The Great Dictator
Diktátor
The Great Dictator
Režie:
Charlie ChaplinScénář:
Charlie ChaplinHrají:
Charlie Chaplin, Jack Oakie, Reginald Gardiner, Henry Daniell, Billy Gilbert, Paulette Goddard, Maurice Moscovitch, Emma Dunn, Chester Conklin (více)Obsahy(1)
Po skončení války se vrací židovský holič do svého holičství, které sídlí v židovském ghettu hlídaném policií diktátora Hynkela, který tvrdou rukou vládne své zemi Tománii. Hynkel má zájem na tom, aby nakonec všichni židé byli zlikvidováni. Ještě před tím však nachystá expanzi do Osterlichu, o který má však zájem taky druhý diktátor Napoloni, který vládne zemi Baktérii. Mezitím se v židovském ghettu začínají objevovat vzpurné hlasy, které mají zájem na odstranění Hynkela. Do tohoto hnutí je shodou náhod zapleten i holič a jeho přítelkyně Hana. (Isherwood)
(více)Videa (1)
Recenze (424)
Bylo by to tak trochu nošení dříví do lesa, kdybych mluvil v souvislosti s Diktátorem o obdivuhodném (a hlavně obdivuhodně plynulém) přechodu mezi komedií a tragédií, či o (nádherném) závěrečném proslovu (kde mimochodem končí komičnost i tradičnost, vlastně zde již nejsme ve filmovém narativu, Chaplinova dvojrole se překrývá a mizí jak židovský holič, tak diktátor, zůstává pouze skutečný Chaplin, naléhavě apelující na dobrotu lidstva). Chci se proto raději věnovat spíše dílčímu, ale velmi zásadnímu Chaplinovu pojetí hlavního „záporáka“. Všimněte si, že v umění jako takovém je zlo nejčastěji zobrazováno dvěma způsoby. Charaktery, jež jsou zkažené až do morku kostí, mohou být na jednu stranu cool (Ledgerův Joker, Oldmanův zkorumpovaný polda v Leonovi, či třeba Goethův Mefistofeles). Nebo mohou být na druhé straně groteskní (démoni v Danteho Božské komedii, či právě Hynkel v Diktátorovi). Obě tyto tradice mají samozřejmě své opodstatnění. Zlo je pro člověka v určitém ohledu atraktivní, zakázané ovoce se zdá být nejsladší a krom toho – každý z nás má své vlastní „démony“, kteří vypadají lépe pod maskou síly, než jako slabiny. To bychom měli první tvůrčí postup, zlo svůdné. Nicméně ani druhá umělecká cesta není k zahození, dokonce se zdá být v některých případech mnohem vhodnější, než první. Chaplin chtěl na Hynkelovi především poukázat na ordinérnost Hitlera, chtěl mu odebrat jeho „auru božskosti“, kterou se v době vzniku filmu holedbal. Proto ta grotesknost, s kterou Hynkel všechno kazí, proto ta absurdnost jeho výroků, jeho věčná nešikovnost. Diktátor ztrácí svou moc v momentě, kdy je (možná paradoxně) odkryta jeho lidskost. Protože v té chvíli už není žádný důvod k němu vzhlížet, jeho snaha o ovládnutí světa se stává přinejmenším směšnou a zlo ztrácí (v symbolické rovině) jakoukoliv moc nad druhými. ()
O genialitě Charlese Chaplina jsem v podstatě nikdy ani nezapochyboval... Chaplin nebyl vyjimečný jen svou komikou nebo jako tvůrce nového typu postavy - Tuláka, ale též jako dost silný kritik poměrů ve společnosti (které často přesahují až do současnosti). Stačí jen zmínit snímky jako Moderní doba , Kid nebo Světla velkoměsta. Diktátor je v první řadě protiválečný a protifašistický film, svou geniální komikou paroduje nejen Hitlera a Mussoliniho, ale vlastně všechny vůdce s despotickými a diktátorskými choutky. Pozoruhodný je fakt, že Chaplin začal tento snímek natáčet už v roce 1937, tzn. v době, kdy většina lidí na západě o nebezpečnosti nacismu nevěděla takřka nic. Některé skeče aspoň pro mě samotného představují to nejlepší, co kdy bylo v komediálním žánru natočeno. Stačí zmínit scénu holení za doprovodu Brahmsova Uherského tance nebo parodii na ambice všech diktátorů ve scéně s globem... Podivuhodný je ovšem také fakt, že si Chaplin svůj hlas šetřil tak dlouhou dobu. Zatímco zvukový film existoval už více než deset let, Chaplin promluvil až tady. Ale promluvil a navíc v tu nejdůležitější chvíli! Závěrečný projev židovského holiče je tím nejsilnějším protiválečným manifestem, jaký jsem kdy snad ve filmu slyšel. Z úst někoho jiného by to možná vyznělo pateticky, ale Chaplin je přesvědčivý a jeho slova působivá. Diktátor je velice vtipná komedie o velmi smutných věcech. Ovšem proti tuposti násilnických režimů asi jiný recept než parodie neexistuje. I když, jak se jednou sám Chaplin zmínil, kdyby věděl, jaká zvěrstva nacisti páchali, nebyl by schopný si z toho dělat legraci. Jít pod pět hvězdiček by byla svatokrádež. ()
