Než se setmí

To bylo značně ponuré a lehce depresivní, i přes spalující kubánské slunce. Film popisující veškeré zásadní životní útrapy spisovatele Arenase je v podstatě životopisným hraným dokumentem a nijak výrazně neoslní rádoby hollywoodským kořením v podobě sexuálních zážitků a jiných dobrodružství. Nicméně hlavní postava, resp.herec, jenž jí ztvárnil, zahrál přesvědčivě ve všech scénách a za to mu patří obdiv. I když mě zklamala reklama, která líčí film o kontroverzním umělci, sexuální revoluci, homosexuální napětí a johnyho deppa. Všeho tam bylo tak jako v náprstku. Moderní historici by možná byli ze snímku v extázi a humanisti a zastánci lidských práv nepochybně také, ovšem pro mě to bylo poněkud nudnější, popisné dílo, které bylo maximálně podtrženo úryvky z Arenasovi tvorby, která je asi dobrá a inteligentní. (16.12.2010)

Reinald Arenas, kubánský básník a spisovatel, neměl věru jednoduchý život. Kromě svého díla dráždil místní úřady i svou neskrývanou homosexualitou. Několikráte byl ve vězení, než se mu v roce 1980 podařilo vycestovat do USA. Zde ale brzy umírá na zákeřnou nemoc ... Už jsem psal několikrát, že životopisné filmy moc rád nemám - většinou se u nich dokážu uzívat nudou, a leckdy i skoro usnout. Ale někdy mne i tento druh filmů mile překvapí - nedávno třebas Basquiat, a nyní zas Before Night Falls. Oba filmy mají hodně společného - např. jsem o hlavním hrdinovi až do shlédnutí filmu nikdy neslyšel (jojo, jsem holt hotentot), umění produkované ústřední postavou jde úplně mimo mne (taky jsem ajťák, a obrazy, básničky a podobné nejsou moje hobby) a i stylově mi filmy přišly podobné (ha, až teďka jsem si všiml, že je má na krku stejnej režisér - to leccos vysvětluje). A taky mne v obou zaujal nelehký život hlavního hrdinu (fakt to maj ti umělci těžký, kdyby se tak naučili programovat). Javier Bardem, jak ho moc nemusím, tak bych řekl že zde předvedl svůj životní výkon - asi není moc lehké zahrát homosexuálního kubánského básníka. Škoda jen malých rolí Johnnyho Deppa, a ostatních známějších tváří... (30.08.2012)

Ono se to lidem líbí! Tak já to asi pouze nechápu. Když jsem tenhle film viděla poprvé, bylo mi deset let. Tehdy jsem ho nazvala "jak teplouši jedí vajíčka", a přišlo mi to jako nejnudnější film co jsem kdy viděla. Když jsem ho po osmi letech shlédla znova, názor se mi až tak moc nezměnil. Jediné co je na filmu zajímavé, je neuvěřitelná kombinace nápadu, provedení a obsazení. Proč tenhle film? Proč tenhle název? Proč Johnny Depp? Proč to má přes dvě hodiny? Pro mne zůstane záhadou. (06.07.2011)

Nesmírně silný film, který nic nevysvětluje, prostě jen v pomalém rytmu popisuje jednu scénu za druhou, přičemž se vedle sebe mísí reálné situace s představami a sny a i ty reálné situace jsou často podány navýsost surreálným způsobem. Nutno říci, že přesně to je největší silou i slabostí filmu (samozřejmě pokud dáme stranou prostý fakt, že jde o příběh homosexuála a tedy člověka jehož život sám o sobě u nemalé části lidí vyvolává negativní reakce). Neinformovaný divák může být rozladěn a zmaten, neboť tvůrci naprosto necítí potřebu sdělovat takové "detaily" jako například, z jakého důvodu policie přepadá účastníky zájezdu, z čeho je spisovatel obžalován a co po něm vyšetřovatelé vlastně chtějí, nebo v závěru filmu, jakou nemocí Arenas trpí. Tak nějak se prostě předpokládá, že všechny tyhle důležité věci divák ví (a nebo taky ne ale po skončení filmu si je dohledá). Pokud ovšem tyhle "detaily" divák zná, případně mu nevadí v nich "tápat", může se prostě ponořit do neuvěřitelné obraznosti kamery, do obrovské literární síly mluveného slova, do úžasné barevnosti španělštiny, do halasu hlasů, rytmu kubánské hudby... Vlastně neexistuje mnoho filmů, které by dokázaly tak přesně a silně přetlumočit literární předlohu. Právě zde ovšem leží skutečný problém, neboť ač filmu mohou mnozí vytýkat "nudnost" či přílišnou délku, ve skutečnosti je naopak příliš krátký a "klipovitý". Z románové předlohy nutně vybírá pouze fragmenty, jednotlivé nesouvislé střípky, z mnoha napsaných románů, prožitých zkušeností a uplynulých let se ve filmu stane pouhých několik minut. Asi nejpatrnější je to v závěru filmu. Arenas v exilu strávil deset let, ve filmu to ovšem vypadá jako by to bylo pouhých pár dní. Je to ale nepochybně nutná daň za všechny ty krásné, dlouhé, barvité a procítěné scény. Vždyť třeba z celé revoluce ve filmu zbyde rozhovor s venkovanem na voze a pak dlouhé autentické záběry na povstalou Kubu. Ten rozhovor má ovšem neuvěřitelnou sílu. Skoro by se dalo říci, že je v něm celá krása i hrůza každé z už proběhlých revlucí... Celkový dojem: 85% (25.02.2018)

Americký režisér Julian Schnabel (mimo své režisérské ,,profese" známý též jako přední americký postexpresionistický malíř) si pro své filmy vybírá vždy silné a vyhraněné umělecky založené osobnosti s výstředním osobním životem, takový byl jeho první film o legendě newyorské graffiti scény Jean-Michelu Basquiatovi a nejinak je tomu i v případě biografického snímku o kubánském spisovateli Reinaldu Arenasovi, jehož stejnojmennou knihou je film inspirován. Celý životní příběh kubánského disidenta je modelovou ukázkou bolavých míst jakékoliv lidské společnosti, která totalitní systém nemilosrdně eskaluje a využije. Vztah k homosexuálům, lidem jinak vyhlížejícím a smýšlejícím, intolerance a totalitářská represe, to jsou průvodní znaky, které si sebou nese samozřejmě i režim Castrův. Schnabelův film může dobře sloužit jako podpůrný argument proti všem těm, kteří mají tendence ikonizovat kubánské revoluční vůdce a dávat tamní režim za příklad. Dění ve filmu má na svědomí třeba právě slavná tvář z triček západoevropských intelektuálů - Ernesto CheGuevara... Schnabel spojuje ve svém filmu dva protikladné tvůrčí postupy - dokumentární ráz podpořený autentickým dobovými filmovými materiály a silnou poetizaci příběhu založenou na skutečně působivé vizuální složce filmu. V několika momentech lze ve snímku nalézt i prvky magického realismu, který je příznakový pro středo- a jihoamerickou literární oblast. Roli spisovatele Reinalda Arenase svěřil režisér Španělu Javieru Bardemovi a ten se jí zhostil opravdu skvostně a otevřel si tak cestu k slibné mezinárodní kariéře. Bez něho by tenhle film nebyl tím, čím je... (Svého uměleckého vrcholu Julian Schnabel dosáhl ale až svým snímkem následujícím - nádherně poetickou stylizací Skafandr a motýl) (15.09.2008)