Melinda a Melinda

Melindě a Melindě předcházející "Cokoliv" se mi zdálo podstatně nápaditější (zato Cokoliv předcházející Hollywood v koncích byl hodně slabý) - tento film tedy hodnotím jako Allenův průměr v rámci posledních několika let (ale jednoznačný podprůměr v porovnání s jeho tvorbou celoživotní) . Základní idea filmu (spor dvou dramatiků o to, zda je život spíš komický nebo tragický) je skvělá, ve výsledku mě však "tragická část" příběhu moc nebavila, a také měla nulovou pointu. Zato "část komediální" se nesla přesně v tom duchu, v jakém mám Allena rád - v zásadě je to zase o sarkastickém bojácném neurotikovi bojujícím o srdce jedné dámy - Woody však toto provařené téma dokáže pojmout vždy nějak invenčně, a tento film není vyjímkou. Konstantně se šklebící Will Ferrel v roli allenovského hrdiny obstál opravdu slušně - leč nedá se nic dělat, nejlepším allenovským hrdinou je stále Allen sám. Nebo aspoň byl. (03.04.2005)

V životě nemůžeš jen třít lampu a přát si. Scénáristé jsou osoby, které si s divákem mohou dělat co chtějí. A s tímhle faktem si Woody vytvořil v úvodu filmu dvě podosobnosti, charakterizující právě jeho. Vždyť právě on dokáže z jediného námětu udělat jak velmi osobní a zneklidňující drama (nezamilovaně působící vztahy jsou daleko vřelejší než ty vysněné), tak romantickou komedii plnou nervózních poznámek a zmatených uvědomění. Will Ferrell je v tomto případě velmi věrná kopie Allenova mladšího filmového já a jeho slovní kulomet přesně sedí k obvyklému shazování nechtěných konkurentů. To jen dokazuje, že se Mistr poučil z toho, že není nutné obsazovat respektované divadelní či méně známé, ale o to cennější herce a že když najde talent v představitelích čistě komerčních, dopadne to dokonce mnohem svižněji. (04.12.2007)

Uznávám, že Melinda a Melinda je na Woodyho slabší film, ale já si nemůžu pomoct. Ty intelektuály, řešící po newyorských kavárnách existenciální otázky za doprovodu jazzové hudby prostě žeru. Plusem je skvělý výkon Radhy Mitchellové, vtipné poznámky Willa Ferrella a celkový filosofický obsah či přesah či jak to nazvat, prostě ty výborné myšlenky o pomíjivosti života, o lásce, o náhodě a štěstí, podané tak, jak to umí jen náš milovaný neurotický obrýlený Žid. (04.02.2009)

...aj keď sa mnohým "antiwoodyovcom" zdá, že W.A. filmy sú tematicky na vlas rovnaké a stále točí len o tých svojich otrepaných neurotických vzťahoch, aj keď je to vec vkusu, pre mňa je pravda opak..S istou dávkov kritickosti a nestrannosti:) možno poznamenať, že je to hlavne vzťahovo-realisticky orientovaný režisér, no každý jeden film je diametrálne odlišný vďaka svojej originalite, rovnako aj Melinda a Melinda, ktorá sa "vzťahovej" problematike samozrejme nevyhla. Woddy Allen tentokrát zladil 2 extrémne varianty osudu tej istej osoby, jeden tragický, druhý komický, tak ako je život sám...Môžte si vybrať, ktorá verzia je vám sympatickejšia. Celé to však u mňa nezapôsobilo šťavnato, možno by to chcelo o štipku viacej woodyho humoru a o štipku menej nudných pasáži. (18.08.2006)

Jeden pribeh natoceny dvojmo. Ako komedia a druhy ako drama. Napad to bol dobry a Allen je schopny reziser, aby z toho vznikol vynimocny dvojfilm, ale vysledok je strasna nuda. Prvym hlavnym problemom je, ze som nevidel ziadny vyrazny rozdiel v style obidvoch pribehov. Obidve mi pripadali ako dramy bez stipky humoru a ani ako dramy prilis nefungovali. Co je dalsie prekvapenie, lebo herecke obsadenie je famozne. Bohuzial az na hlavnu postavu, ktoru hra nevyrazna Radha Mitchell. Pôsobi to ako milionkrat obohraty pribeh v ktorom Allen rozobera vztahy a v minulych filmoch mu to islo ovela lepsie. Tentoraz si vybral slabsiu chvilku a nevysiel mu ani hlavny zamer rozobrat vztahy z komickeho a dramatickeho pohladu, ale ani samostatne tie pribehy nefunguju. 4/10. (21.06.2015)