Světla ramp

Jsem jako plevel. Čím víc do mě rejou, tím víc rostu. Nebudu nic zastírat, Chaplinův nejosobnější film mě neuvěřitelně dojal. Najednou jsem pochopil a docenil ten sociální tón a lehce idylický ráz jeho němých komedií, kde se smutek bez skurpulí prolíná s komikou (což mě třeba v Světlech velkoměsta trochu štvalo). Chaplin si v pozdních letech své kariéry vystřihl roli smutného pierota, do něhož se zamiluje kolombína. Calvero je však režisérem svých představení a ví, že na jeho místě má stát harlekýn a ne stárnoucí a smutný klaun. Je úžasné s jakou upřímností dokázal Chaplin parafrázovat své vlastní osudy a vytvořit roli herce, kterého jeho vlastní publikum najednou nechce. Poprvé se nemusel ohlížet na to, co si budou diváci myslet a proto se nebál do pomalého snímku zakomponovat desetiminutové scény baletu nebo statické záběry mimických kousků na jevišti. Právě tato odvaha dělá ze Světel ramp tak krásný film. (06.03.2010)

Tak až na to úplně nejposlednější představení to byla dost velká nuda. U jedné pasáže jsem dokonce usnul. Vtipné, ba dokonce ani úsměvné to právě kromě toho posledního představení není vůbec. Od Chaplina jsem viděl skutečně jen pár filmů, ale zasmál jsem se vždy. Tady ani náhodou. Z filmu je trochu cítit, jako by Chaplin pomalu říkal herecké kariéře ahoj. Musím se však rovněž přiznat, že ty Chaplinovy novější film, kde už není ten pověstný tulák v klobouku mi připadají o dost horší než ten starší zbytek. Pár nějakých myšlenek v tomto naivním příběhu skutečně je, ale v celku jsou Světla ramp skutečně zklamáním obrovským. Nedám více než lepší 1*. A nemyslím teď jedničku s hvězdičkou. (28.06.2012)

Chaplina jsem první chvíli vůbec nepoznala. Jedná se spíše o drama, než o komedii. Je to jakési filmové rozloučení s Chaplinovou kariérou. Jistě pochopíte, že nejraději mám scénu s piáem a houslemi, však ten pianista je Buster Keaton. Jediný film, kde si tihle dva králové grotesky setkali na jednom plátně :) (03.01.2009)

Chaplinovi sa podarilo zrejme to najdôležitejšie, čo počas natáčania tohto filmu zamýšľal: presvedčiť diváka o tom, aká je sláva vrtkavá a pominuteľná, ako umelca jeden deň milujú, druhý zatracujú, ako z oka vytryskne slza pri predstave, že žezlo preberá niekto iný a jeho osud je spečatený tápaním v alkohole, sebaľútosťou a duševným trýznením. Tento príbeh je neuveriteľne autentický, osobný a mňa oprávnene chytil za srdce. So starcom Calverom som súcitila, priala mu úspechy, večný potlesk a burácanie obecenstva, ktorý bude ešte silnieť a mohutnieť, keď sa opona nevyhnutne zastrie. (21.07.2010)

Po tom ako som pozeral nemé grotesky s typickým výzorom Charliho Chaplina, tak som mal problém z úvodu filmu ho aj spoznať. Calvero (Chaplin) vypúšťa počas filmu jednu múdrosť za druhov a osvedčil sa aj ako psychológ. Osobne, divadelné predstavenia ma vo filme nebavili a zbytočne natiahli film, a spravili z neho len priemer, ktorý netúžim vidieť znovu. (13.08.2018)