Proces s vrahy Martynové

Ondřej Pavelka v roli cynického údajného hlavního padoucha prostě nemá chybu. Jinak ovšem rozsudek ani závěrečné resumé neodpovídají skutečnosti (stejně jako mylný komentář jednoho zdejšího kolegy). Skutečný Jan Klepetář byl z vězení propuštěn v roce 1937, pracoval jako redaktor a příležitostný novinář až do roku 1949, kdy se vystěhoval do Švédska a později do USA. V sedmdesátých letech znormalizované Československo několikrát navštívil (některé zdroje hovoří i o návratu jako takovém) a snažil se prokázat svoji nevinu v případu Vörösmartyová. Zemřel v Praze 10. 8. 1978. (16.07.2007)

Já mám obecně rád filmy, který jsou inspirovaný něčím skutečným, získávaj tím jistej punc aspoň částečný věrohodnosti (měly by). Akorát by v takovym snímku neměla chybět i herecká autentičnost. Naprosto nevhodně až pitoreskně přehrávající Pavelka a Beneš, kterej se skutečně našel až v dabingu (kde je vážně nad průměr) docela celej narativ sráží do nechtěnýho průměru. I tak mě celuloid donutil si o celym případu něco najít a nakonec: proč ne. (03.01.2023)

Československá dvojdílná televizní inscenace natočená podle skutečné události, která se převážně zabývá soudním procesem s třemi obžalovanými muži, kteří se měli podílet na smrti bohaté ženy. Obžalovanou trojici mužů tvoří lékař Klapáč (O. Pavelka), novinář Mikovec (K. Heřmánek) a neúspěšný herec Korejs (V. Beneš). Tito pánové byli zpočátku přátelé, kteří z nemístného žertu vymýšleli nápady, jak se zbavit nepohodlné ženy (I. Hüttnerová). Zejména dr. Klapáčovi, který byl, jak se zdá, hlavní postavou inscenace, přišel tento druh humoru velmi zábavný, což podtrhl účastí na falešném svatebním obřadu, kde vystupoval jako nepravý oddávající. Jaké však bylo jeho překvapení, když se najednou ocitl u soudu, kde se pod dohledem soudce R. Lukavského vyšetřovala vražda paní Martynové. Zpočátku snižoval význam soudního přelíčení, dokonce se soudu vysmíval a domníval se, že mu tato negativní reklama zvýší věhlas v očích veřejnosti. Pozdě pochopil, že tady končí veškerá legrace a jeho svoboda je vážně ohrožena. Snímek lehce vyplňují retrospektivní pohledy na přátelské žertování mezi obžalovanými, většina snímku se však odehrává v soudní síni. Samotné přelíčení je velmi zmatené, neboť všichni obžalovaní často mění své výpovědi a vyprávějí nepravdu. Popis situace, která předcházela vraždě, je od jednotlivých obžalovaných podávána zcela odlišně. Divák se tak vůbec nedozví, kdo ve skutečnosti onu dámu zabil či zda byla vůbec zavražděna. Snímek P. Kolihy je výborně doplněn herci ve vedlejších rolích, státního zástupce představoval L. Munzar, Klapáčova obhájce ztvárnil J. Hartl. Dále můžeme sledovat R. Brzobohatého jako hlavního kriminalistu, kterému se však nepodařilo obstarat jakékoli důkazy a nebylo nalezeno ani tělo oběti. V roli nedůvěryhodného svědka se ukázal J. Abrhám. V jediné významnější ženské roli se objevila E. Salzmanová coby partnerka dr. Klapáče. V malé roli poslance se v jednom ze svých posledních televizních vystoupení objevil I. Prachař. Celkově se domnívám, že toto televizní dílo není nic výjimečného, děj je zřejmě úmyslně zmatený, aby se divák ani postavy nedobrali pravdy. I přes obsazení mnoha hereckých legend hodnotím tento film pouze průměrně. (21.04.2022)

Moc nerozumím lidem, kteří píší o skvělém výkonu Ondřeje Pavelky, mne místy tahá za uši a zdá se mi slabší stránkou celé inscenace, ve většině scén s dobrými herci, jako jsou Hartl, Brzobohatý (jeden z báječných výkonů), a další je to zvláště citelné. Ovšem V. Beneš je snad ještě horší, doporučuji každému si srovnat jak pan Abrhám zahraje tu radost psychopata že je mu věnována pozornost minimální mimikou, ale s obrovskou silou a jak musí pan Beneš neustále kroutit očima a "ksichtit se", nejen když dělá legraci ale i při čtení rozsudku. JInak je pochopitelně Klepetář a vražda Vorosmartyové velmi zajímavé téma, zde zpracované komorně, úsporně a řekl bych sice Kolihovsky trochu studeně, ale pěkně vygradovaně. (01.08.2013)

Jako studie lidských charakterů, především té záporné části lidských vlastností je to víc než ucházející. Pavelka jako sebestředný cynický manipulátor, Heřmánek jako sobec, defraudant a lhář a Beneš jako slaboch a pokrytec tvoří dohromady pěkně zvrhlý trojlístek... Dobrá příležitost k charakternímu herectví, které využil především Pavelka vzhledem k tomu, že má největší prostor a jeho postava k sobě váže největší pozornost. Celkový dojem: 75 %. Jen ta stopáž vzhledem ke dvěma dílům je přetažená. (27.03.2010)