Obsahy(1)
V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (282)
Pro mě jedna ze slabších her Cimrmanů. Až absurdní divadlo Cimrmanům nesvědčí, hra je sice opět naplněna nezapomenutelnými hláškami, ale někdy od poloviny se docela vleče a dokonce dokáže na chvíli nudit (trošku), což je úplně nová zkušenost. Na druhou stranu seminář se mi vcelku líbil a patří k těm lepším. Proto i celkové hodnocení zůstává nadprůměrné a jsou to poctivé tři hvězdy. ()
Seminář, ač zábavný, zdál se mi tentokrát spíše než inteligentní, blíže situačnímu humoru. Jako kdyby si předešlý Akt pro rok 1967, kdy obě tyto první cimrmanovské hry vznikly, utrhl téměř všechno pro sebe. Jedinou vyjímkou je Smoljakova část o filozofii. "The ping pong with the words." (...) "Podle Cimrmana je na konci poznávacího procesu omyl zcela vyvrácen. A my nevíme nic." Ačkoliv se cimr-filozofii smějeme a víme, jak je DJC koncipováno a z čeho si dělá legraci, svým způsobem k nám Ladislav Smoljak v těchto částech možná mluví vážně. Během jeho výkladu Bohlen vs Cimrman: "... abychom na konci stanuli před tváří všehomíra s hlavou jasnou a prázdnou." To je prakticky buddhismus, velmi inteligentní způsob, jak nazírat na Svět. "V procesu poznání se blížíme k místu, kde věc není. Nedostáváme se k jádru věci, nýbrž šlápneme do prázdna. Takže na konci poznávacího procesu sice nevíme nic, ale zato to víme správně." To mi zase trochu nepřímo připomnělo tou inverzí Slavoje Žižka, který má v oblibě (a to rád používám) metodu třetí pilulky pro Nea v Matrixu. Chodíme doleva nebo doprava. Ale co třetí možnost? Co když je špatně celá cesta a ne jen naše možnosti, které z ní vyplívají a které zvolíme? "Ale teď už se opravdu žerty stranou. Už mě to na mou duši žádná legrace." Vedle Frištenského je role ředitele nejtrefnější rolí Ladislava Smoljaka, evidentně v tom chodil. A ta psí hierarchie ve školním systému, nebo obecně v jakékoliv formě systému, je taky pravdivá a úsměvná. Ale ve výsledku je to jedna ze slabších a nudnějších her. Bez Smoljaka prakticky o ničem. ____ 74% (1967) ()
Měla jsem možnost vidět naživo v alternaci pana Smoljaka coby třídního učitele. Hra je plná úžasných a nezapomenutelných hlášek ,(která ostatně ne, že ano), a představení jsem si opravdu užila. Musím ale přiznat, že konec mě trochu zaskočil a tahle hra v mým žebříčku nepatrně pokulhává za mými nejoblíbenějšími. ()
Moje nejoblíbenější inscenace od divadla Járy Cimrmanna. Myslím, že sálodlouhý komentář není třeba, jelikož tomuto divadlu naprosto nic nechybí. Obsahuje vše, co jsem od intelektuálního humoru čekala. Herci alias neherci jsou výborní. Takže už jen dodám můj oblíbený výrok. "Hodní chlapci?! Tady je to jeden vedle druhého debil nebo blbeček! Debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček. Jedině támhle vzadu, tam je světlá výjimka, tam sedí dva blbečci vedle sebe." ()
Komunikace s publikem a jeho obsazení do role žáků je výborný nápad, udržuje publikum v pozornosti a vtahuje ho do hry. Přednáška je vynikající, hra je velmi velmi dobrá. Ze hry vychází ponaučení že kantořina je vlastně diagnóza a k lektorům bychom měli být soucitní :) Asi nejlepším zážitkem jsou pro mne vstupy Ladislava Smoljaka v rámci přednášky :))) ()
Galerie (7)
Zajímavosti (12)
- Jedná se o jedinou hru, ve které Ladislav Smoljak alternoval ve dvou rolích zároveň. Nejdříve hrál pouze roli Ředitele – na počátku 80. let ho začal alternovat Jan Hraběta. Na začátku 90. let pak začal Ladislav Smoljak hrát i roli Učitele, která dříve patřila pouze Zdeňku Svěrákovi. (mnaucz)
- Hrací skříň, kterou má Inspektor (Jaroslav Weigel), byla vytvořena na tělo Oldřich Ungerovi, který hrál roli Inspektora a byl dost silný na to, aby ji unesl. Když ho Jaroslav Weigel začal alternovat, měl dlouho problém hrací skříň unést. (mnaucz)
- V původní verzi hry nebyla 6. zásada „Oživlé dřevo“, ale „Posilování nenávisti k potkanům“, což byla v té době narážka na hru „Akt“. Stejně jako více věcí z této hry to bylo změněno po obnovené premiéře v roce 1972. Vyslechnout tuto přednášku je možné ve Výročním představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
Reklama