Menší citace zavěrečného proslovu z tohoto filmu, který mistrovským dílem Charlieho Chaplina a je plný humanismu: Je mi líto, ale já nechci být vládce, to není můj úkol. Nechci vládnout ani dobývat. Raději bych chtěl všem pomáhat. Židům, lidem nežidovského původu, černým i bílým. My všichni si toužíme vzájemně si pomáhat. Žít štěstím těch druhých, ne jejich neštěstím. Nechceme ani nenávidět nebo sebou opovrhovat. Na tomto světě je místo pro každého. Země je bohatá, aby nás zajistila všechny. Život může být svobodný a krásný, ale my jsme ztratili jeho smysl. Chamtivost zkazila naše duše, zahltila svět nenávisti a zavedla nás do trápení a krveprolití. Vyvinuli jsme rychlost, ale uzavřeli jsme se. Stroje nám, dali nadbytek nás nechali v nedostatku. Naše znalosti z nás udělaly cyniky, naše chytrost náš udělala zlými. Myslíme příliš a cítíme málo. Potřebujeme spíše lidskost než stroje, spíše než vychytralost potřebujeme vlídnost a laskavost. Bez těchto vlastností násilí zvítězí nad životem a vše bude ztraceno. Rozhlas a letadla nás měli přiblížit. Podstata těchto vynálezů volá dobrotě v lidech a po všeobecném bratrství , po jednotě všech. Můj hlas právě nyní proniká, k milionům lidí, milionům beznadějných mužů, žen a malých děti, obětím systému, který nutí lid trýznit a věznit nevinné. Těm kteří mě slyší já říkám: nezoufejte! Naše dnešní neštěstí se zrodilo z chamtivosti, ze zahořklosti těch, kteří se bojí lidského pokroku. Lidská nenávist přejde, diktátoři zemřou a moc odebraná lidu, se lidu zase vrátí. Dokud lidé budou umírat, svoboda nezahyne. Vojáci, nedejte se zapůjčit surovcům, kteří vámi pohrdají a kteří vás zotroči, kteří vám diktují, co máte dělat, co cítit a co si myslet. Nedávají vám najíst. Jednají s vámi jako dobytkem, budete pouhou potravu pro děla. Nezapůjčujte se těmto nepřirozeným lidem, strojovým lidem s strojovým rozumem a strojem místo srdce. Vy nejste ani stroje, ani zvířata, ale lidé. Ve svých srdcích máte lásku. Ne vy nejste nenávistní, jen nemilovaní nenávidí. Jen nemilovaní a nepřirození. Nebojujte za otroctví, bojujte za svobodu. V kapitole 17. svatého Lukáše je napsáno: Boží království je mezi vámi. Ne, v jednom z vás, ne mezi skupinou lidí, ale ve všech lidech! Ve vás! Vy lidé máte sílu vytvářet stroje, sílu vytvářet štěstí. Vy, lidé máte moc učinit život krásný a svobodný, učinit tento život nádherným životem. Ve jménu demokracie, použijme tuto moc, spojme se! Bojujme za nový svět, za lepší svět. který dá všem šanci pracovat, který vám dá budoucnost, dlouhý život a bezpečnost. Slibem těchto věcí se surovci stali mocnějšími, ale jsou to lháři. Nevyplnili tento slib a nikdy nesplní. Diktátoři se osvobozují sami, ale lid zotročují. Nyní nás nechte bojovat a tím splnit náš slib.Za odstranění národních bariér světa, zrušit chamtivosti, nenávisti a netoleranci. Bojujme za svět rozumu. Za svět, ve kterém nás věda a pokrok nás přivedou k všeobecnému lidskému štěstí. Vojáci! Ve jménu demokracie, spojme se! ()
Chaplin vo svojich predchádzajúcich groteskných, nemých filmoch vyšvihol tento subžáner do diváckych a kritických výšin a ja som si stále neuvedomoval, že aj na to je treba obrovská dávka herectva. Spojením so zvukom ako možnosťou o poriadny hraný film dokazuje, že narodiť sa o pár rokov neskôr, patril by určite k najcharizmatickejším hercom (v rámci využitia). Myšlienka bola na tú dobu absolútne aktuálna, čo je však ešte lepšie, že jej posolstvo nezaniká a podľa všetkého ani tak skoro nezanikne. Humorné scénky majú dokonalý účinok, Chaplinovo parodovanie Hitlera má neprekonateľné prvenstvo v niečom podobnom. Trošku je tu ešte cítiť grotesknosť niektorých vyjadrení, hlavne v dejovej línii 'holičskej', ktorá je už aj tak menej atraktívna ako 'diktátorská'. 85%. ()
