Světla ramp

Film je opravdu krásný, ale konec, totiž (relativní) happy end nějak nedrží s celkem. Starý Calvero nemůže zavadit o práci a když jí dostane, jeho výkon je vždycky tristní. Proč tedy na celkem zničehož nic uspořádané závěrečné benefici zažije jeden ze svých největších životních úspěchů? To zde prostě není vysvětleno a vyústění tak působí násilně. Chaplin je však v tomto filmu úžasně vtipný, okouzlující, inteligentní - a zdatnou partnerkou je mu i mladá herečka Claire Bloom. A to činí z této sentimentální komedie o konci jedné éry (námětem se zjevně inspiroval i John Osborne pro svou hru Komik) skvělý zážitek. (28.11.2005)

Svetlá rámp považujem za rozlúčkový film. Po Diktátorovi a Monsieurovi Verdoux, ktoré boli vybočením sa Chaplin v Svetlách rámp rozlúčil s tulákom Charliem i filmami plnými neodolateľných gagov. A tam, kde v Kidovi a Svetlách veľkomesta prebytok sentimentu vyvažoval vo vhodných chvíľach vydarenými gagmi, tak v Svetlách rámp ostala iba nostalgia, melodráma a staromódne mudrovanie nad životom a vzťahmi. Napriek tomu sú Svetlá rámp jeho posledným vydareným filmom. Trochu dlhším, ako by bolo vhodné, ale dalo sa to prežiť. Kráľa v New Yorku a Grófku z Hong Kongu už mohol vynechať a nič by sa nestalo. Som rád, že sa mi podarilo Svetlá rámp opätovne zhliadnuť a upevniť si svoj prvotný názor na ne. (14.10.2021)

Krásne staromódny snímok, kde nič nieje na efekt, nič nieje vyumelkované a emócie niesu gýčovité. Smutný, ale v mnoha ohľadoch optimistický príbeh. A čo ja ľutujem ešte viac je to ( pri sledovaní záverečného čísla ), že sa geniality Keaton a Chaplin nespojili v minulosti viackrát, pretože by z toho mohli vzísť diela, ktoré by nikdy nikto dokonale neohodnotil, aby im pritom neubral na kvalite a úspechu. (17.04.2014)

Vždycky mě na Chaplinovi zaráželo, že z něj v jeho komediích ta grotesknost úplně nesálala, jakoby ji něco brzdilo, nějaká skrytá melancholie nebo tragika, kterou nedokáže přehrát ani sebelepší herec. Ve Světlech ramp se to potvrdilo, protože jeho filozofování, které tam přednáší, musí být vykoupeno obrovskou životní zkušeností, nejčastěji bolestí. V každém jeho filmu z toho byl kousek, ale tady je to uzavřené, kompletní bilancování moudrého muže. Zpověď smutného klauna. (14.01.2009)

Nostalgicky smutný snímek, který pobaví téměř výhradně jen v místech, kdy se na scéně zjeví sám velký/malý Buster Keaton ( nutno podotknout, že je na něj nutno čekat ne zrovna krátkou dobu), každý záběr na jeho osobu spolehlivě vykouzlí úsměv na rtech. Ale hlavní postavou je tady Charlie/Calvero, díky častému zakomponování autobiografických prvků se divák o Charliem dozví celkem dost duševních pochodů a reflexí a zároveň se s ním člověk okamžitě sžije a bez náznaku nudy projde smutným příběhem až do úplného konce... (25.09.2007)