Pearls of the Deep
VOD (1)
Obsahy(2)
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (142)
K povídce Smrt pana Baltazara dělal hudbu Jiří Šust. ()
Šesťdesiate roky... Filmy na ktoré sa nezabúda. Takzvaná nová vlna, priniesla úplne nový pohľad na život. Aj tento poviedkový film priniesol iný pohľad na život. Vo filme nebola práca, budovanie soc. spoločnosti , ale Hrabalove poviedky nám ukázali úplne niečo iné - civilné. Pri prvej poviedke som si zaspomínal na časy, keď som chodil na preteky na tie isté miesta na Masarykovom okruhu. Farinova zátačka, Lom, a stanový tábor v lese - mladosť krása.... Ale k filmu, nepáčili sa mi všetky poviedky , no zaujali ma hlavne Menzlova, Némcova a Jirešová práca. Filmu celkovo dávam 75%. ()
Na plátně tohle rozhodně nefunguje. Celé se to vleče a chybí tomu snad úplně vše. Jenom poslední povídka mě probudila a dokonce vykouzlila i úsměv na tváři. pozn. Zhlédnuto v kině. ()
V polovině šedesátých let ba ještě i mnohem později býval Bohumil Hrabal slavným spisovatelem. Při sledování Perliček na dně jsem si uvědomil, jak vyčpěle působí jeho poetika v současných poměrech. Byl příliš spjatý se svou dobou; ta dnešní má pro hledání perličky na dně něčí posrané duše pramálo porozumění. Jeho knihy, které jsem měl ve své v knihovně, se už dávno odstěhovaly od antikvariátu, a to byly podepsané a s věnováním; kdybych je, já vůl, prodal až po smrti autora, mohl jsem se aspoň trochu napakovat. Pokud dnes tento film vůbec nějak na diváka zapůsobí, pak asi hlavně díky nostalgii. Sám si však nejsem jist, jestli se mi po těch časech vlastně stýská. Po něčem ano a po něčem zase ne. Úroveň zpracování jednotlivých povídek kolísá a můj dojem z celku je hodně rozpačitý. Výstižné komentáře: Sarkastic, Zíza. ()
Vzhledem k proměnlivé kvalitě průměrný film. Nejvíc se mi líbil Automat Svět a nejmíň Dům radosti. ()
"Je to ve mně jako v koze!"..........Favoritem je Chytilová a výtečný Boudník, celkově je ale kolekce filmařsky (nehodnotím jako adaptaci) velmi vyrovnaná..........Menzel sází na rozkecanost, Němec na pábitelství, Schorm na absurditu, Jireš na ideově-sociální kontrast. Chytilová měla šťastnou ruku především při volbě předlohy - už sama osobnost Vladimíra Boudníka strhává pozornost (samozřejmě pokud se na to dívá poučený člověk; pro někoho, kdo Boudníka vůbec nezná je AUTOMAT SVĚT pouze nesmyslnou fantasmagorií). Nehledě na to, že režisérčin suverenní symbolistní rukopis jí značně pomohl zkonstruovat svět mezi šedivou realitou, pomačkanou slavností a pohledem génia, který ale pravděpodobně nebyl duševně zcela v pořádku. ()
Projekt 100 (1995) ()
Hodnocení : Smrt pana Baltazara* * * * * Podvodníci* * * * * Dům radosti* * * Automat Svět* * * * Romance* * * Bonusy : Fádní odpoledne* * * * * Sběrné surovosti* * * * ()
Mazec věc. Nová vlna Hrabalovým povídkám tuze sedí. Nadšení jako hrom. ()
Jestliže jakékoliv dílo pana Bohumila Hrabala je těžké zfilmovat, pak o povídkách to platí dvojnásob. Perličky na dně nejsou špatným pokusem, i když zdaleka ne zdařilým. A nutno podotknout, že nezávisí na umu režiséra jako spíš na tom jakou poetiku povídky zfilmoval. Povídky jsou v knižní podobě působivé všechny, na plátně to je tomu tak pouze u povídek Romance a Dům radosti. Špatná povídka není ani Smrt pana Baltazara Jiřího Menzela. Shrnuto - Smrt pana Baltazara 60%, Podvodníci 50%, Dům radosti 75%, Automat Svět 50%, Romance 80%. Celkově, pak ale 60%, ale s ohromnou pochvalou pro režiséry a režisérku - pokusy v kontextu s obtížností zfilmovatelnosti materiálu jsou nadmíru úspěšné. 60% ()
Až poslední povídka měla něco do sebe, zbytek nezajímavý, nebo nudný, až jsem u jedný povídky dokonce usnul, a to jsem na to koukal odpoledne. ()
Poezie všedního dne ve filmu - to chce soustředěného a vnímavého diváka... obávám se, že v dnešní době je většina lidí zpohodlnělá akčníma řežbama, u kterých netřeba přemýšlet... ()
