Große Fallen, kleine Fallen
Traps
Režie:
Věra ChytilováScénář:
Věra ChytilováKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Jiří ChlumeckýHrají:
Tomáš Hanák, Miroslav Donutil, Zuzana Stivínová, Eva Holubová, Dagmar Bláhová, Milan Lasica, Karel Roden, Lucie Vačkářová, David Vávra, Jiří Macháček (více)Obsahy(1)
Petr je architekt a má přítelkyni, kterou ale u sebe moc nechce. Ona s ním naopak hodlá počít dítě. Pepa Dohnal je poslanec, je už roky ženatý a jeho život ovládá stereotyp. Oba se znají ze školy a jsou v obchodním kontaktu s mafiánem jménem Bach. A oba dorazí na večírek, který pořádá. Když druhý den společně odjíždějí, naberou stopařku Lenku, které došel benzin. V lese ji znásilní a Lenka upadne do bezvědomí... Když se probere, tvrdí, že si nic nepamatuje, a nechá se odvézt domů. Pozve muže dál a uspí je. Lenka je veterinářka – násilníky vykastruje, nechá je jejich osudu a odjíždí ke kamarádce Anně, která o Dohnalovi a Bachovi píše článek. Petr a Pepa najdou svoje varlata v misce na stole... (TV Prima)
(více)Recenze (285)
Ze všech známých osobností se Chytilová nejvíc podobá Karlu Marxovi. Cokoli lidského je jim cizí. Na kladné lidské rysy, lásku, přátelství a soucit, s pohrdáním plivou a nevěří na ně. Snad je ze svých životů ani neznají. Vnímají jen podlost a cítí nenávist, jejich světy jsou prosty lidí a plné kreatur a skřetů, postavené ne na lásce, nýbrž věčné nenávisti a nesmiřitelném boji. Marx i Chytilová shodně věří, že jejich úkolem není svět popsat, nýbrž změnit. Ostatně, celý feminismus není nic jiného než derivát marxismu. --- Odtud pochází naprostá absence slušných a charakterních postav ve všech filmech Chytilové. Tak jako autorka, i její hrdinové se chovají přepjatě a hystericky, vpravdě ne-lidsky. Samí magoři. Jakýkoli lidsky silný, ba jen uvěřitelný příběh je vyloučen. --- Chytilová dopadá nejlépe, je-li její autorský vklad zředěn na minimum. Dědictví vytáhl Polívka z bahna alespoň na srandu. Podobně i zde skrze Chytilové pitvornosti probleskuje příběh s velkým potenciálem, tragickým i komediálním. Předlohu neznám, a lituji toho. Nicméně toto není čistá Chytilová a proto to není jen odporné. Je možné se u toho občas zasmát, dokonce i zamyslet. ()
Ano tleskám, skutečně velmi silný a originální námět. No nic proti tomu, ovšem samotné provedení je dohnáno až do takové krajnosti, že se může třeba náhodnému kolemjdoucímu udělat nevolno, a to bych řekl, že asi není dobře. Právě pod tímto druhem filmu si já představuji ten nejpokleslejší humor té nejspodnější cenové kategorie. Smutné na tom bohužel také je, že se z typu takovýchto snímků po revoluci stal jakýsi nový tuzemský kinematografický folklor. Jedná se zde o naprosto vulgární humor zabalený do panenského roucha feminismu. Tento humor tak či tak je poté samozřejmě už násilný. Tomáš Hanák a Miroslav Donutil možná působí komicky ve svých samčích úlohách, to beru, ale znásilňují tím zde akorát sami sebe jako samostatné herecké existence. Paní režiserka Věra Chytilová je zajisté naprosto suverénní dáma, která se zničím, abyste věděli, jen tak nepáře. Já nechci být přehnaně kritický, ale přesto myslím, že to poté podle toho také tak vypadá. Tento film bych se osobně nanejvýš odvážil promítnout opilým navracejícím se účastníkům zájezdu od Jaderského moře. Proboha tohle snad nemůže zkousnout ani nefalšovaný recidivista. ()
Úchylárna na entou. Kam se na tohle hrabe jakýkoliv jiný český film. Tohle už je extrém, na který se ALE nezapomíná. Tomáš Hanák a Miroslav Donutil v celkem svižné road-movie, která se nečekaně zvrhne do dost nechutné bláznivé, ale docela povedené komedie, u které jsem nedokázal poznat, s čím na mě příjde pak. Zase se jim se životem naloží tak jak bude zdrávo a vše se srovná do vah osudu tak jak to má být. Pasti, pasti, pastičky je kravina, s povedenými herci, která je, nechci řikat špatná, možná jen relativně nepovedená, ale těžko se na ní zapomeno. A takových českých filmů je málo. ()
Zpackaný film. Osnova: bezohledná mužská poživačnost – sexuální delikt – kastrace – následky je výborný nápad. Spojení tohoto motivu (skrze obecný mužský expanzionismus) s problémem české mafiánské politiky a bezohlednosti k hodnotám (třeba k životnímu prostředí) je rovněž pozoruhodné a podložení toho všeho různými obrazy samcovství dává při jméně Chytilová čáku na skvělou provokaci, jejíž kruh uzavírá „odpouštěcí“ reakce hodného snoubence – ekologa. Jenže zůstává jen u příslibu. Kromě zdařilého závěru je to upatlané, splácané a přeplácané. Celek se beznadějně rozpadá do několika při sobě nedržících poloh a některé jeho segmenty patří do odpadu. Na různé přehnané a těžko uvěřitelné momenty jsem se zkoušel