Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
Jako zanícený cimrmanolog, schopný hodiny a hodiny vyprávět repliky ze všech her krom Českého nebe, se kterým jsem ještě žel neměl tu čest, snad ani nemohu jinak. Mohl bych pár her vyzdvihnout, avšak žádnou bych nedokázal označit za slabší či méně oblíbenou. Stejně ode mne každá dostane "kilo", tak co... 100% ()
„Toto nevelké městečko vynikalo v Rakousku pouze ve dvou směrech: byla tu největší továrna na dynamit a také největší sirotčinec.“ „Ale záhy zjistil, že se problematika starobince a sirotčince v mnohém shodují: jeho dotazníková anketa připravená původně pro sirotčinec to také potvrdila, ukázalo se například, že všichni chovanci ústavu pro přestárlé jsou v současné době bez výjimky sirotky!“ „Hrabě Bohumil: Byl jsem hrabě a vlastnil jsem veliké panství. Ale chudoba mých poddaných mě tak dojímala, že jsem jim chodil pomáhat robotovat na svých polích“. Krásny prídavok – Elektrický valčík. Skvelý seminár, o niečo slabšie predstavenie. Ale! V tejto hre som pochopila, aká sila je spolupracujúce publikum. ()
1. Záverečná beseda - z technických príčin uvádzaná pred hrou, na otázky odpovedajú: expert na anekdoty, odborník na väznice, znalec časti života Cimrmana v starobinci. 2. Hra Lijavec - "Hra s opravdovým deštěm" - alegorická hra určená do ústavov pre starších, príbeh vandrovníkov (vrchný inšpektor starobincov, Formánek - porodný dědek, mlynár), ktorí si rozprávajú protimonarchistické vtipy, avšak za prítomnosti člena tajného policajného oddielu na odhalenie vzniku protihabsburgovských vtipov. ()
je těžké u Cimrmana říct slovo nejoblíbenější,ale tato hra se pohybuje rozhodně mezi čtyřmi,které si pouštím nejčastěji...seminář perfektní stejně jako druhá část,kde se to hláškami,vtipy a narážkami jen hemží...ovšem naprostou nutností je,aby pani správcovou hrál Jan Hraběta...absolutně jeho nejlepší výkon u Cimrmana vůbec....No jo,jen si ještě chvilku blbněte,ale v devět se zhasíná a jde se spát.. ()
Velmi povedené představení. Originální, jakoby závěrečná přednáška, ve které se dovídáme o Járovi Cimrmanovi a jeho odborné práci ve starobinci. A také jako o autorovi protirakouských anekdot. Hra samotná je metaforicky přenesena do období starého Rakouska-Uherska, ale v době svého vzniku byla velmi aktuální. Za geniální považuji prolínání zkoušení a reality, kdy až časem divákovi dojde, že jde o zkoušku hry chovanců starobince a jakousi samooslavu Járy Cimrmana (skvělý Zdeněk Svěrák), který má ve zkoušené hře roli vrchního inspektora starobinců, který jde osobně zajistit Járovi odpovídající podmínky, které jsou vhodné k takovému géniovi. Vynikající je chovanec Pejřil (skvělý Miloň Čepelka), který ve starobinci Cimrmana utiskuje a ve zkoušené hře má roli tajného policisty Pihrta. Pihrt je nápaditý ve své touze odhalit a dopadnout ty, co vedou protimocnářské vtipy. Další chovanec Fafejta (dobrý Jaroslav Weigel), který ve hře představuje porodního dědka Formánka, který pomůže mlynáři (Petr Brukner) od problémů se zácpou. A do toho všeho paní správcová (dobrý Jan Hraběta), která je skutečnou vládkyní starobince, která tak nechce spolupracovat na starobním léčebném divdle. Paralela s komunistickým režimem, ale i s jinými, je více než patrná. Ale vše zlé je nakonec spláchnuto lijavcem a třetí defenestrací. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- Komise také zavrhla tovaryše, neboť připomínal "taváryše", nahrazeno slovem vandrovník. (Kulmon)
- V přednášce, kde se vysvětluje význam slova herberk, je řečeno: „To není jako tady docent Weigel, který se před představením oholil, umyl zasypal...“ Toto byla původně narážka na Jaroslava Vozába, který byl až přehnaně čistotný. „To nebylo vždy v textu, to byla improvizace z mé strany,“ říká Zdeněk Svěrák. „Prostě mě to napadlo a řekl jsem Pavlovi, že by to mohl zkusit říct. Nakonec to mělo úspěch a Jarouškovi to nevadilo.“ (mnaucz)
- Seminář byl před revolucí hodně osekaný. Když např. v semináři o anekdotách říká „...že autor anekdot má vlastně štěstí, že ho nelze vypátrat,“ tak to bylo škrtnuto. Dále na začátku semináře o tom, jak a za co byl Cimrman trestán, je hned na začátku řečeno: „Cimrman dostal rok za anekdotu, císař pán v muničním skladu,“ muselo též pryč. I ze hry toho dost vypadlo nebo bylo změněno. Např. když Vrchní Inspektor všech starobinců říká Formánkovy, že: „Plive z okna na záhon hlávkového salátu, prase,“ muselo být nahrazeno za „Plive z okna na záhon růží, čuně“. Výraz „provokační anekdota“ musel být též nahrazeno za „návnada pro lidové vrstvy“. Když Mlynář říkal: „Už se to hnulo, to snad ani nemůže bejt moje,“ muselo jít pryč též. (mnaucz)
Reklama