The Great Dictator/Diktátor spatřil světlo světa v roce 1940. 2. Světová válka tou dobou aktivně probíhala a Chaplin si ve svém nejnovějším filmům neodpustil utahování si z Třetí říše. Skutečné historické postavy Adolfa Hitlera a Benita Mussoliniho ve filmu nahradil Adenoidem Hynkelem a Benzino Napalonim. Německo a Itálii ve filmu nahradil Tomanií a Bakterií. Chaplin si zde utahoval jak z vůdce Nacistů a vůdce Fašištů, tak také z fungování spolupráce Německa a Itálie. Díky faktu, že šlo o první Chaplinův mluvený zvukový film si tak mohl Chaplin s touhle látkou vyhrát dost možná více než by mu mohla poskytnout ,, pouhá´´ němá klasická grotesková verze. O tom svědčí i fakt, že film trvá 124 minut a samotná délka přes 2 hodiny je na Chaplina výrazná. Platí zde, že si Chaplin napsal scénář, produkoval, režíroval a především ztvárnil hlavní dvě role- Adenoida Hynkela a židovského holiče, který je zapleten do židovského hnutí, které usiluje o odstranění Hynkela. Chaplin tak ve svém filmu zpracovává nejenom z 1.řady pohled na vedení diktátora ale zaobírá se i pohledem na to jak pod Hynkelovou vládou reaguje židovská třída. Hynkel totiž zrcadlí Hitlera a na židy tudíž mají úplně názor. Chaplin ve své klasice opravdu dokáže skvěle pobavit, zároveň se mu ale povede občas dokonce předvést, že mu nedělají problém vážnější scény. Chaplin svojí dvojroli zvládá skvěle, především jeho imitování Adolfa Hitlera je prostě fenomenální. Paroduje Hitlerovy emotivní projevy, utahuje si z jeho hloupé ideologie a dokázal tak opravdu ve své době lid, který prožíval válku pobavit. Sám Chaplin za životní úspěch bral historku o tom jak Hitler po zhlédnutí Diktátora dostal záchvat vzteku a není se čemu divit, protože si Chaplin ve svém dost možná skutečně nejslavnějším filmu opravdu nebere s Hitlerem servítky. Diktátor dokáže diváka pobavit a ve své době opravdu musel spousta lidem alespoň na chvíli chmury z probíhajícího konfliktu zvrátit. Chaplin následující léto sice opět na Oscarech ostrouhal, sám ale řekl, že mu ke spokojenosti stačil fakt, že dostal Hitlera do záchvatu vzteků. A jistě ho navíc potěšil fakt, že šlo v jeho kariéře o film nejvýdělečnější. K zajímavosti o příběhu o filmu kde se scénárista, producent, režisér a hlavní hvězda vysmívá nacizmu a fašizmu může ještě stačit fakt, že on sám byl nařčen z podpory komunizmu. Chaplin po nařčení z komunizmu strávil druhou půlku života v exilu ve Švýcarsku v Evropě. Až v roce 1972 byl návrat povolen a Chaplin se následně dočkal té úcty největší možné- A tím nemyslím Oscar za celoživotní dílo. Ten pravý poklad, kterého se Chaplin mohl dočkat byl potlesk ve stoje, který publiku trval 5 minut. Až o 5 let později 25. 12. 1977 odešla ve věku 88 let jedna z největších legend stříbrného plátna, která je dodnes známá. Hvězda, která dala zrod postavě tuláka Charlieho a filmy jako Cirkus nebo právě Diktátor. Ve své době důležitý film, který dodnes ukazuje, že i v těžkých časech se dá správně utahovat a dohnat tak nepřítele nepřímo k šílenství a k rudosti. Chaplin tímto krokem dal tehdy Hitlerovi velmi silný úder, který možná nedal vůdci Třetí říše zásadní ránu a nezastavil ho, rozhodně mu ale nezanechal lehké spaní. A není se čemu divit, že právě toto byla pro Chaplina ta největší životní odměna, které dle sebe mohl dosáhnout…. () (méně) (více)
Galerie (75)
Zajímavosti (46)
- Zvuky fanatických uctívačů velkého vůdce byly vytvořeny pomocí jader, natřásaných na vibrujícím plechovém podnosu. (Sinecod)
- Když se americký prezident Franklin Delano Roosevelt dozvěděl, že někteří lidé Charlie Chaplina od realizace filmu odrazují, sám se osobně zasadil, aby byl Diktátor natočen. (Kulmon)
- Dělostřelectvo Velká Berta nebylo ve skutečnosti používáno proti Francouzům, ale Belgičanům. (Kulmon)
Reklama