Ťažko sa hodnotí takýto film, napriek hrabalovskej tematike taký rôznorodý. Všetky poviedky boli niečím zaujímavé, niečím rozčuľujúce a niečim rozosmievajúce, spoločné mali tiež to, že všetky začali strašne nudne. V Menzlovom filme som sa bavil na dedovi bľabotajúcom ako Abe Simpson, ale samotný príbeh bol nezaujímavý. Němcov snímok Podvodníci mal síce dlhý a rozčuľujúci úvod, ale mal pekné vyvrcholenie. Dům radosti od Schorma bol divný. Chytilovej Automat svět vôbec nezaujal. Ale Jirešova Romance bola perfektná. Oči som mohol nechať na mladom hercovi. A tá rómska dievčina bola vykreslená nádherne. Ani pri najlepšej vôli mi priemer nevychádza na viac ako tri hviezdičky... ()
Některý věci nech tak jak jsou... ()
Smrt pana Baltazara (Jiří Menzel) *** - Vděčné pojetí, vděčného Menzela, Podvodníci (Jan Němec) *** - Mnou asi úplně nepochopeno, Dům radosti (Evald Schorm) ***** - Nevděčné pojetí, výborného Schorma, Automat Svět (Věra Chytilová) **** - Umělec, dělník Valdimír Boudník a rozverná nevěsta, Romance (Jaromír Jireš) ***** - Vyskočil, Vyskočilová a nezapomenutelné čůrající cikáně ()
Je zajímavé, jak si každý z režisérů upravil Hrabala podle svého. Menzelův Hrabal je až snový, poetický, Němcův je temný, depresivní, Schormův obrazný a, upřímně, dost podivný, Chytilové - viděný jinak, žensky, trochu už Sedmikráskovský, Jirešův laskavý a lidský. K filmu měly jště patřit dvě další povídky Passerovo fádní odpoledne (poeticky všední) a Herzovy Sběrné surovosti (groteskní). ()
Možná že Bohumilovi na samotě v Kersku hrabalo, nebo došlo víno, že ho nepolíbila múza? Rozhodně bych nevěřil, že i v tak krátkých stopážích lze něco zkazit. (Jediná Jarošova "Romance" byla aspoň průměrná). ()
Každý z pěti režisérů, kteří se na Perličkách podíleli, přistupoval k Hrabalově nezaměnitelné poetice s úctou a empatií a přitom se tak úplně nevzdal vlastního rukopisu. U Menzela není souznění s Hrabalem ničím překvapivým, zarazí spíš u Chytilové i když právě její Automat svět obsahuje i charakteristické prvky jejího utvářejícího se rukopisu. Hrdina této povídky Vladimír Boudník tu hraje sám sebe a zajímavé je i srovnání s pozdějším Kolihovým Něžným barbarem, kde se některé scény z Automatu svět objevují málem jako remake. Nejvíc mě ovšem pobavil Šormův Dům radosti - portrét extrémně samorostlého vesnického malíře a jeho výtvorů měl až surrealisticky surový rozměr . Naopak mě trochu minuli Podvodníci. Celkově nejsou Perličky na dně určitě bez vady, ale jako generační manifest tvůrců české Nové vlny jsou zajímavým projektem a nezáživné určitě taky nejsou. ()
Proč má smysl shlédnout PERLIČKY NA DNĚ i pokud nejste zrovna fanoušek českého filmu? Protože Hrabal je navěky spojen jak s českou literaturou, tak s českým filmem. Protože vnímáni Hrabalovy poetiky navždy (ať už dobře nebo špatně) ovlivnil Jiří Menzel. Protože Menzel zásadní měrou přispěl k utváření obrazu o české kinematografii jak doma, tak na mezinárodní scéně... Především však protože, při finálním srovnání způsobu uchopení Hrabalovy poetiky čtyřmi režiséry, vychází Menzelova povídka z tohoto filmu překvapivě jako nejkonzervativnější a nejslabší článek řetězce. ()
Kdybych měla zhodnotit každou povídku zvlášť, tak by hodnocení každé bylo trochu jiné... Když to ale zprůměrujeme tak hodnotím "známkou" 3. Zfilmovat Hrabala není zrovna jednoduché, každý režisér se toho zhostil umem sobě vlastním. Nejvíce se mi asi líbila "Romance" s Ivanem Vyskočilem, jako nezkušeným instalatérem, který chtěl být tak hezký jako "Fanfán Tulipán" :) a "Švindlíři". Musím, ale přiznat, že se mi více líbí zpracované jiné Hrabalovy knihy: jako Postřižiny, Skřivánci na niti, Slavnosti sněženek i Obsluhoval jsem anglického krále, které mě upoutaly více jak Perličky na dně. Možná to bylo tím, že tam hráli známější herci a mně bližší a zajímavěji zpracovaná témata. ()