře znějící hudbou. Čekal jsem rozhodně méně. (30.07.2013)