dívat jako na expresivní vyjádření obecných jevů nebo něčeho skrytějšího. Ale nešlo to. (Jedná se třeba o úvodní scény Hanáka a Donutila s partnerkami, samozřejmost, jaká se předpokládá u mužské ochoty znásilňovat, dementnost postavy náměstka, karikaturu milionářské dcerušky.) Různé vyloženě trapné momentky nebudu ani zmiňovat, snad jen střílejícího bodyguarda v nemocnici, který byl opravdu daleko za hranicí únosnosti. K celku: Chce se po mně, abych sledoval drama ženy vzpamatovávající se ze znásilnění nebo se hihňal okolní grotesce? Pokud jde o zobrazení korupční politiky a všemocnosti bohatých, nepřekračuje úroveň tupé olmerovštiny. A k tomu ten trapný Donutil. Jsem přesvědčen, že Českého lva za tuto roli získal s ohledem na to, jak svým dementním projevem dokonale vystihl dementní koncepci postavy. (Její směšnost je sice zcela na místě, ale asi by neměla připomínat filmy jako Ještě větší blbec....) Naopak vynikající je představitelka Lenky, nezklamal Hanák. To také byly jediné přesvědčivé postavy, držící aspoň základní kostru díla nějak při životě. Hanákova postava v samotném závěru vyšumí do ztracena, což se snad dá chápat jako záměr - přes náznak reflexe vlastního dramatu zůstává jen anonymním přisluhovačem. Velmi dobré jsou sklepácky rozmáchlé duety Hanáka s Vávrou, jenže co s tím v tomhle filmu? Jinak snad ještě stojí za zmínku typově dokonalý představitel snoubence, jehož nevěra s proradnou kamarádkou dobře vystihuje průšvih tohoto filmu: tlačení na pilu, které celou výpověď shazuje. Konkrétně ta nevěra sice není nevěrohodná, ale pro problematiku mezi znásilněnou a jejím snobencem křiklavě přebytečná, celé to zabíjí. Až závěr, k němuž to má celé směřovat, je silný a přesvědčivý. Ale teprve finální pohled na bilboard „Bachovy koule“, poté, co byla hrdinka odvezena někam na psychinu, umožňuje dát celému filmu za pravdu. Škoda. Ať už moralizující drama nebo pitvorná komedie či oboje dohromady, mohlo to být mimořádné, v nejlepším smyslu slova angažované dílo. Bravurně rozvinuté myšlenkové schéma, chytilovské téma par excellence, k tomu její břitvoostrost, množství dobrých momentů i momentů prozrazujících autorčin rukopis. (Někde ovšem spíš pod dojmem vykrádání sebe sama, třeba šéfka a záběry na ni – viz Faun). Výsledkem je prasopes, navíc hýkající a ještě s idiotským názvem. Z osmi viděných děl mé oblíbené tvůrkyně první zklamání. Jakoby to netočila ona sama, nýbrž nějaký její ortodoxní epigon bez talentu. Ocitá se v závěrečné situaci své hrdinky: dusíc se spravedlivým hněvem, křičí svou pravdu a odsudek tak nešikovně, že místo aby obrátila pozornost na svou při, budí dojem patologické ukřičenosti. Abych zakončil příjemněji: co ten úplněk při kastraci? Že by odpověď na Buňuelův řez dívčím okem? () (méně) (více)
Možná jsem větší puritán, než jsem si myslel, ale takovou prasečinu jsem už dlouho neviděl! Ba první scéna se tyčí v mém top nechutných scén! Buďto nemá Věra Chytilová vůbec žádný smysl pro humor, nebo je špatná režisérka, šílená moralistka nechutný čuně a nebo všechno dohromady!! Zbytečnost tohohle skvostu mi nikdo nevyvrátí a že to asi měla být komedie jsem taky nějak nepochopil ()
Galerie (6)
Zajímavosti (3)
- Milroslav Donutil získal v r.1998 Českého lva za Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. (M.B)
- Herec Bohdan Tůma v televizní talk show vzpomínal na natáčení: „Jsem hrál bodyguarda. Panu Donutilovi. Oni ho vykastrovali a on ležel v nemocnici (na voperování náhrady). A já ho tam hlídal! A já jsem tenkrát měl údajně na nějakýho toho pachatele (Tomáš Hanák), který ho obtěžoval na tom pokoji, vystřelit z pistole. Jenomže oni měli strašně vypiglovanou chodbu, v tý nemocnici. A paní režisérka Chytilová říkala: ‚Vy, prosím, půjdete tudy a tady odsaď vystřelíte!‘ Já říkám, no tak dobře, no. Tak jo, šel jsem, vybíhá pachatel, vytáhnu pistoli, zakřičím stůj! Jenomže to bylo trošku jinak. Já jsem se rozeběhl, jak byla vypiglovaná ta chodba, tak jsem hodil takový záda! Ale takový! Asi primář řekl, bude se tady filmovat, z tý chodby se bude moct dát žrát! Já jsem si tak strašně namlátil! Vodrazil jsem si kostrč, lokty a ještě jsem měl slabej otřes mozku. A Chytilová: ‚To bylo bravurní!‘ Ta se mohla zbláznit! A když se podíváte na ten film, ono to tam opravdu je! Běžím tou chodbou, takhle je ta kamera, najednou, jsou vidět jen podrážky a zmizím ze záběru. To je autentický, to není nahraný. A pak říkala: ‚Tady odsaď, ze země budeš střílet!‘ Tak jsem vyndal pistoli, pak se natočil záběr, jak jsem vystřelil. Ona byla proslavená tímhletím, že brala tyhlety záběry, který nebyly nazkoušený, připravený!“ (Ganglion)
- Natočeno podle skutečné události. (M.B)
Reklama